Poněkud stále zmatený systém cyklostezek udělá z jízdy po metropoli na elektrokole poněkud sportovnější záležitost
Takhle divný kolo jsem ještě neviděl, kroutí hlavou podroušený bezdomovec. Z igelitky vytáhne zbytek salámu, občas si z něj odkousne a přitom si prohlíží dopravní prostředek. Po vysvětlení, že se jedná o elektrokolo, jen pokrčí rameny a se slovy, co ty lidi dnes nevymyslí za blbosti, odchází pryč.
Holandský vzor
S podobným údivem si elektrokolo prohlíželi i lépe situovaní Pražané. Měli by si ale začít rychle zvykat, v ulicích metropole jej budou potkávat stále častěji. Z elektrokola, stejně jako z jeho většího „bratra“ elektromobilu, se má v brzké době stát dopravní hit. Zatím jich v tuzemsku moc nejezdí a v hlavním městě si je nadšenci spíš pronajímají v půjčovnách. Odborníci jsou ale přesvědčeni, že v následujících letech budou elektrokola jako přepravní prostředek po metropoli stále populárnější. Za příklad dávají Nizozemsko, kde evropský boom elektrokol začal. Jejich popularitu odstartovali především starší lidé, kteří se nechtěli trmácet na klasickém kole. Postupně se k nim přidávají i mladší lidé, kteří zjistili, že jezdit na elektrokole do práce může být pohodlnější a rychlejší než hromadnou dopravou či automobilem. V Nizozemsku je zhruba 2,6 kola na osobu. O boomu elektrokol svědčí, že tvoří zhruba padesát procent obratu v tamních cykloobchodech, prosazují se na úkor klasických bicyklů. „Kolo jako dopravní prostředek bude nahrazeno elektrokolem,“ předpovídá Jakub Ditrich, majitel jedné z pražských půjčoven a největší dovozce elektrokol v Česku. I z toho důvodu se týdeník Euro rozhodl vyzkoušet, zda je elektrokolo skutečně tak skvělým dopravním prostředkem. Po metropoli jsme na něm ujeli několik desítek kilometrů. Ale popořadě. Začínáme na pražském Masarykově nábřeží, kde si v místní půjčovně pronajímáme elektrokolo. „Nepoužívejte zbytečně akcelerátor, zvyšuje spotřebu a snižuje výdrž baterií,“ dostává se nám před cestou varování od personálu půjčovny. Ještě se sháníme po mapě, kde jsou vyznačeny dobíjecí stanice, pro případ, že budeme nuceni oživit akumulátor. Marně, potřebné schéma je pouze ve výloze půjčovny, a tak pro jistotu fasujeme dobíječku. Bez problémů se vejde do baťohu, váží zhruba jako standardní notebook. Možná zbytečně, elektrokolo má prý ujet bez problémů čtyřicet až padesát kilometrů. Nasazujeme přilby a vyrážíme.
Lepší bez saka
První část trasy vede z půjčovny elektrokol na Masarykově nábřeží přes centrum metropole, park Grebovku, Vršovickou ulici až do centrály společnosti Pražská energetika, marketinkového partnera jedné z půjčoven elektrokol. Již cestou poznáváme, že Praha, která se sice chlubí budováním desítek kilometrů cyklostezek, až takovým rájem není. Bez stylu jízdy cyklostezka, silnice, obrubník, chodník se Praha projet nedá. Cestou se navíc člověk musí vypořádat s tím, že červeně značená cyklostezka po několika stech metrech bez předchozího varování najednou končí ve frekventované křižovatce nebo že ji někteří řidiči s oblibou využívají jako místo k parkování. „Většina cyklostezek je vyznačena špatně, v době kdy se stavěly, ale bylo před volbami a patrně bylo na magistrátu dost červené barvy,“ tvrdí Ditrich. Jinak řečeno, bez porušení pravidel silničního provozu Prahu na kole či jeho elektrické verzi překonat nejde. Neplatí ani slogan Na elektrokole bez námahy a potu. Právě nutnost přejíždět z chodníku na silnici, mnohdy přes vysoký obrubník, dělá z elektrokola, které je relativně těžké, dost namáhavou cestu. Pokud jste oblečeni sportovně a máte v cíli možnost se osprchovat, žádný problém, pokud ale jedete v obleku na obchodní schůzku, elektrokolo až tak ideální prostředek není.
Dobít? Není problém!
Další testování se uskutečnilo na oblíbených turistických trasách v centru Prahy. Jízda zde byla mnohem komfortnější a plynulejší. Nebýt záplavy turistů, byla by i rychlejší. Ve čtyřech restauracích z pěti dokonce souhlasili s tím, že si můžeme baterie elektrokola dobít. S tím tedy až tak velký problém není. Naopak může být s tím, co s elektrokolem, když dorazíte třeba na pracovní schůzku do některé z restaurací. Kam vůbec dopravní prostředek odložit. Týdeník Euro testoval dva druhy elektrokol. V prvním případě skládačku, se kterou je to o něco jednodušší. Z rámu se vytáhnou šrouby, kolo se složí a můžete si jej odnést s sebou třeba na schůzku do restaurace. V nejhorším se musíte vyrovnat s pohoršenými výrazy obsluhujícího personálu. Ve druhém případě jsme testovali větší sportovnější elektrokolo schopné zvládnout bez problémů i členitý terén. To se ale tak jednoduše složit nedá a kromě toho v centru města není příliš prostor pro jeho uložení. Pokud přece jen nějakou najdete, doporučuje se elektrokolo nejen uzamknout, ale pro jistotu vytáhnout i klíč z baterie. Dražší elektrokola mají zabudovaný čip, díky němuž je lze v případě krádeže dohledat. I tak je ale jejich parkování v centru města o něco méně komfortní. Co dodat závěrem? Snad jen to, že popularita elektrokol v Praze a dalších velkých městech zcela jistě poroste. Jak výrazně, ale bude záviset na několika faktorech. Kromě jiného i na tom, zda se třeba v Praze podaří smysluplně dobudovat síť cyklostezek. Bez možnosti komfortní cesty, na které majitele tohoto dopravního prostředku nebudou ohrožovat automobily, si jej jako dopravu do práce zvolí jen několik málo nadšenců. Z údajů celní správy vyplývá, že letos se do Česka dovezlo zhruba osm tisíc elektrokol, v této množině jsou ale započítány i elektroskútry. Stejné číslo zhruba odpovídá i jejich prodanému počtu. Nejpozději v roce 2013 se ale v tuzemsku má prodat již zhruba dvaadvacet tisíc elektrokol.
