Ministr financí oprášil ambiciózní nápad stěhovat úředníky a prodat nadbytečné budovy. Stejné plány zatím zkrachovaly
Stačilo jen pár měsíců vlády a rukopis Andreje Babiše je patrný, i kdyby pod rozhodnutím nebyl podepsán. Zpravidla jde o velký plán a dva tři jasné pokyny, jak jej provést, to vše ovšem doprovázené absolutní absencí zkušenosti s tím, jak funguje státní správa. Nyní chce ministr vzít registr státních budov, porovnat jeho data a začít sestěhovávat úředníky. Prázdné domy chce pak prodávat, z výtěžků opravovat ty staré nebo stavět nové. Plán má ale několik úskalí – ministr se chystá objevovat už vypočítaná data, a navíc nemá dost legislativních pák na to, aby úkol dotáhl do konce.
Zmatek ve městě Zdánlivě je to opravdu jednoduché. Vycházet se dá z dat, která měl na stole už premiér Petr Nečas a za čas je objeví i Andrej Babiš.
Modelový příklad: město Opava. Stát si tam na jedné straně musí pronajímat prostory od soukromníků, ve státních budovách je přitom místa dost. Jeden zaměstnanec má prostor v průměru skoro 16 metrů čtverečních. Pokud v Opavě stát neprovozuje taneční školu pro úředníky, je to zbytečný luxus. Je sice chvályhodné, že část prostorů státní úřady alespoň pronajímají soukromníkům, dělají to ale o dost levněji, než platí opačně za pronájem soukromým firmám. Suma sumárum polovina státních úředníků z pronajatých prostor by se mohla přestěhovat do státních a ušetřily by se čtyři miliony ročně.
Podobné výpočty existují i pro další města. Data prezentoval právě před rokem ekonom Jan Procházka z Národní ekonomické rady vlády (NERV). „Dali jsme si s tím práci.
Srovnávali jsme celorepublikově věci tak, aby pasovaly, hasiče s hasiči, soudy s jinými soudy. Jen v oblasti správy nemovitostí lze uspořit až 870 milionů. Celkové úspory by ale mohly být vyšší,“ říká Procházka. Stěhování nyní nahrávají nižší ceny nájmů způsobené krizí a také fakt, že stát má od roku 2009 podle tabulek o zhruba deset tisíc pracovních míst méně.
Ministerstvo financí má k dispozici jen hrubé údaje. Ví, že stát vlastní přes 5,5 tisíce budov a že provoz stojí přibližně 15 miliard korun ročně. Jde ale pouze o odhad. Přesné informace by měl poskytnout Centrální registr administrativních budov (CRAB). A tady je první zádrhel. Úřady nemají žádnou povinnost do systému data posílat. Z 461 státních institucí, které měly podle vládního nařízení z roku 2012 dodat podklady o svých budovách, jich údaje poslalo jen 199. Budov v systému je jen 1770. A bez řádných podkladů nemůže stěhování nastat. „Náš cíl je nyní přemluvit resorty, aby nám urychleně dodaly všechny podklady,“ uvedl ministr Babiš. Práce to nebude jednoduchá. Hrozbou pro úřady bude podle Babiše to, že zveřejní soupis rebelantů. Víc udělat ani nemůže. Třeba Pražský hrad už vloni vzkázal, že se do projektu zapojovat nebude, v databázi už je naopak třeba Černínský palác nebo Krajský soud v Českých Budějovicích. Milionový CRAB Vybudování poloprázdné superdatabáze stálo přitom čtvrt miliardy korun, 85 procent zaplatila Evropská unie. Trochu příznačné je to, jak CRAB vlastně vznikl. Nešlo o úplnou novinku, ale o nadstavbu Informačního systému o majetku státu, který v roce 2004 vytendrovala společnost IBM. Kvůli potížím s ochranou autorských práv na IT licence se pak IBM dostala ke CRAB bez výběrového řízení, stát si tak na trhu nemohl otestovat jiné řešení za jinou cenu.
CRAB je velmi obsáhlý registr, kde kromě informací o budovách mohou být třeba také informace o cenách energií nebo účtů za telefon. Pokud by do něj měli úředníci pravidelně přispívat všemi údaji, nebyla by to pro ně jednoduchá práce. Přesto – bez údajů se ministerstvo financí ve svém stěhovacím plánu dál nepohne. A získat je bude velmi těžké.
Druhou potíží je legislativa. Slučování úřadů a případný prodej budov nemohou vždy dělat sama ministerstva. Přesvědčil se o tom někdejší ministr průmyslu Martin Říman (ODS). Svoji stěhovací akci nazval Kulový blesk, skončila ale fiaskem. Původně chtěl sestěhovat 13 svých podřízených úřadů pod jednu střechu na okraj hlavního města, později ale poznal, že Báňský úřad, Správa hmotných rezerv a Úřad průmyslového vlastnictví jsou ze zákona samostatné a nemůže je přestěhovat. Úřady byly přitom pro celý proces klíčové. Sídlí v lukrativních budovách v centru Prahy a jejich prodej by značně přispěl na stavbu nových budov.
Potíže byly i technického charakteru. Zkušební a Puncovní úřad potřebují laboratoře a složité technologie včetně velkých sejfů nebo nádrží s argonem, což by bylo v administrativních budovách nemožné.
Nezdarem skončil i plán bývalého ministra pro místní rozvoj Jiřího Čunka. I on se chtěl stěhovat na kraj města, aby opustil palác na Staroměstském náměstí. „Jsou tam pětimetrové stropy a v kancelářích sedí třeba jen dva úředníci,“ odůvodňoval.
Jeho nápad byl součástí záměru někdejšího premiéra Mirka Topolánka vybudovat vládní čtvrť, kde by se soustředily všechny důležité instituce. Obdobné čtvrti v některých evropských městech jsou, Praha se k nim ale nepřidala. Nápad se z krátkodobého hlediska nezdál ani pracovní skupině NERV pod vedením Jana Procházky.
Sen Andreje Babiše, že zřídí obchodní společnost, která bude na burze prodávat státní objekty a přinese tak do rozpočtu miliardy korun, je delší než jedno volební období. Daleký je stejně jako plány o budování vládní čtvrti, jakkoli obdobné projekty přinesly ve světě úspory. Vnitřní neochota státního aparátu cokoli měnit je oproti tomu zakořeněná ještě z dob rakouského mocnářství. A to je soupeř největší.
Ministr Babiš se chystá objevovat už vypočítaná data, a navíc nemá dost legislativních pák na to, aby úkol dotáhl do konce. 5500 nemovitostí vlastní stát, z toho 1770 jich je v Centrálním registru budov, se kterým pracuje ministerstvo financí. 153 000 m2 administrativních prostor si stát pronajímá od soukromníků, platí za to 400 milionů korun ročně. 184 000 m2 pronajímá naopak stát třetím osobám, inkasuje za to ale jen 95 milionů korun ročně. 870 milionů korun ročně může stát ušetřit jen na provozních nákladech při hospodaření s budovami. Zdroj: ministerstvo financí, NERV
O autorovi| Petr Weikert, weikert@mf.cz
