Koncem 80. let bývala oblíbeným jídlem českých domácností „čína“. Jenže protože tu nebylo možné sehnat všechny původní suroviny a wok bylo tak akorát slovo z křížovky, šlo o krmi čínské gastronomii hodně vzdálenou. Byla v tom inspirace velkým světem v typicky českém vychytralém provedení.
Stejně jako máme svou českou čínu, světu jsme dali i vlastní představu o kapitalismu a tradičních hodnotách v politice. Kdo by čekal, že éra masivních zlatých řetězů a bot z krokodýlí kůže do špice dnes už může vyvolat jedině úsměvné vzpomínky na podnikatele poněkud mdlého rozumu, kteří si bůhví proč svou vizitku vyšperkovali titulem regionálních politiků, mýlil by se. Mnozí z nositelů těchto českých byznysových tradic jsou vážené osobnosti, které rádi rozprávějí o konzervativních hodnotách. Tak třeba podnikatel a světák Peter Kovarčík, mezi jehož hobby patří rozbory americké politické scény.
Kovarčíkova agentura Czech Teleaxis pořádá dnes a zítra na Žofíně akci Dny USA a EU, která se může blýsknout účastí hned čtyř velikánů americké politiky. Přijede John Ashcroft, Richard Cheney, Robert Rubin a Lawrence Summers. Všechny mimochodem na Hradě přijme Kovarčíkův přítel, prezident Václav Klaus. Nijak mi nevadí, že pan Kovarčík se rád chlubí tím, kdo všechno ho ve světě zná a co dokáže zařídit. Neměl by ale ve vlastním zájmu moc do světa roztrubovat, že chce v Česku do podnikání i politiky vnést americké hodnoty.
Zle by pochodil. Nebo si snad umíte představit, že by v USA hned tři státní firmy – Lesy ČR, Čeps a ČD Cargo – daly tučné sponzorské příspěvky z peněz daňových poplatníků na soukromou akci pro zvané, jako jsou právě Dny USA a EU? A že by obchodní taktika selfmademana, který prestižní setkání založil a řídí, spočívala v tom, že „kulturním činitelům“ dohazuje za provizi peníze od státních firem?
Kdepak – Peter Kovarčík je takový Jiří Babica českého kapitalismu. Nemáte doma vlastní finance? Nevadí, hoďte do toho státní. Poradím vám, jak na to. Výsledek, třeba v podobě konference, jistě mnohým „zachutná“. Je to ale jako s tou českou čínou – není to originál, ale spoustě lidí to takhle bohatě stačí.
Další komentáře Blahoslava Hrušky:
