Já s ním nemám nic společného, a dokonce jsem ho kritizoval. Takové výroky nezazněly před soudem rozhodujícím o otcovství, ale před německým novinářem z úst Andreje Babiše na adresu znovuzvoleného prezidenta Miloše Zemana. Přitom rodičovství těchto dvou pánů je nad slunce jasnější. Bez jejich těsné kooperace bychom neměli vládu, která nám vládne sice bez důvěry, ale zato pevnou rukou.
Prostě bez toho, že by ruka ruku myla, by žádný prezident nejmenoval premiérem člověka, který má sice 78 mandátů ve Sněmovně, ale o zbývajících 23 vůbec nehodlá vyjednávat. A to v situaci, kdy je potenciálních koalic k vyjednání víc než špačků v Milošově popelníčku.
Ale aby Bohoušek seděl ve Strakovce nejen na Vánoce, ale třeba i na Hromnice, o svatém Valentýnu nemluvě, to bylo trochu moc na oba ctěné pány, co prý nemají teď vlastně nic společného, ale sdílenou oblibu tohoto obrýleného pána jistě nezapřou, a tak se s tím nemazali.
Teď je samozřejmě trochu jiná situace. Miloš, jako zřejmě doživotní prezident, je v komfortnější situaci, protože Andrej nejen že není doživotním premiérem, ale je dokonce v demisi. A tak pan prezident může mít přání a je na Andrejovi, aby mu je plnil.
Čtěte další povolební komentáře:
Nový přítel Chovanec
Sázka na správného koně
Referendum o Babišovi je rozhodnuto
Kolegové novináři to mohou brát jako roztržku v donedávna nerozborném přátelství, ale tak to v politice nechodí a žádné přátelství ve skutečnosti nikdy neexistuje. Nejde o nic jiného, než že každý tahá za nějaký svůj provaz, a kdo je na tom delším konci, tak prostě diktuje podmínky a obvykle něco chce. To je pro Andreje, který se tak nerad dělí, že si nikdo z žijících pamětníků nepamatuje, kdy se dělil naposled, samozřejmě hodně nepříjemné. Ale když musíš, tak musíš.
Jaká přání se budou nyní plnit, zatím nevíme, ale máme velkou jistotu, že splněna budou, a to k oboustranné spokojenosti. Jinak by totiž to dělení nedávalo ani pro jednu stranu smysl, a tudíž by se nekonalo. A je nesporné, že jestli mají oba pánové něco hodně společného, tak je to právě ochota dělat pouze věci, které pro ně mají nějaký smysl a něco jim přinesou.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
