Až zaklepe Rus, buď připraven!

Kapitola XCIV

Čekání na čokoládu * Co se tu děje? * Stomiliardový sen * Pod vládou Bakaly * Půjde zase o život(y)?

Čekání na čokoládu

Minulý týden jsme se dozvěděli dvě zajímavé zprávy o diskontním řetězci Lidl.
První zněla, že její obávaný drsný německý šéf Jan Mathias Christian Siers dostal po sedmi letech hodinovou výpověď. Podle deníku MF Dnes důvodem bylo, že Lidl v Česku nedosahoval výsledků, jaké by si němečtí majitelé přáli. Lidl už před více než rokem a půl, loni v únoru, byl dle tohoto deníku ve ztrátě 900 milionů a za loňský rok ji údajně snížil na 43 milionů korun.
Další zprávu přinesla televize Nova - zákazník napočítal v jedné tabulce čokolády nakoupené v Lidlu osm živých červů.
Kontrolní otázka: Jaká bude kvalita potravin nabízených v Lidlu, až firma bude v čokoládě?*

Co se tu děje?

Kauza MOL-OMV-ČEZ se zamotává. Vznikla tak, že po jarní návštěvě prezidenta Vladimira Putina a ruských byznysmenů v Rakousku tamní polostátní olejářský a plynárenský koncern OMV začal horečnatě nakupovat akcie maďarského konkurenta z oboru, firmy MOL. Když OMV svůj podíl v maďarské firmě zvýšil na 19 procent, Rakušané netajili, že by MOL rádi ovládli. Analytici a novináři čím dále častěji psali: Je pouze otázkou času, kdy ruský Gazprom či Lukoil (je vlastně jedno kdo, protože oba podniky kontroluje Kreml) ovládne - přímo, či nepřímo - OMV. Manažerům koncernu MOL se pokusy o nepřátelské převzetí nezamlouvali a začali se bránit. Vykupovali akcie vlastní firmy a zaparkovali je u spřátelených společností. Za tuto akci utratili mnoho miliard. Rakouští manažeři se prý snažili přesvědčit maďarské manažery, kteří ve firmě MOL vlastní nemalý počet akcií, aby přešli na rakouskou stranu. Maďaři místo zrady přijeli do Prahy hledat proti Rakušanům a (možná) i Rusům silného spojence. A našli ho. Jmenuje se ČEZ. Všechny detaily strategické spolupráce zatím nejsou zveřejněny, nicméně lze říct, že oběma firmám se zhodnotí.
Do tohoto okamžiku měl celý příběh logiku. Směr uvažování však minulý týden trochu pootočil rakouský bankéř Wolfgang Matejka. Investiční ředitel Meinl Bank má za to, že devatenáctiprocentní balík akcií, který OMV drží v koncernu MOL, se může v budoucnu stát skvělým prostředkem k tomu, aby se rakouská společnost dokázala účinně bránit proti případnému pokusu Rusů o nepřátelské převzetí. „Až Rusové zaklepou, stačí, předá-li jim OMV svůj podíl ve firmě MOL, a nápadník se hned přeorientuje na sňatek s maďarskou společností,“ řekl Matejka listu Wirtschaftsblatt. Podle něho se OMV během tří až čtyř let stane cílem nepřátelského převzetí a nejpravděpodobnějším zájemcem může být ruský Gazprom. „V případě vážného ruského zájmu by jim OMV mohla prodat balík v podniku MOL a ženich by k tomu ještě dostal asi pět procent OMV. Rakouský koncern by si tímto tahem zachoval nezávislost a Rusové by se pak museli delší čas věnovat nové akvizici v Maďarsku. Konsolidaci na středoevropském olejářském trhu bankéř Matejka považuje za nevyhnutelnou.
Mezitím viceprezident Lukoilu Leonid Fedun, který řídí strategický rozvoj firmy, minulý týden prohlásil, že by chtěli koupit OMV, MOL či polský PKN a jediným důvodem, proč to nedělají, je protekcionistický postoj příslušných vlád. Přestože Fedun říká, že z uvedených důvodů považují tyto akvizice za nemožné, v zásadě jde o vzkaz, že tento ruský olejářský obr je zcela připraven na východoevropskou expanzi.

Stomiliardový sen

Vláda minulý týden odstartovala proces privatizace Letiště Praha. Schválila návrh ministerstva dopravy, podle kterého se státní podnik do osmi měsíců přemění na akciovou společnost. Na konci celého procesu bude vstup strategického partnera, kterého by se mělo letiště dočkat do konce roku 2008. O způsobu zpeněžení letiště ještě není rozhodnuto. Uvažuje se o dlouhodobém pronájmu i o prodeji. Podle některých odhadů by mohla privatizace letiště vynést až sto miliard korun.
Než však právníci a úředníci společně přemění státní podnik na akciovou společnost, budou se muset nejdříve dohodnout dva politici z ODS a jeden lidovec na tom, čí lidé ve stomiliardové firmě budou vládnout. Stát totiž podle politické dohody převede 34 procent akcií Letiště Praha do vlastnictví hlavního města Prahy. Je tedy k dispozici osm měsíců na to, aby se pražský primátor Pavel Bém, ministr dopravy Aleš Řebíček a ministr financí Miroslav Kalousek dohodli, kdo, jak a prostřednictvím koho bude vykonávat akcionářská práva na letišti. To nebude jednoduché. V případě privatizace letiště je opatrnost na místě. Maďaři v prosinci 2005 s velkou slávou prodali 75 procent bez jedné akcie firmy Budapest Airport britské společnosti BAA za neuvěřitelných 1,255 miliardy liber. (Zbytek akcií zůstalo ve vlastnictví státu.) Neuplynulo však ani půldruhého roku a letos v květnu BAA stejný balík akcií firmy Budapest Airport prodal za 1,3 miliardy liber německému podniku Hochtief AirPort. V současnosti se v evropských developerských kruzích šušká, že Hochtief AirPort vede jednání o prodeji Budapest Airport infrastrukturálnímu fondu americké investiční banky Goldman Sachs. Střídání partnerů mezi lidmi není zdravé, natožpak v komplikovaném letištním byznysu.

Pod vládou Bakaly

Týdeník Respekt pod vládou nového spolumajitele, uhlobarona a finančníka Zdeňka Bakaly, změnil papír, formát, grafickou úpravu a šéfredaktora. Titulním a hlavním tématem prvního čísla nového Respektu byl dlouhý a investigativně se tvářící článek s názvem Pod vládou ČEZ. Mluvčí této společnosti Ladislav Kříž v tomto jediném článku, který podepsali tři redaktoři, našel 49 chyb, omylů či nepřesností, což lze u standardních evropských časopisů zaznamenat zhruba za celý rok. Nad tím bychom však při dnešní úrovni české žurnalistiky mohli mávnout rukou.
Bakala však tvrdí, že nemá absolutně žádnou ambici zasahovat do chodu či obsahu časopisu. Budeme mu věřit, ale také se nám vybavuje článek deníku MF Dnes z 24. března loňského roku, kde Bakalův tehdejší stratég hovoří o tom, že se jejich firma jednou postaví do fronty na státní akcie společnosti ČEZ. Na tento heroický výkon redaktorů existuje pouze jediné vysvětlení: Šlo o pomstu. Za to, že Bakala do časopisu investoval.

Půjde zase o život(y)?

V České republice vznikne již podruhé žebříček nemocnic podle hlasování pacientů. Průzkum formou dotazníkové akce probíhá od 10. září do 4. listopadu 2007. Loni v této akci, pořádané společností HealthCare Institute, hlasovalo na 20 tisíc respondentů a zvítězila jedna pražská nemocnice. Dlužno dodat, že ve výsledkové listině figuruje dosud na osmém místě havlíčkobrodská nemocnice, v níž loni právě v době probíhajícího průzkumu mezi pacienty ještě jakýsi Petr Zelenka aplikoval poslední smrtící heparinové injekce - a to přestože příslušný primář své podezření na něho již dávno sdělil řediteli nemocnice. Ten však - s ohledem na žádoucí dobré umístění v této soutěži - tuto skutečnost v podstatě zatloukl. Obsahově nicotné trestní oznámení, které vůbec nezmiňovalo podezřelá úmrtí, podal s několikatýdenním zpožděním.
Existuje proto důvodné podezření, že se tím dopustil trestného činu, neboť kdyby - soutěž nesoutěž - konal podle svých povinností, práva nebo jen dobrých mravů, nemuselo být asi tolik obětí heparinového vraha. A tak přestože lze obecně mít za to, že takováto reflexe kvality zdravotní péče je pro nemocnice velmi prospěšná, neubráníme se obav, co jsou někteří manažeři-technokrati schopni učinit pro papírově dobrý výsledek. Výskytu šílence s injekční stříkačkou nelze zabránit - a narazí-li v jednom zdravotnickém zařízení na podobně chorého ducha, který klidně zamění lidské životy za čísla ve výsledkových listinách, jako se tomu stalo v havlíčkobrodské nemocnici, může jít pacientům skutečně zase nejen o zdraví, ale i o život.

* Být v čokoládě v byznysovém slangu znamená být v zisku.