Povolební vyjednávání se politickému naivovi může zdát složité a nepřehledné, bez naděje na nějaký rozumný kompromis. Cynik, který ví, kde je sever, má ale dávno jasno. Babiš si již zajistil víc než dostatek hlasů pro to, aby mohl vládnout. A to ať už důvěrou nebo bez ní.
V téhle hře je klíčovou postavou předseda Sněmovny, neboť ten má v rukou klíč k moci v podobě třetího pokusu o jmenování premiéra a nové vlády. V případě, že v předchozích dvou pokusech prezidentem jmenovaná vláda nezíská důvěru. Poslanec Radek Vondráček má kromě hlasů své rodné strany přislíbeny hlasy okamurovců, Pirátů a KSČM, což mu bohatě stačí, aby stanul v čele Sněmovny.
A tím skončí jakákoli diskuse o nějakých vládních koalicích či podpoře menšinové vlády. Nebo dokonce o nějaké vládě ANO bez obviněného Babiše v premiérském křesle. Náš proslulý dotační podvodník tak může postupně sestavit třikrát stejnou vládu a třikrát s ní marně žádat Sněmovnu o důvěru a přitom klidně rok a půl až dva vládnout v demisi.
Čtěte také:
Babiš má jasno až o osmi jménech pro vládu. Změnit resort může i Šlechtová
zaHradní slavnost
K splnění svých „politických“ cílů Sněmovnu nepotřebuje. Nic zásadního reformovat přece nechce. Potřebuje jen rázně a rychle obsadit pozice v klíčových úřadech a zabrat všechny státní podniky, především ČEZ. Podstatné jsou totiž dotace a státní zakázky a různé obchodní vztahy státních a polostátních firem či Správy státních hmotných rezerv s Agrofertem. To se dá pořešit během půl roku.
No, a přitom se prudce zvednou důchody, platy státních zaměstnanců a rozdá se všechno všem a slíbí se toho ještě mnohem více. A když za dva roky, co bude prezident moudře kývat hlavou a nabádat k hledání politického řešení, Babiš řekne dost, prezident rozpustí Sněmovnu a vyhlásí předčasné volby, v nichž vděčný lid v pohodě nahází ANO těch minimálně 38 procent, které by měly stačit k získání více, než sto mandátů a bude vymalováno. Bude tak dokončena oligarchizace české politiky, což v našem případě neznamená nic jiného než privatizace Česka do rukou Agrofertu za peníze daňových poplatníků.
O povolební situaci čtěte více v rubrice Volby 2017:
Co za to dostanou strany, které nyní dláždí tuto cestu svou podporou Vondráčkovi, není jasné. Dokonce to možná se svou politickou nezkušeností, s výjimkou komunistů, ani nedokáží zobchodovat a možná ani netuší, co činí. To z nich ale nesnímá odpovědnost za jejich politické jednání, které z nich dělá jednoznačně Babišovy skryté koaliční partnery, nebo možná přesněji kolaboranty.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
