Růst mezd v Česku se v letošním druhém kvartále přiblížil devíti procentům, což je zcela evidentně nad možnostmi ekonomiky. Obvykle bývá argumentováno, že tento růst je důsledkem velmi nízké nezaměstnanosti, na čemž je jistě kus pravdy, ale redukovat to jen na tezi, že prostě nejsou lidi, je krajně nesprávné.
Při podrobnější analýze je zcela zřejmé, že růst mezd je dominantně tažen vládními rozhodnutími. Zejména těmi o platech státních zaměstnanců. Z dat ČSÚ je vidět, jak v podnikatelské sféře rostou v různých odvětvích platy od šesti do osmi procent, s výjimkou hornictví, kde stouply o deset. Platy ve veřejném sektoru však poskočily o 11 až 13 procent. Ještě zřetelněji to vidíme z dat ministerstva práce a sociální věcí, které spravuje Informační systém o průměrném výdělku (ISPV). Podle něj mediánová mzda - tedy to, co bere většina - stoupla loni o 7,3 procenta, zatímco plat státních zaměstnanců o famózních 14,2 procenta.
A po posledních rozhodnutích vlády o státních platech je zjevné, že podobným tempem poroste i nadále. Průměrná mzda je přitom ve státním sektoru už dnes minimálně o tisícovku vyšší než u těch, kteří státní sektor živí.
Čtěte: Učitel, nebo europoslanec? Platy státních zaměstnanců se liší o stovky tisíc
Přitom stále slyšíme pláč, jak špatně jsou ohodnoceni tu učitelé, tam hasiči či policisté nebo zdravotní sestry, a statistiky o průměrné mzdě nic nevypovídají o tom, že ve státním sektoru pracují lidé s vyšším vzděláním. Odpověď nabízí rovněž ministerský ISPV. Nižší administrativní pracovník u soukromníka bere v mediánu 20 542 korun. Plat identického referenta u státu činí 26 243 korun. Měsíčně odpracovaných hodin je v prvním případě 151, v druhém 144. Nemocnost třináct hodin měsíčně versus šestnáct hodin u státu.
Vláda tak vzhledem k nedostatku pracovní síly a vytváření extrémně lépe placené sorty státních zaměstnanců zjevně tlačí na mzdovou úroveň v podnikatelské sféře. Nejen že tím destabilizuje fiskální situaci země, ale navíc podřezává konkurenceschopnost českého průmyslu. Když k tomu přidáme neodpovědné navyšování penzí, vidíme zcela zřetelně kopii začátku řecké odysey končící nevyhnutelně státním bankrotem.
Přečtěte si další komentáře Pavla Párala:
Nejsou to náckové. Zatím
Stát jako dobytá kořist
Záchranář Salvini
Nesmrtelný H-systém
ČLÁNKY DO MAILU