TURISTIČTÍ PRŮVODCI Mladou generaci ruština už dávno neláká. Turističtí průvodci, kteří tento jazyk ovládají, jsou tak zpravidla starší lidé. Konkurují jim mnohdy ruští průvodci. Ale provázejí načerno a navíc komolí českou historii. Říkají třeba, že v Česku byly ve středověku všude zemljanky.
TURISTIČTÍ PRŮVODCI
Mladou generaci ruština už dávno neláká. Turističtí průvodci, kteří tento jazyk ovládají, jsou tak zpravidla starší lidé. Konkurují jim mnohdy ruští průvodci. Ale provázejí načerno a navíc komolí českou historii. Říkají třeba, že v Česku byly ve středověku všude zemljanky.
Milada Racková je prý vůbec první podnikatelkou, která si po pádu socialismu pořídila živnostenský list na průvodcovskou činnost. Dnes už má ale tisíce konkurentů. Tlačenice je zejména mezi průvodci, kteří se zaměřují na angličtinu nebo němčinu. To jsou jazyky, jimž se ráda učí mladší generace.
Naopak na ruštinu se po sametové revoluci dočasně pozapomnělo. Přitom právě z ruskojazyčných regionů přijíždí stále více turistů. Starší průvodci, kteří jazyk ovládají, tak o zakázky nemají nouzi. V mnohém je ilustrativní právě profesní dráha i zkušenost Milady Rackové.
DCERA KULAKA VE SLUŽBÁCH ČEDOKU Cesta Milady Rackové k průvodcovské profesi byla klikatá. Jako dcera kulaka měla za socialismu špatné kádrové předpoklady.
Původně se zaměřila na medicínu.
Vystudovala střední zdravotnickou školu a musela dva roky pracovat v pohraničních lázních Kyselka jako dietní sestra. Pak studovala na vysoké škole medicínu, ale přišly děti a Racková studií zanechala.
Později hledala jinou možnost seberealizace. „V roce 1969 jsem absolvovala u cestovní kanceláře Čedok kurz na průvodcování v němčině. Dělali jsme pak takové ty jednodenní výlety do NDR.
O dva roky později jsem prošla ještě kurzem ruštiny,“ vzpomíná.
„Tehdy byla ruština kvůli invazi sovětských vojsk velmi nepopulární. Průvodcování ale bylo jednou z mála prací na volné noze. A to byl za socialismu dar. Už tehdy jsem přičichla k podnikání,“ vypráví.
Kontrast se službou ve státní sféře poznala, když v roce 1980 nastoupila do stálého zaměstnání v Pražské informační službě (PIS). „Tehdy se tam jen papírovalo a mně chyběla ta svoboda. Už mi bylo zatěžko mít stabilní pracovní dobu a nad sebou šéfa,“ říká. Pod křídly PIS zajišťovala Milada Racková především domácí vlastivědné procházky.
PORCOVÁNÍ MEDVĚDA
U PIS zůstala průvodkyně i po revoluci, do penze odešla v roce 1995. Průvodcovskou živnost ale provozuje dodnes. Prošla tak veškerými turbulencemi porevoluční éry a byla svědkem divokého porcování turistického trhu. „Všechny ty Sport turisty a podobné státní cestovní kanceláře si nejdříve rozdělili jejich dřívější zaměstnanci. Těm zase později totéž udělali jejich zaměstnanci, když se utrhli z nově vzniklých firem a založili vlastní menší společnosti,“ popisuje počátky devadesátých let Racková.
„Pro průvodce to bylo velmi nejisté období. Sotva jsem s někým začala spolupracovat a trochu jsme si na sebe zvykli, vzápětí firma krachla. Průvodcovala jsem během té doby snad pro dvacet či třicet kanceláří. Mnohé z nich mi samozřejmě zůstaly dlužit peníze,“ vzpomíná. „V druhé polovině devadesátých let se trh konečně stabilizoval a pročistil. Neživotaschopné firmy krachly, ty ostatní se odrazily ode dna a pomalu začaly vydělávat. Já jsem každopádně stále hlavní porci zakázek získávala přes PIS,“ uvádí Racková.
RUSKY MLUVÍ IZRAELCI I AMERIČANÉ
Správnou trefou se ukázala sázka na ruštinu. I když se to bezprostředně po revoluci nezdálo. „Rusů tehdy jezdilo minimum. Německy hovořící klientela ale byla rozebraná. Dostat se k ní znamenalo jedině někoho jiného vypíchnout. A na to jsem neměla žaludek. Tak jsem se zkusila specializovat na ruštinu,“ popisuje Racková.
Po dočasném útlumu ale turisté z východu zase do Česka začali jezdit. S ruštinou se přitom lze dorozumět s lidmi z většiny států bývalého sovětského bloku. „Platí to dokonce i o pobaltských státech. Ti nejmladší turisté sice už preferují angličtinu, střední a starší generace z Pobaltí ale stále chce ruštinu,“ uvádí. Tímto jazykem také mluví dobrá třetina výletníků z Izraele. Rusko jazyční židovští emigranti přijíždějí navíc i z Americky nebo ze západní Evropy. „Praha je pro ně díky poloze v centru kontinentu a židovské tradici místem, kde se každoročně setkávají s příbuznými z celého světa,“ vysvětluje Racková.
MÁJKA NENÍ DĚLNÍKOVO TRIKO
Zákazníků je tedy čím dál víc, tuzemští rusky hovořící průvodci by tedy mohli mít žně. Ale střetávají se s jinou konkurencí. „Jsou to zde žijící Rusové nebo Ukrajinci. Po revoluci třeba neodešli, nebo nyní naopak přišli za prací,“ říká průvodkyně Jaroslava Fialová. Někteří z nich mají platné průvodcovské zkoušky, mnozí ale prý podnikají v tomto oboru načerno. „Jazyk samozřejmě ovládají, ale mnohdy vykládají hrozné nesmysly, aby byli zajímaví. Pak se mě lidé ptají, kdo že je to zazděn v chrámu svatého Víta. Nebo kde že jsou ty živé hlavy soch na Karlově mostě,“ podivuje se další průvodkyně Marie Vymazalová. Ještě bizarnější případy lidové tvořivosti nekvalifikovaných průvodců uvádí Milada Racková. „Když v těchto dnech jedete do Krumlova, všude vidíte májky. Každý Čech ví, co znamenají. Jenomže v ruštině má to slovo význam »pánské tílko«. Ruský průvodce si tak dovodil, že májky připomínají Svátek práce, na který chodí muži v těchto tílkách,“ kroutí hlavou Racková. „Nebo jsem nedávno slyšela průvodce v chrámu svatého Víta, který vyprávěl, jaký to zázrak: ve středověku jsme tu prý měli všude kolem zemljanky a najednou uprostřed nich vyrostl takový veliký chrám. Podobné nesmysly mě urážejí i jako vlastenku,“ rozčiluje se.
Chabá znalost české historie některých ruských průvodců je tak výhodou pro Čechy. „Pokud se chtějí turisté něco dozvědět, vezmou si českého průvodce. My studujeme historii, žijeme tu,“ říká Marie Vymazalová.
KRUMLOV JEDINĚ NAČERNO
Druhá potíž s některými ruskými průvodci je to, že provázejí načerno. Klientům se podbízejí cenou. „Bohužel je tu nikdo moc nekontroluje,“ míní Marie Vymazalová. „Trochu se přece jen bojí Prahy, protože tady již nějaké ty inspekce proběhly. Ale na Krumlov nebo Karlovy Vary si bez problému troufnou,“ dodává Milada Racková.
„Problém je v tom, že český stát si málo chrání turistický trh. Třeba Itálie má na 400 takzvaných míst zvláštního významu. Tam nesmí žádný cizí průvodce ani otevřít pusu, jinak ho hned obviní z neoprávněného provázení. U nás stát nezavedl ani jedno takové místo,“ zlobí se Milan Mazanec z Asociace průvodců ČR. „Zkoušeli jsme v té věci intervenovat snad už u čtyř ministrů pro místní rozvoj. Bez úspěchu,“ dodává Mazanec. „V parlamentu nám zase řekli, ať si najmeme nějakého lobbistu, jinak změnu neprosadíme,“ podivuje se Milada Racková. I ruští „pirátští“ průvodci tak zatím mají jednodušší práci.
SCHENGEN PŘIVEDE DALŠÍ TURISTY Z VÝCHODU
I přesto, že z krajíce ruskojazyčné klientely ukusují též nelicencovaní průvodci, hvězda tohoto jazyka v tuzemském turistickém ruchu ještě stoupne. „Po rozšíření Schengenské dohody i na Česko lze téměř s jistotou očekávat, že vzroste průjezd ruských turistů přes naše území do ostatních států Evropské unie. Využijí pro pobyt u nás jediné společné evropské vízum. Je to pro turisty zlevnění a zjednodušení,“ uvádí Racková. „Setkala jsem se s tím již u některých skupin, které se vracely z Itálie domů přes Česko. Pravděpodobně tomu tak bude i u Francie, kam směřuje hodně ruských turistů,“ říká.
Pokud se této zkušené průvodkyně ptáte na dnešní perspektivu ruštiny, odpoví příkladem: „Právě jsem byla hlásit svého vnuka na gymnázium. Zdůrazňuji, že je to škola se zaměřením na matematiku. Přesto v seznamu věcí, které nabízejí jako své přednosti, uvádějí na úplně prvním místě kurzy ruštiny.“ Kdysi zatracovaný a dnes znovu nalezený jazyk tak začíná být konkurenční výhodou. Uvědomili si to nejen školy, ale obchodníci i turistický průmysl. Babičky-živnostnice znalé nedostatkového jazyka se tak nyní mohou spokojeně usmívat.
| RUSKÉ MĚSÍCE? LEDEN, ÚNOR I KVĚTEN Z podnikatelského pohledu je nevýhodou průvodcování to, je jde o dost nárazovou práci. „Každy jazyk má svou sezonu. Například podle svátku a počasí v té které zemi. Konkrétnu Rusové jezdí hodnu kolem Vánoc, v lednu a v únoru. Důležité svátky mají také v květnu,“ vysvětluje Jaroslava Nováková z Pražské informační služby. V silnějších měsících si průvodci musejí vydělat na hubenější fáze roku. Ceny za provázení ruskojazyčných skupin začínají někde kolem 250 aI 300 korun za hodinu. Někteří průvodci ale požadují i několikanásobné částky, ti ilegální jdou zase někdy i pod tuto hranici. |
