Vláda Andreje Babiš začala hasit problémy, které sama způsobila. Česká republika tak míří kupředu zpátky do doby před nástupem Babiše do vlády.
Server iDnes informoval o bohulibém záměru vlády osvobodit od daně z nemovitosti takzvané krajinné prvky, tedy meze, remízky či nejrůznější větrolamy. Tomu není co vytknout, krajinné prvky zdecimovaná tuzemská krajina zoufale potřebuje. Jakýkoliv krok, který zemědělcům a vlastníkům půdy jejich zřizování a udržování usnadní, je na místě a kabinet Andreje Babiše by si za něj zasloužil pochvalu.
To bychom se však nesměli vracet do stavu, který tady ještě nedávno existoval. Krajinné prvky jsou podle zákona od daně osvobozeny už nyní. Problém je, že mnoho z nich není takto v katastru zapsáno a skrývá se pod pojmem ostatní plocha. Ani tu není nutné danit v případě, že ji není možné nijak jinak využívat.
Má se platit daň z nemovitosti, pokud jde o krajinné prvky?
A to je klíčový bod. Podle zemědělců finanční úřady v minulosti z ostatních ploch daň opravdu nevyžadovaly. Pak však s velkohubým slibem zvýšení výběru daní nastoupil na post ministra financí Andrej Babiš. Když to úplně neklaplo s EET, “zaklekl” na berňáky, jejichž úředníci začali pod tlakem hledat i ty nejnesmyslnější možnosti, kde brát. A najednou je napadlo, že by přeci teoreticky mohli vlastníci ostatní plochy nějak využívat, a tedy i zaplatit daně.
Výsledkem bylo, že farmáři platili na dani z nemovitosti z neprofitabilních mezí i desetinásobně více než z výnosných polí. To je k jejich udržování, natož budování, nijak nemotivovalo a voda z české krajiny mizela ještě rychlejším tempem než dříve.
Pokud Sněmovna a Senát zákon schválí a prezident podepíše, dostaneme se tedy zpátky do doby před nástupem ANO do vlády. To je pro Babiše opravdu úctyhodná bilance. Za dlouhých šest let stihl v jedné okrajové záležitosti uklidit nepořádek, který sám udělal.
Skutečné problémy typu přípravy důchodové reformy, adaptace na klimatickou změnu, výstavba infrastruktury či složení budoucího energetického mixu čekají mezitím na někoho, kdo opravdu maká.
Čtěte další texty Jana Brože