Málokterý pojem je v poslední době skloňovaný více než uhlíková neutralita, které Evropská unie plánuje dosáhnout v roce 2050. Proti cíli je v podstatě jedině český premiér Andrej Babiš, který bez dalšího vysvětlování prohlásil, že to Česko přijde na 675 miliard korun.
Jak k číslu došel, není jasné. Evidentně však předběhl Evropskou komisi, která o celkových nákladech zatím nemá tušení. Komise si však uvědomuje, že to bude drahé. Pracuje tedy na vytvoření fondu zvaného Just transition fund, který by měl disponovat zhruba 100 miliardami eur. To je 2,6 bilionu korun, tedy výrazně více, než si spočítal Babiš. Peníze mají jít do zemí jako je Česko, Polsko či Maďarsko, jejichž ekonomika závisí na vypouštění škodlivin do ovzduší více než u jiných států.
To obměkčilo i takové uhelné fanoušky, jako jsou Poláci (shodnou okolností nazvalo Polsko i transformaci své energetiky Just transition). Babiše, který má jak známo jinak k dotacím velmi pozitivní vztah, ale ne. Hlasovat se bude ve čtvrtek, možná že premiér pod tíhou unijních miliard nakonec přeci jenom otočí. Do poslední chvíle však jako jediný hrozil celý návrh vetovat.
Babišovi jde především o to, aby mezi bezemisní zdroje bylo zahrnuto jádro, což by mělo usnadnit jeho případnou podporu ze strany státu. To z pohledu České republiky vypadá jako logický požadavek. Aby postoj premiéra byl důvěryhodný, musel by být konzistentní v řadě dalších ohledů.
Pro dosažení uhlíkové neutrality jsou potřeba tři věci. První z nich je zvyšování energetické efektivity, což se v zásadě děje. Dále výstavba bezemisních zdrojů, mezi které patří nejen jádro, ale i fotovoltaika a vítr. Ve věci jádra se Babišův kabinet kromě nerealistických časových harmonogramů absolutně nikam neposunul. A pokud jde o obnovitelné zdroje, ty bezdůvodně vysloveně brzdí. A to i navzdory tomu, že cena větrníků či solárních panelu zdaleka není tak vysoká jako před deseti lety a dnes je možné pořídit v podstatě za tržní ceny nebo jen s malou dotací. Na rozdíl od jádra, kde ta dotace bude jistě velká.
Souhlasíte s vyhlášením klimatické nouze v EU?
Do třetice je zde vůbec nejsložitější úkol. Je jisté, že bez aspoň nějakých emisí se nejen Česká republika, ale celý svět nikdy neobjede. Pro dosažení neutrality bude tedy nutné vzniklé škodliviny zredukovat. Zjednodušeně to bude probíhat asi tak, že na každou tunu CO2 by měl existovat třeba les, který ji zase pohltí.
Těch lesů ale letos v Česku hodně ubylo. Babiše není možné vinit z aktuální kůrovcové kalamity. Byla to však jeho vláda, která stahovala poslední volné rezervy ze státního podniku Lesy České republiky, aby je rozdala svým voličům. Tyto peníze podniku nyní zoufale chybí na novou výsadbu. O přístupu vlády ke zdravé zemědělské krajině, která dokáže emise redukovat, se nemá cenu rozepisovat.
Ve světle těchto okolností Babiš v Bruselu nevystupuje jako přesvědčený zastánce jádra, ale jako obyčejný kverulant, a takto je i vnímán. Tato taktika se Česku ani v minulosti nevyplatila. Už mnohokrát byli Češi natolik neústupní, že nakonec na rozdíl třeba od zmíněných Poláků stejně nic neprosadili a ani na společné peníze nedosáhli.
Čtěte další texty Jana Brože
