Podbeskydská vesnička Čeladná se za poslední roky změnila v milionářskou enklávu. Mezi jejími obyvateli lze najít mnohé kontroverzní podnikatele z 90. let
Lidé tu mají úplně všechno, v zajištění kvality života už nejde jít o moc dál. Mladý hasič a správce Lukáš Wozniak má pro vedení své obce jen slova uznání.
Když se do horské vesničky Čeladná před osmnácti lety přestěhoval, ještě zdaleka netušil, že bude žít v jedné z nejrozvinutějších oblastí v České republice.
Milionářská enkláva, moravské Beverly Hills, Beskydský ekonomický zázrak – to všechno jsou přezdívky, které Čeladná za posledních pár let díky svému pozoruhodnému rozvoji získala. Rozmach sem ale přitáhl i některé velmi zajímavé obyvatele. „Na rovinu, uklidila se sem spousta lidí, kteří nechtějí být vidět. Když slyšíte jejich životní příběhy, občas to ani nestačíte zpracovat,“ tvrdí Wozniak, a aniž by chtěl téma dál rozvíjet, polohlasně dodává, že si svým dalším setrváním v Čeladné není zdaleka jistý.
Od uhlí ke golfu Zdejší prosperitu asi nejvíc nasajete, když se vydáte půl kilometru od náměstí směrem ke golfovému klubu. Na silnici vedoucí krajinou pastevců ovcí vás tak míjejí kabriolety Porsche, BMW a jiných honosných značek, až se branou se dvěma kamennými lvy konečně dostanete dovnitř. Prosper Golf Club založil na začátku minulé dekády známý podnikatel Stanislav Pros. Jeho sepjetí s Čeladnou je dostatečně známé, stejně jako jeho příběh.
Pros už v devadesátých letech vydělal velké peníze díky svým předlistopadovým stykům s Ruskem (dokonce byl zapsán ve svazcích StB jako agent) a následně pohádkově zbohatl při privatizaci OKD. Jeho firma Eurobrokers skupovala v roce 1997 akcie Ostravsko-karvinských dolů, a když o rok později za bezmocného přihlížení státu získala majoritu, prodala OKD jejím manažerům Petru Otavovi, Viktoru Koláčkovi a Janu Przybylovi. Tehdy se Pros stáhl do ústraní a veškeré investice nasměroval do svého oblíbeného koníčku, totiž do golfu.
„Chtěli jsme tu mít osm až devět hřišť. V celé Evropě v podstatě nic takového není, oblasti jako Andalusie jsou hlavně přes zimu, přes léto bychom byli unikátní, přitáhli bychom golfisty z celého světa,“ říká podnikatel, který kdysi plnil titulky novin. Plány mu, alespoň dle jeho vlastních slov, nevyšly kvůli protestům ekologických hnutí. Přesto ale v Čeladné vybudoval luxusní osmnáctijamkové hřiště se zázemím, které nemá v České republice obdoby.
Právě tady leží základ rozmachu dříve malé beskydské obce.
Privatizační elita Jde však o rozmach přinejmenším hodně pestrý a zahrnuje celou řadu osob spojených s érou divokého kapitalismu devadesátých let. Přistěhoval se sem například František Gajdoš, původně Prosův blízký spolupracovník, který seděl v dozorčí radě OKD po jejím převzetí. Nyní zde provozuje fotovoltaickou elektrárnu FVE Čeladná. Jeho společníkem je Zdeněk Durčák, bývalý pracovník Metalimexu a Karbon Investu (firmy spjaté s Koláčkem a Otavou) a v současné době obchodní ředitel NWR. Hned vedle Prosova hřiště nedávno vyrostl luxusní hotel Miura specifický svou avantgardní architekturou, za kterou její autor Albert Pražák získal cenu stavba roku. Honosná budova možná působí na první pohled kontroverzně, ale architektonicky je rozhodně velmi zajímavá. A zajímavá je i svým majitelem: Richard Kučík je rovněž poměrně známý podnikatel v oblasti energetiky.
Dobře se zná i s další osobností čeladenské smetánky Robertem Sýkorou. Bývalý náměstek průmyslu a obchodu Zemanovy vlády provozuje v obci například stavařskou firmu Kapstop či společnost OXO zabývající se obchodem s železným šrotem. Oba dva podnikatelé jsou spjati s obchodem s akciemi Moravia Energo, na kterých vydělal expremiér Stanislav Gross. Zatímco od Roberta Sýkory Gross akcie nakoupil za půjčené peníze, Kučík je svými 13,5 milionu pomohl Grossovi splatit.
Tím ale výčet podbeskydské elity ani zdaleka nekončí. Čeladná je totiž spojena i s dalším expremiérem. Chatu si zde kdysi, ještě coby senátor, pořídil Mirek Topolánek (po rozvodu ji získala jeho bývalá manželka Pavla). V Čeladné byl docela aktivní. Jeho sdružení Becario v letech 2004 až 2007 každoročně pořádalo na Prosově hřišti charitativní golfový turnaj, díky čemuž se v době svého vládnutí ocitl pod palbou novinářské kritiky. Městská ochranka V severní části města zase najdeme dům se jmenovkou Ustyanovič. Sídlo zde nemá nikdo jiný než v jistých kruzích velmi známý expolicista, svého času šéf moravskoslezské zásahové jednotky. I on je jedním z čeladenských občanů, jejichž příběh vyráží dech. Vladimír Ustyanovič musel na konci devadesátých let od policie odejít kvůli podezření ze střetu zájmů, protože si jeho žena založila úspěšnou bezpečnostní agenturu Česká ochranná společnost. Ve skutečnosti ji s největší pravděpodobností vedl právě Ustyanovič, a právě proto nejspíš dostala lukrativní zakázku na hlídání areálů OKD (tehdy ještě státní firmy řízené Koláčkem a Otavou).
Ustyanovič po svléknutí uniformy získal vliv, o kterém se vyprávěly legendy, kromě jiného se stal poradcem premiéra Zemana a ministra vnitra Grulicha. Po zavraždění podnikatele Františka Mrázka se dokonce spekulovalo o tom, zda právě on není jedním z těch, kdo si atentát objednali. Před několika lety byl však postřelen v Praze (podle policie byla motivem žárlivost) a ze zranění se dosud nevzpamatoval. Ustyanovičova agentura je však v obci stále aktivní. Kromě toho, že tu má pobočku, hlídá některé místní objekty.
„Rozhodně nevím o tom, že by se sem někdo jezdil schovávat nebo uklízet, to mi přijde jako výstřel do tmy,“ říká Stanislav Pros ve svém golfovém klubu a pokojně dokuřuje svůj doutník. Jemu samotnému jde prý především o golf a zdá se, že i když v Čeladné žije řada osob alespoň částečně spjatých s jeho bývalým podnikáním, on sám už o žádný vliv neusiluje.
Vysněný turnaj Pros už několik let soustředí své síly na pořádání prestižního turnaje Czech Open s licencí PGA, což se zatím podařilo jen dvakrát. Turnaj dotuje ze svého společně s dalším místním miliardářem Alešem Buksou, a i přes snahu se mu zatím nepodařilo přemluvit stát k účasti.
„Stát má bohužel trochu jiné priority. Řekl bych, že tu celkově trochu chybí koncepce podpory sportu. Vždyť ty přenosy jdou do 126 zemí světa a hlavně do Asie,“ říká a dodává, že právě asijské trhy by pro Českou republiku měly být hlavním objektem zájmu.
Se svou investicí do golfu podle všeho není příliš spokojený. Hřiště je ztrátové a velkolepý projekt na vytvoření české Andalusie zůstal jen na papíře. Žádné velké uznání nemá ani pro ekonomický boom Čeladné, který sám pomohl nastartovat. „Dřív jsem měl zájem tomu zdejšímu rozvoji trochu pomoct, ale dnes už se nezapojuji. Nerad bych říkal proč.“ Proměna podbeskydské vesničky v malé Beverely Hills je vůbec tématem, na které tady nenajdete jednoznačný názor. Příval peněz a stěhování bohatých občanů jako by celou obec tříštilo na dva světy, byť z něj na první pohled profitují všichni, což je poznat podle dobrých silnic, čerstvě vydlážděných chodníků i opravené radnice. „Panuje tady určitá nevraživost. Hlavně starší místní lidé napadají starostu, i když podle mě neprávem. Pan starosta vždycky splnil, co slíbil,“ říká dobrovolný hasič Wozniak.
Developerský ráj Starostou zde není nikdo jiný než Pavol Lukša, přední osobnost TOP 09 (posledních několik let její místopředseda) a horký kandidát na hejtmana moravskoslezského kraje v nadcházejících volbách. Lukša, přezdívaný Robin Hood z Čeladné, byl u proměny obce už od počátku. „Důležité bylo, že v určitou dobu začaly spolupůsobit dva hlavní rozvojové projekty – vybudování nového centra obce jako obecní projekt a výstavba golfového areálu,“ vysvětluje Lukša, jak se vlastně onen zázrak podařilo nastartovat.
Oním obecním projektem myslí především rekonstrukci náměstí, na kterou si obec vzala úvěr ve Švýcarsku ve výši tří milionů dolarů.
Co by většina komunálních politiků považovala za šílenství, Lukšovi vyšlo, kromě jiného právě díky zatraktivnění lokality Prosovým hřištěm.
A jako obvykle, co samotná radnice nastartovala, později využili developeři. V případě Čeladné však jde jen o jednoho jediného, a sice společnost Conti Real. V obci už má na svědomí výstavbu stovek luxusních rezidencí, nyní připravuje další velkolepý resort s aquaparkem a bobovou dráhu. „Přistěhoval jsem se sem s manželkou a viděl jsem v tom příležitost. Hned v úvodu jsem odkoupil od radnice část jejich projektu a dokončil ho,“ popisuje svůj úspěšný byznys Jakub Bernady, spolumajitel Conti Real.
Bývalý majitel stěhovací agentury na společný projekt s radnicí navázal odkupem soukromých pozemků a následnou výstavbou v masovém měřítku. Například nové byty v projektu Farské lúky mají vlastní recepci a jsou hlídané bezpečnostní agenturou (jak jinak než Ustyanovičovou). Na tak malou obec jde o neobvykle luxusní bydlení.
Na druhé straně pohádkového příběhu stojí řada zdejších starousedlíků, kteří úspěchu Čeladné rozhodně netleskají. Vadí jim mnoho věcí. Kromě toho, jaká sorta lidí se sem stěhuje, mají problém i s proměnou rázu obce a krajiny jako takové.
Jedním z kritiků je i podnikatel Bohuslav Straus. Lukšovo nadšení pro věc nesdílí. Na odpor proti dle jeho názoru nezřízenému rozvoji založil občanské sdružení Čeladňan a dostal se v rámci opozice do obecního zastupitelstva. „Byty se stavějí, ale většina z nich je rekreačních, některé i úplně prázdné.
Dělají nám z toho město duchů a postupně to překonává všechny hranice. Vždyť nejnovější stavby vzniknou hned za hřbitovem. Nejde o padesát šedesát metrů, ale přímo za plotem,“ říká Straus.
Atmosféra strachu „Většinu bytů jsme prodali, a i když se tu krize projevila, zbytek zvládáme bez problémů pronajímat,“ oponuje Bernady. Zároveň ale ukazuje dva projekty s rozestavěnými základy, které jsou pozdrženy, a potvrzuje i plán na výstavbu vedle hřbitova. Spory mezi developery a ekologickými spolky jsou samozřejmě tak časté, že by snad ani nestály za inkoust.
V tomto případě ovšem starousedlíci hovoří také o podivných praktikách, které radnice v prosazování rozvoje razí.
„Panuje tu zvláštní atmosféra. Lidé se bojí. Objevují se různé výhružky typu – pošleme na vás kontrolu z finančního úřadu nebo hygienu,“ vysvětluje Straus a popisuje nedávnou aféru, kdy se radnice rozhodla navýšit daň z nemovitostí na maximální hranici, aby zvýšila obecní rozpočet.
V Čeladné proti záměru okamžitě vznikla petice, nepodařilo se mu však zabránit. „Ten seznam mají schovaný a moc dobře vědí, kdo podepsal a kdo ne. Moje manželka pracovala ve zdejší pobočce Lesů ČR. V pátek večer jsme měli schůzi sdružení a hned v pondělí ráno jí šéf vyhrožoval, ať radši mlčíme,“ říká Straus. Starosta ale jakákoli nařčení z čehokoli podobného důrazně odmítá.
Přes všechnu kritiku je třeba říct, že Čeladná bezesporu představuje úspěch. Její rozvoj je vidět na každém kroku a ostatní starostové podobně velkých obcí mohou o něčem podobném zatím jen snít. Zvláštní pachuť v podobě místní enklávy bývalých privatizátorů či prapodivné atmosféry mezi zdejšími obyvateli však obraz dokonalé obce kazí víc než dost.
Pavol Lukša
NA CESTĚ ZE SHERWOODU
Přezdívku Robin Hood přikládá Pavol Lukša své „buldočí“ povaze. Možná že také právě díky ní je starostou Čeladné už od roku 1994. Do politiky se zapojil hned po revoluci, když v Čeladné zakládal Občanské fórum. Posledních několik let je výraznou tváří TOP 09 (a dříve KDU-ČSL), ostatně Miroslav Kalousek ho řadí ke svým nejbližším spojencům. Zastává celou řadu veřejných funkcí – kromě starostování se musí věnovat poslaneckému křeslu a coby místopředseda strany zodpovídá i za další směřování TOP 09. Kromě toho sedí ve dvou dozorčích radách včetně Letiště Ostrava. V podzimních volbách je kandidátem strany na hejtmana.
„Jako řadový zastupitel bych si asi troufal takto velký krajíc zvládnout. Pokud by teoreticky šlo o funkci ve vedení kraje, jsem připraven složit poslanecký mandát,“ říká Lukša o svých funkcích.
Čeladenští potvrzují, že byl vždy velmi pracovitý a na obecní záležitosti si dokázal najít dostatek času.
V minulosti byl v médiích dáván do souvislosti s ostravskými podnikateli Peterem a Robertem Šuškovými. Jimi ovládaná firma Ostravské opravny a strojírny získávala v letech 2002 až 2006 řadu zakázek pro ČD Cargo a České dráhy. Lukša se s oběma podnikateli přátelí, jakékoli další spojení ale odmítá. „Spekulacemi se zabývat nebudu,“ řekl týdeníku Euro. Je ovšem členem správní rady Nadace bratří Šuškových. „Je pro mne ctí, že se mohu podílet jako člen správní rady na činnosti jejich nadace. Pomáhat lidem zdravotně postiženým nebo lidem, kteří se ocitli v krizové nebo tíživé životní situaci, považuji v každém případě za správné a potřebné.“ l
O autorovi| Tomáš Plhoň, plhon@mf.cz
