Den, kdy se Česká republika stane členským státem Evropské unie, bude jistě patřit k významným datům v historii země. Přijetí jednotné měny na sebe zřejmě nedá dlouho čekat a bude jen otázkou času, kdy česká koruna bude nahrazena eurem. A proč také ne, vždyť to bude mít bezesporu své výhody. Každý si bude moci lehce porovnat, kolik činí měsíční plat totožné profese v rámci Evropské unie nebo kolik stojí totožné zboží v kterékoli členské zemi, a neustálé přepočítávání cen, tak typické pro české turisty, se stane minulostí. Odpadnou i náklady spojené s neustálým směňováním měn. Takzvaní obchodníci s penězi, většinou působící v blízkosti směnáren nebo na důležitých turistických křižovatkách, budou nuceni omezit pestrost nabízených služeb. Již nikdo nebude moci spekulativně obchodovat s českou korunou na finančním trhu (což některé aktivní účastníky těchto finančních operací jistě zklame) a Česka národní banka nebude muset intervenovat v případě výrazných a náhlých výkyvů měnového kursu, způsobených podobným obchodováním.
Euro a obchodní bilance.
Jak se zdá, přijetí jednotné měny má jen samá pozitiva. Ale to by snad bylo něco v nepořádku, kdyby se neobjevily nějaké problémové oblasti. Velmi zajímavý je vztah jednotné evropské měny a obchodní bilance (bilance čistých exportů). Determinanty, které čisté exporty ovlivňují, jsou všeobecně známé. Zatímco na straně exportu je to zahraniční důchod, podíl domácí a zahraniční cenové hladiny a nominální měnový kurs, v případě importu jde o domácí důchod a rovněž o nominální měnový kurs a podíl cenových hladin. Domnívám se, že velikost domácího a zahraničního důchodu stejně jako úroveň domácí a zahraniční cenové hladiny není příliš operativním nástrojem a jeho možnost využití například k okamžité podpoře exportu je poměrně malá. A tak se zdá, že jediným nástrojem pružně ovlivňujícím obchodní bilanci - ať již pozitivně, nebo negativně - je nominální měnový kurs, v českém případě zejména měnový kurs Kč/euro.
Problém podpory exportu.
Jen pro ilustraci, v současné době jsme svědky revalvace tohoto měnového kursu a lze se domnívat, že neustálé posilování koruny vůči euru, vyvolané mimo jiné i spekulativními obchody na finančních trzích, nebude působit příliš povzbudivě pro český export. Avšak poté, co Česká republika přijme euro za své zákonné platidlo a česká koruna nenávratně zmizí, bude způsob podpory domácího exportu (a řešení deficitu obchodní bilance vůbec) velmi aktuálním problémem. Samozřejmě že existují určité exportní dotace nebo obchodní omezení, jako cla a kvóty, ale v rámci konkurenčního evropského trhu nelze o nich snad ani uvažovat. Jistým řešením by mohlo být cenové zvýhodňování konkrétní komodity určené pro export, ale zůstává otázkou, do jaké míry budou tato cenová zvýhodnění Evropskou unií tolerována a odkdy budou považována za omezování trhu. Nehledě na to, že řešení, založené na takovéto cenové diskriminaci, by mohlo vést i k situaci, kdy by si český občan kupoval levnější české výrobky v zahraničí.
Vyrovnávací mechanismus.
Další a nikoliv nepodstatnou otázkou, na kterou je nutno nalézt odpověď, je podoba vyrovnávacího mechanismu ekonomiky. Pro lepší názornost a pro vhodné vysvětlení fungování tohoto mechanismu uvádím čistě hypotetickou situaci, vycházející z Mundall – Flamingova modelu (je koncipován za jistých předpokladů, kterou vedou k určitému zobecnění). Dejme tomu, že Česká národní banka bude prosazovat expanzivně orientovanou měnovou politiku a že „neanticipovaně“ zvýší peněžní zásobu. Zvýšení peněžní zásoby zapříčiní pokles domácí úrokové sazby, na něž budou reagovat jak domácí investoři a spotřebitelé, kteří zvýší svou poptávku po levnějších úvěrech, tak zahraniční investoři, kteří začnou vyhledávat vhodnější místa pro alokaci svého kapitálu. Pokles zájmu o českou měnu ze strany zahraničních investorů vyvolá tlak na depreciaci měnového kursu Kč/euro, která pozitivně ovlivní český export. Spotřebitelský a investiční optimismus, stejně jako růst exportu způsobí nárůst výstupu české ekonomiky a zároveň poptávka po levných úvěrech navrátí úrokovou sazbu na její dlouhodobou úroveň. Ekonomická rovnováha tak bude znovuustavena, avšak na vyšší úrovni domácího produktu. Poté, co se euro stane českým zákonným platidlem, nebude moci tento přizpůsobovací mechanismus zřejmě fungovat, jelikož bude narušen kauzální řetězec, v němž zhodnocení nebo znehodnocení měnového kursu Kč/euro již nebude mít své opodstatnění.
Kolem přijetí jednotné evropské měny existuje řada zapeklitých otázek, které budou vyžadovat ještě mnoho úvah.
