Když k témuž názoru došlo 510 z 664 poslanců Evropské parlamentu, je směšné dál tvrdit, že za vším stojí manipulace „zrádných“ českých poslanců, kteří dělají v Bruselu politiku proti české vládě.
Tolik lidí by dokázal zmanipulovat leda zkušený hypnotizér, svůdný charismatik na úrovni mytického Rasputina, a takoví mezi českými europoslanci opravdu nejsou. Útoky proti politickému rozumu europoslanců Babiš problém nezakryje a nevyřeší; zůstane přítomen v každém českém vyjednávání v Unii jako hořká pachuť plesnivého pečiva.
A to je ten pravý problém: premiér Babiš v neustálých hádkách o svoji
pošramocenou pověst ztrácí všechny případné sympatie, naštve každého, kdo
nevidí věci jako on. A odradí všechny před jakoukoli případnou hlasovací
aliancí, kterou by Česká republika mohla využít při prosazování svého.
Premiér se soustřeďuje na obranu vlastních zájmů, které pak – teď už dost průhledně falešně – vydává za zájmy národní. Na skutečnou evropskou politiku už není čas. Přitom v národním zájmu je mít v Evropské unii přátele, kteří nám pomohou prosadit výhodnější pozici.
Česko se v EU pod Babišovým vedením chová jako solitér, který si všechno
zařídí, všechny ohromí svými výsledky a schopnostmi.
Jenže skutek utek. Místo schopného siláka vidíme bezmocného politického
osamělce, který dělá ramena, ale pak jen pozoruje, jak ostatní, kteří se umějí
domluvit, dělají skutečnou politiku, a nestačí se divit.
Ne, Babišova evropská arogance není v zájmu republiky. Možná někde tady
dokonce začíná něco jako zrazování vyššího zájmu státu.
