Když ministr zdravotnictví Adam Vojtěch vysvětloval, že nákupy zdravotnického materiálu za miliardy korun předraženou stezkou z Číny a přes firmy s neznámými vlastníky jsou absolutně v pořádku, člověk nevěřícně zíral. Zbývalo už jen oznámit, že závazky vůči dědicům zesnulého právníka Zdeňka Altnera byly vyrovnány.
Když ministryně financí Alena Schillerová házela stamiliardovými deficity, jako by se nechumelilo, tvářila se přitom jako expremiér Vladimír Špidla, když říkal, že zdroje tu jsou. On to vlastně tehdy Špidla řekl trochu jinak, ale co na tom. Až bude paní Alena zase prchat se svou angličtinou, i tehdy je třeba se jí stále dokola ptát také na to, jak se budou ty kolosální rozpočtové deficity řešit. Budou se zvedat daně? Zavede se školné nebo platby ve zdravotnictví?
Hvězdnou trojici doplňuje superministr Karel Havlíček. Když oznamoval, že stát v rámci boje s ekonomickými následky nouzového stavu uvažuje o pomoci letecké společnosti Smartwings, všichni včetně Havlíčka věděli, že dopravce rozhodně není žádná koronaoběť a že firma se stamilionovými kostlivci byla jednou nohou v insolvenci dlouho před vyhlášením nouzového stavu. Jaký byl skutečný důvod pomáhat firmě, jejíž majitelé se chlubí miliardovým majetkem a nyní mají tu drzost škemrat o státní pomoc, to se jistě dozvíme.
Ale zpátky k ministrům. Nemějme jim nic za zlé, jsou to jen loajální úředníci, což mimochodem kdysi bývala velmi vznešená dovednost. Dnes už na to stačí mít pouze silný žaludek.
Měl by podle vás stát odkoupit podíl ve společnosti Smartwings?
Zapomeňme na legendárního Grossova strýčka Vika, mistra Dalíka či solární fiasko. Tohle není stejné hřiště, není to ani stejná liga, vlastně je to úplně jiná hra, kde prosperita země je sprosté slovo a občan je užitečný volič, kterému stačí občas zacpat pusu pár drobnými.
Měli bychom si to všichni neustále připomínat, a to zejména během voleb, až se zase na nás bude z billboardů usmívat nějaký budoucí premiér, toho času třeba zrovna zase Andrej Babiš, a nabízet nám lepší budoucnost.
