Zhruba minutový záběr z letošního 30.
ledna udivuje i po několikátém přehrání. Ochráncům přírody se jednou fotopastí
ve vsetínských Beskydech podařilo zachytit noční scénu v zasněženém lese, kdy
rysa u jeho kořisti vyplaší vlk a chycené zvíře si odnese pryč. Rys se poté na
místo svého úlovku vrací, ale po kořisti ani památky. Vlk prostě chycené žrádlo
ukradl, mezi odborníky se takovému chování říká kleptoparazitismus.
Video je zajímavé nejen tím, že jde o
první záznam setkání vlka s rysem. Jde o další důkaz toho, že dříve vyhubené
šelmy – poslední vlk byl podle kronik skolen v Beskydech 5. března 1914 – se
postupně vracejí do míst, kde je člověk v minulosti vystřílel.
Má být odstřel vlků povolen?
Zásadní zádrhel ovšem vězí v tom, že Česko
v uplynulých desetiletích přítomnosti vlka odvyklo, a když se teď zvíře vrací,
nutně se potkává s hospodářskými a rekreačními zájmy. Třeba tam, kde se ještě
před půlstoletím rozkládaly prázdné louky nebo hájky, jsou dnes pastviny s
ovcemi a skotem a z dříve opuštěných samot vznikla vyhledávaná místa pro
rodinnou dovolenou. A hospodářská zvířata se tak stávají snadnou kořistí pro
vlka.
„Pro
udržování naší krajiny je nezbytné uchování pastvy. Jde zejména o podhorské
oblasti, kde je každý chov hospodářských zvířat třeba maximálně podporovat. Na
druhé straně vlci pomáhají snižovat nadměrné stavy spárkaté zvěře působící
miliardové škody na lesních porostech a zemědělských plodinách,“ popisuje
František Pelc, šéf Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Proto od
loňska ministerstvo životního prostředí připravovalo návod, jak se k vlkům v
české krajině chovat. A před nedávnem návrh takzvaného Programu péče o vlka
představilo. Podle Vladimíra Dolejského, náměstka ministra, dokument vymezuje
základní kroky, jež jsou potřebné v rámci prevence a řešení konfliktů způsobených
rozšiřováním populací šelmy po Česku. „Už pracujeme na legislativních změnách v
oblasti náhrad škod s cílem poskytování náhrad dotčeným subjektům zjednodušit a
usnadnit veškerou související administrativu,“ upřesňuje Dolejský.
Zatímco předloni
vlci farmářům způsobili celkovou škodu ve výši 1,5 milionu korun, v roce 2019
už chovatelé od státu dostali v rámci kompenzace 5,6 milionu. V absolutních
číslech to znamená, že vlci v roce 2018 roztrhali 267 ovcí, 19 koz a 19 krav a
býků, loni to bylo už 377 ovcí, 9 koz a 41 kusů skotu.
„Skloubit
existenci vlka s pastvou hospodářských zvířat není jednoduché. Proto se
zaobíráme specifikací účinných opatření k ochraně stád, připravujeme také
manuál pro případy výskytu problematických vlků,“ doplňuje František Pelc.
Vlk vs. spárkatá
Vlci v
Česku jsou stále chráněným druhem, jehož zabití je trestným činem, do budoucna
by se to ale mělo změnit. Zásadní pro všechna rozhodování bude stanovení
příznivého stavu druhu – ochránci společně s úředníky a zemědělci, a navíc ve
shodě se sousedními státy musejí najít přesný kompromis, kolik vlků ještě česká
příroda zvládne. Aktuálně je jejich počet kolem sedmdesáti kusů. Podle ekologa
Jiřího Malíka se ono ideální číslo pohybuje v řádu několika stovek.
Pokud
počet vlků hodnotu příznivého stavu přesáhne, přijdou na řadu odstřely. „V
situaci, kdy početní stavy vlka obecného povedou k dosažení příznivého
stavu druhu z hlediska ochrany, budou iniciována jednání na národní a
evropské úrovni o snížení míry legislativní ochrany druhu,“ uvádí se v
Programu péče. Odstřel by pak probíhal na základě kvót, jako je tomu na
Slovensku. Například pro loveckou sezonu 2018/2019 tam vydaly úřady povolení k
zabití celkem sedmdesáti šelem, lovci jich ve skutečnosti odstřelili 31. „Do
doby, než se podaří zlikvidovat spárkatou zvěř, kořist vlků, na únosnou úroveň,
nejsou slova o regulaci počtu vlků vůbec na pořadu dne,“ namítá Malík.
Upozorňuje tím na přemnožené srny, kance a další zvěř.
K
urychlenému „odstraňování“ vlků by podle Programu péče mělo docházet v situaci,
kdy se zjistí jejich hybridizace – tedy křížení se psy. Cílem tohoto opatření
je ochrana původnosti druhu. Spočítané to mají i vlci s narušeným chováním,
kteří by se zaměřovali jen na hospodářská zvířata.
Potíž
můžou způsobovat komerční chovy vlků, u nichž hrozí útěk zvířat do přírody a
zavlečení nákazy nebo domestikovaného chování mezi divoké šelmy. I proto by
měli mít podle plánu všichni chovatelé vlků povinnost odevzdat vzorek DNA
každého ze zvířat ve svém chovu.
Žádné ploty ani chalupy
Materiál
počítá i se vznikem speciální stanice, která by měla sloužit jako dočasné
útočiště nalezených vlků, třeba i zraněných. „Vybudování zařízení pro
rehabilitaci a přípravu na vypuštění jedinců vlka, které bude mít
odpovídající prostorové zázemí a umožní minimalizaci kontaktu zvířete
s člověkem,“ zní jedno z navrhovaných opatření.
V
blízkosti migračních koridorů vlků či jádrových lokalitách, kde se budou smečky
šelem zdržovat, by se měla rapidně snížit možnost nové výstavby: „V územních
a stavebních řízeních v tomto území může dojít k povolování pouze
takových staveb či zařízení, které by nezhoršily průchodnost
kritického místa.“ To se týká především všech dopravních staveb, domů,
veřejného osvětlení, přehrad, plotů či rekreačních areálů.
Podle
dřívějších odhadů Agentury ochrany přírody a krajiny ČR můžou taková klidová
území zabírat plochu o velikosti desítek až stovek kilometrů čtverečních.
Ministerstvo životního prostředí očekává, že nový dokument zreviduje v roce
2022. Tehdy by už mimo jiné mělo být jasně řečeno třeba to, jaký je onen
ideální počet vlků v Česku.
„Je
výborné, že něco takového vůbec vzniklo,“ hodnotí Malík nový Program péče.
Podle něj z materiálu vyplývá, že „myslivecká lobby“ ve vztahu k vlkovi
akcentuje nesmysly, což si teď prý mohou ověřit všichni čtenáři dokumentu.
Naráží na fakt, že myslivci dlouhodobě tlačí na to, aby vlk přestal být
chráněným zvířetem a oni jej mohli beztrestně zabíjet. K čemuž Malík dodává: „Vlk
je přitom jejich jediným pomocníkem, jak regulovat stavy spárkaté zvěře, a oni
by ho chtěli střílet.“
