Český byznysový thriller ve světle odposlechů mafiána Mrázka
Policejní odposlechy zavražděného šéfa podsvětí Františka Mrázka přinášejí možnost nahlédnout do souboje o velký stavební podnik IPS. Je to strhující příběh, za který by se nemusel stydět žádný hollywoodský scenárista. Mrázkovy odposlechy, které jsou základem již pro druhou knihu novináře Jaroslava Kmenty z deníku MF Dnes, jsou většinou publikovány v kontextu politické korupce. A takto jsou i komentovány.
V této moralizující formě je podal i deník MF Dnes letos v říjnu, když informoval o napojení politiků Vlastimila Tlustého a Ivana Langera na Mrázkovu skupinu a o podezřeních na jejich zkorumpování. Nelze se sice moc divit tomuto postoji, neboť popis intimních kontaktů Téčka (Tlustý) a Íčka (Langer) s lidmi kolem Mrázka v přímém přenosu telefonních odposlechů nahlodá cynismus i těch nejotrlejších povah.
Nicméně mnohem zajímavější než se opakovaně pohoršovat nad prohnilostí prohnilých je poslouchat a číst odposlechy jako hlučné svědectví o souboji dvou vlivných skupin o ovládnutí stavebního gigantu IPS. A také něco navíc: Jak končí boj o IPS – v odposleších se rýsují kontury strategie převzetí Investiční a poštovní banky (IPB). Zde šlo o mnohem více, politicky i ekonomicky. Aktéry tohoto procesu však pravděpodobně (a bohužel) policie neodposlouchávala. Škoda. To by bylo teprve počteníčko!
Účinkující a jejich role
Vraťme se však k IPS. Informace z první ruky o průběhu hry o velkou firmu totiž běžně k dispozici nebývají. O IPS neusiloval pouze Luděk Sekyra, kterému při tom pomáhali František Mrázek, Igor Šafranko (lobbista a majitel modelingové agentury), poslanci ODS Vlastimil Tlustý a Ivan Langer. A s nimi také například Milan Velek (lobbista), Michal Voráček (lobbista a realitní magnát), Miroslav Šlouf (bývalý šéfporadce premiéra Miloše Zemana) či Martin Hejl (bývalý důstojník tajné služby BIS a exředitel odboru bezpečnostních prověrek v Národním bezpečnostním úřadu).
Sekyrova ekipa v roce 2000 válčila o IPS s druhou skupinou, srocenou kolem švédsko-finského stavebního koncernu Skanska. Jak vyplývá z odposlechů, za Skansku tehdy přímo či nepřímo bojovali byznysmen Zdeněk Bakala, tehdy ředitel firmy Patria, dnes rozhodující vlastník těžebního podniku OKD, tehdejší guvernér centrální banky Josef Tošovský, ministr financí Zemanovy vlády Pavel Mertlík či Petr Budinský, náměstek ředitele Komerční banky Jana Kollerta. Tomu už zveřejnění odposlechů vadit nebudou. Zemřel loni na Štědrý den po krátké nemoci daleko od rodné Prahy – v Bruneji.
Ani jedna strana přitom nehrála v bílých rukavičkách. Obě zapojovaly politiky i média. Boj o IPS byl nervy drásající. Mrázkovy odposlechy jsou byznysový thriller.
Samotná Kmentova kniha Kmotr Mrázek II je v tomto ohledu strhujícím čtením. A ještě zábavnější jsou potom samotné zvukové nahrávky. Rozčilení, deziluze, naděje, prostě tón slov, jejich rychlost, jindy naopak váhání činí drama ještě plastičtějším a reálnějším.
Pro komplexní pohled je snad jen škoda, že policie neodposlouchávala i druhou stranu. Jak je to možné? Pokud policista, který odposlechy přehrával, měl IQ vyšší než 70, v okamžiku, kdy zaslechl, že kromě boje o IPS se paralelně odehrává něco mnohem většího (IPB), musel okamžitě varovat svého nadřízeného, aby konal! Měli by minimálně nasadit odposlech i na byznysmeny a politiky, kterým šlo sice i o IPS, ale zejména byli soustředěni už na IPB.
Z předpokládaných rozhovorů soukromého finančníka Bakaly s guvernérem Tošovským či ministrem financí Mertlíkem bychom se dozvěděli mnohé. A jistě nejen o boji o IPS, ale i o samotné podstatě fungování tohoto státu.
Opozice a moc
Ze zveřejněných odposlechů vyplývá další zajímavost. Zatímco na straně Sekyry lobbovali politici bez výkonné moci (v zásadě jen poslanci ODS), Bakalovu partu podporovali zástupci té skutečné, například ministr financí Mertlík či guvernér centrální banky Tošovský. Zda zástupci výkonné moci zneužili své postavení ve prospěch soukromých firem, které bojovaly o IPS či později o IPB, se zřejmě nikdy nedozvíme. A možná že se policie bála na mocipány tehdejší doby odposlech nasadit.
Z odposlechů vyplývá, že lobbing na straně Bakaly byl mnohem silnější a účinnější. Jak mohl Bakala například znát tři týdny před uvalením nucené správy na IPB a před následným převedením banky pod ČSOB konečný výsledek? Přičemž ještě v té době vláda o vstupu do IPB jednala i s dalšími zájemci, například s Allianzem či Unicreditem. Jindy vůči médiím velice otevřený Bakala na otázky týdeníku EURO související s kauzou IPS a IPB najednou nehodlá odpovídat.
Sekyra si z boje o IPS nakonec odnesl jen takzvaný Mickey Mouse zisk, který mu sotva pokryl náklady. A ti, co mu pomáhali, se nakonec zmohli pouze na křečovitý, usoplený a neefektivní lobbing. Je to tak. Ať se to někomu líbí, nebo nelíbí.
Velmi pravděpodobné navíc je i to, že ty nejcitlivější informace stále zůstávají za kulisami. Buď si je aktéři říkali při osobních schůzkách nebo některé mobilní telefony policie nestihla či nesměla napíchnout anebo prostě potenciálně nejcennější informace do médií dosud neunikly. „Překvapuje mě, jak hodně tam toho ještě chybí,“ řekl týdeníku EURO jeden z aktérů tehdejšího souboje.
Mlčení i po osmi letech
Týdeník EURO požádal o rozhovor na téma osm let starého boje o IPS většinu klíčových účastníků: Luďka Sekyru, Zdeňka Bakalu, Pavla Mertlíka, Ivana Langera, Radomíra Lašáka (tehdy vrchní ředitel Komerční banky), Aleše Barabase (bývalý náměstek generálního ředitele Živnostenské banky), Petra Budinského (bývalý náměstek generálního ředitele Komerční banky) a Libora Procházku (tehdejší náměstek generálního ředitele Investiční a poštovní banky).
Někteří z nich se odmítli v této záležitosti vůbec sejít. Jiní se sešli, ale na nic si nemohli vzpomenout. A především je zajímalo, zda i jejich telefonáty jsou nahrány v oněch uniklých odposleších a jak je jejich role v knize popisována a hodnocena. Nikdo nechtěl o souboji Sekyry se Skanskou nic říct. Někteří své obavy ani neskrývali – dokonce vytahovali baterie z mobilních telefonů, aby měli jistotu, že schůzka nebude odposlouchávána.
„Přemýšlel jsem o vaší žádosti celou noc. Opravdu už o té věci nechci mluvit. Onen obchod patřil ještě do doznívajících devadesátých let. Rozhodně nebyl osamocený, takových bylo více. Nebudu se k němu vracet,“ řekl jeden z oslovených.
Z čeho mají ještě po osmi letech strach? Boj o IPS již dávno skončil a podnik patří do koncernu Skansky. Kmotr Mrázek je již několik let po smrti. Počítají někteří z nich, že promlčecí lhůta u nejzávažnějších trestných činů hospodářské povahy běží deset let? A že tedy v případě boje o IPS vyprší až za dva roky?
Z dnešních politiků se ke kauze vyjadřuje pouze ministr vnitra Ivan Langer, který letos koncem října poskytl rozhovor pro MF Dnes.
MF Dnes: „Psali jsme, že jste se, možná nevědomky, ocitl na stejné straně obchodního případu jako František Mrázek. Oba jste se snažili dopomoci podnikateli Sekyrovi, aby získal IPS. Na tomto není nic nepravdivého.“
Langer: „Dobrá. To ale potom vytváříte obludnou konstrukci, že jsem byl propojen na pana Mrázka, a já vám říkám, že jsem byl v kontaktu výhradně s Luďkem Sekyrou. O jeho dalších vazbách jsem neměl žádné tušení. A Luděk Sekyra nebyl žádným bílým koněm mafiána Mrázka.“
O vraždě se nic neřeklo
Velký spor ekonomie se sociologií leží v rozdílném hodnocení váhy externalit, nezamýšlených důsledků. Slovníkově řečeno: Jde o „dopady našeho konání na lidi, kteří k tomu konání nedali žádný souhlas“. A zatímco ekonomie vesměs považuje externality za marginální problém, zajímá se o zamýšlené důsledky lidského chování, o to, co lidé chtějí a co jsou za to ochotní obětovat, sociologie je v podstatě věda o externalitách. Ukazuje, jak významné a zásadní jsou nezamýšlené důsledky našeho chování. A jak dopadají na lidi, kteří jsou vyloučeni z rozhodování o přípustnosti, či nepřípustnosti takového chování.
Na případu odposlechů zavražděné legendy českého podsvětí Františka Mrázka je vidět realističtější pohled na svět sociologů. Všechno, co si o boji o IPS v následujících řádcích přečtete či co jste si minulé dva měsíce četli v MF Dnes o zkorumpovanosti a prohnilosti některých politiků, jsou totiž externality Mrázkových odposlechů.
Odposlechy byly na kmotra podsvětí nasazeny proto, že ho policie podezírala, že zadal vraždu Ivana Lhotského. Ten na začátku roku 1999 promluvil v týdeníku EURO o financování ČSSD a krátce nato mu nájemný střelec prostřelil hlavu a hrudník. O tom, kdo si zadal tuto sprostou vraždu, respektive pokus o ni, protože Lhotský zázrakem přežil, se z odposlechů téměř nic nedozvíme. A nedozvěděla se to zřejmě ani policie. Protože střelec ani zadavatel nebyli nikdy policií dopadeni. Ani veřejně označeni.
Pachatele závažného násilného trestného činu, kvůli němuž byl odposlech povolen, nahrávky z telefonátů Františka Mrázka a lidí z jeho bezprostředního okolí sice neodhalily ani odhalit nepomohly, nicméně přinesly jiné, nezamýšlené a velmi zajímavé svědectví. Svědectví o souboji dvou politicko-ekonomických mocenských skupin (slovo elit se v kontextu těsného napojení na podsvětí a na Trestní zákoník nějak nehodí) o ovládnutí českého stavebního giganta. V kině se stmívá, ve vzduchu voní miliardy a byznys thriller začíná.
Proč Skanska, a nikoli Sekyra?
Na přelomu let 1999 a 2000 se rozhořívá velká bitva o získání majority v IPS, tehdejší stavební jedničce na českém trhu. Podnik zaměstnával osm tisíc lidí, jeho roční tržby přesahovaly deset miliard korun a čistý zisk byl 250 milionů.
Většinu akcií IPS držely fondy zejména velkých českých bank: Investiční kapitálová společnost Komerční banky (IKS KB), Penzijní fond KB, investiční fond České spořitelny, Živnostenské banky a Flemings. Komerční banka byla ostatními vlastníky IPS pověřena, aby zorganizovala společný prodej celého balíku akcií. Zájemců bylo několik, ale nejvíce peněz nabízely švédský koncern Skanska a česká firma Středoevropská stavební Luďka Sekyry. Hlavním spojencem Skansky byl finančník Zdeněk Bakala a klíčovým lobbistou Sekyry František Mrázek.
V zásadě šlo o klasický prodej akcií: vyšší nabídka vyhraje. Komerční banka uskutečnila dvě kola, v nichž zájemci mohli předložit závazné nabídky. Skanska v obou kolech nabídla méně než Sekyra, přesto banka transakci chtěla dokončit se Švédy. Důvod: Skanska byla silná zahraniční společnost, Sekyrova Středoevropská stavební takzvaný no name. Někteří akcionáři IPS s tímto postupem souhlasili, jiní nikoli. Údajně zuřil i generální ředitel Komerční banky Jan Kollert. Nejnaštvanější byl zřejmě Sekyra, který nechápal, že ač nabízí nejvíce, přesto bankéři chtějí transakci uzavřít se Skanskou.
A teprve v tomto okamžiku vstupují do hry jeho lobbisté. Měli za úkol přesvědčit zástupce Komerční banky a prodávajících fondů, aby IPS prodali zájemci nabízejícímu nejvyšší cenu. Výsledkem lobbingu bylo třetí kolo soutěže. Dohodlo se, že rozhodne takzvaná obálková metoda a nebude záležet, kdo je známý a kdo no name. Akcie IPS koupí ten, kdo za ně nabídne nejvíce. A to se také stalo.
Obálky v místnosti 107
V budově Komerční banky v místnosti 107 se v dohodnutý den sešli všichni, kdo měli se soutěží cokoli společného: příslušní manažeři Komerční banky a prodávajících fondů, šéf IPS Zdeněk Burda, zástupci Skansky, Středoevropské stavební a právníci. Před notářem se otvíraly obálky. Nejvyšší cenu za akcii nabídl Sekyra. Cena byla velice vysoká, zhruba o třetinu vyšší, než akcionáři čekali. Transparentnost soutěže nikdo nikdy veřejně nezpochybňoval. Nikdo poškozený nebyl.
Lobbování za takovou transakci a za to, aby se zástupci české firmy bylo zacházeno stejně jako se zahraničním zájemcem, by nemělo být automaticky považováno za podezřelé a korupční jednání.
Podívejme se tedy, jak se lobbovalo jednak za to, aby Komerční banka změnila svůj názor a prodala akcie IPS zájemci, který v regulérní soutěži nabídne nejvíce, a také za to, aby IPB poskytla Sekyrovi úvěr na zaplacení akcií stavebního giganta.
Následující citace jsou převzaty z knihy Jaroslava Kmenty Kmotr Mrázek II, která vyšla minulý týden.
Milion marek pro Švédy
Ještě 5. ledna 2000 situace pro Sekyru vypadala nadějně. Mrázek telefonoval svému příteli Martinu Hejlovi (bývalý důstojník BIS a poté ředitel odboru bezpečnostních prověrek v Národním bezpečnostním úřadu): „Milan říkal, že ti druzí zájemci o IPS jednají přes Supa od Mirka Šloufa. Sup říkal, že dnes přijeli Švédi a prej jim bylo nabídnuto jeden milion marek za to, aby se na to vysrali.“
Začátkem ledna se zdálo, že by Skanska mohla za drobnou provizi rezignovat na snahu získat akcie IPS, a Sekyrova Středoevropská stavební by proto byla jediným zájemcem a mohla by stavební kolos ovládnout relativně lacino.
Za týden, 12. ledna, se podávaly nabídky. A již 13. ledna volal Mrázek lobbistovi Milanu Velkovi: „Takže už vím, jak to dnes dopadlo. Vyhrála Středoevropská. Skanska dala 236 korun za akcii, Bakalář to přehnal. Středoevropská dala za akcii víc – 251 korun.“
Sekyra počítal s tím, že si na nákup akcií IPS vezme úvěr ve výši 1,5 miliardy korun od IPB. Středoevropská stavební sice podala vyšší nabídku, ale Skanska se nevzdávala.
Mertoš je čistej Bakala
Dne 28. ledna volal Mrázek svému příteli Igoru Šafrankovi, který mu zajišťoval kontakty na politiky, zejména na poslance ODS Vlastimila Tlustého a Ivana Langera: „Pořád tady někdo jedná ze Švédska. Je to stále otevřený. Hergot! Kdo zklamal?“ A Šafranko odpověděl: „Asi Kollert. Je to vůl. Slíbil to Ivanovi a vysral se na to. Je to na odvolání.“
Nutno dodat, že generální ředitel Komerční banky Jan Kollert byl brzy poté skutečně odvolán, skončil 16. února.
Luďku Sekyrovi se navíc nedařilo dojednat s IPB úvěr a byl čím dál tím více přesvědčen, že za to může Bakala. S Mrázkem a Sekyrou na tomto obchodě spolupracoval i tehdejší předseda Fondu národního majetku Jan Stiess. Ten 26. ledna volal Mrázkovi a varoval ho: „Jeden šikmookej jde za Mertošem (ministr financí Mertlík – pozn. aut.). Asi kvůli IPB.“ Mrázek odpověděl: „Mertoš je čistej Bakala, musíme něco vymyslet.“
Při jednání o úvěru od IPB to bylo jako na houpačce – alespoň dle policejních odposlechů. Chvíli to vypadalo bledě. Pak Sekyra získal příslib, že vše klapne. Vzápětí se však objevila protichůdná informace. Od problémů se zajištěním financování se také odvíjela nejistota, aby Komerční banka akcie neprodala protistraně.
Ani tepláky na Buďu nezabraly
Šafranko volal Mrázkovi (4. února 2000): „Mluvil jsem s Téčkem (poslanec ODS Vlastimil Tlustý – pozn. aut.). Je velký problém. Buďa (náměstek generálního ředitele Komerční banky Petr Budinský – pozn. aut.) se dal na druhou stranu. Ani tepláky (pohrůžka vězením – pozn. aut.) už nepomáhají. Asi má slíbené velké prachy. A možná mu Bakala slíbil flek. Bylo by dobré, kdyby ses poradil s Vodníkem (šéf premiérových poradců Miroslav Šlouf – pozn. aut).“
Prostřednictvím Igora Šafranka a Milana Veleka si Mrázek a Sekyra zajišťovali pomoc od politiků ODS, zejména od Langera a Tlustého. Ti volali bankéřům do polostátních bank, aby Středoevropská stavební dostala úvěr a mohla obchod dokončit.
Jenže Skanska a Bakala dle přesvědčení Mrázka a Sekyry získali na svou stranu rozhodující dva muže Komerční banky: Petra Budinského a Jana Kollerta. Dle odposlechů mrázkovcům zůstával v Komerční bance nakloněn jen Radomír Lašák (tehdejší vrchní ředitel banky). Navíc zřejmě Bakala dovedně zatlačil na Randala Dillarda z Nomury, který pak bránil šéfům IPB Liboru Procházkovi a Janu Klackovi poskytnout Středoevropské stavební úvěr.
Mrázkovci hledali nejen politickou podporu – doufali, že Dillardovi by mohl zavolat tehdejší předseda ODS Václav Klaus – ale i kompromitující materiály na jednotlivé bankéře, aby rychle podepsali úvěrovou smlouvu i prodejní smlouvy na akcie IPS. Vzhledem k tomu, jak se obchod protahoval, bylo pravděpodobné, že stejnými prostředky tlačili z druhé strany i bakalářovci.
Dne 9. února odnesla Sekyrova spolupracovnice Vladimíra Pokorná do Komerční banky smlouvu o převzetí akcií IPS, kterou měl podepsat náměstek Petr Budinský. V bance se odehrálo neuvěřitelné divadlo, které Pokorná vzápětí popisovala do telefonu Františku Mrázkovi: „Mám problém. Ten dopis převzala sekretářka a dala ho Budinskému. Ten ji ale seřval, že ho nechce, a sekretářka teď chce, abych jí vrátila potvrzení o převzetí. Ona není oprávněná ho převzít.“
S Prófou o Moučníkovi
Mrázek to volal ihned šéfovi poradců premiéra Miroslavu Šloufovi: „Tak si představ. Vše je před uzavřením, naše nabídka je o 140 milionů vyšší a Budinský to nechce přijmout. V noci seděl s Bakalářem (Zdeňkem Bakalou – pozn. aut.) a ten mu musel něco slíbit, aby to rozkopal!“
Bylo tedy třeba znovu politicky zatlačit. Proto 11. února volal Mrázek lobbistovi Milanu Velekovi: „Prosím tě, prověř, zda se dnes sešli Ivan (poslanec ODS Ivan Langer – pozn. aut.), Profesor (předseda ODS a předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus – pozn. aut.), Kollert a Vlasta (Tlustý – pozn. aut.) a jednali o I (IPS – pozn. aut.).“ Velek odpověděl: „S Profesorem jsme dnes hovořili mimo jiné o stavu Moučníka (generální ředitel Komernčí banky Jan Kollert – pozn. aut.). Před čtvrtou šel Profesor na jednání s Mlhou (předseda ČSSD a premiér Miloš Zeman – pozn. aut.). Řekl Vencovi (Klaus – pozn. aut.) zásadní stanovisko. Jde prostě o boj proti Zdeňkovi (Bakala – pozn. aut.) a je to velmi potřebné. Ivan (Langer – pozn. aut.) to také pochopil a prosí o pomoc.“
Ještě ten den volal kdosi Mrázkovi a hlásil mu: „Tak to je od IKS (investiční fond Komerční banky – pozn. aut.) podepsaný. Jediný, kdo ve finále zafungoval, je ten Lašák. Ten jediný natvrdo dodržel, co se dohodlo.“
Vzápětí volal Mrázek Šafrankovi: „Oni už tam došli a Buďa je neskutečně nasraný, že to IKS podepsala. Volal Lašák, že se chce nutně sejít, což znamená, že chystají nějakou levotu, protože nevěřili, že to IKS podepíše.“
Vodník to ještě zkusí
Komerční banka stále nechtěla podepsat, že Středoevropská stavební vyhrála. V neděli volal Mrázkovi jeho známý: „Sekoš (Sekyra – pozn. aut.) říkal, že prej v Komerčce vytrhli dokonce stránku (z nabídkových listin – pozn. aut.), je to na obrovskou aféru, spustí se obrovská kampaň. Kollert a Budinský půjdou do basy, ale Budinský už utekl do zahraničí.“
Mrázek pak volal Šloufovi: „Míro. Já ti to takhle do telefonu řeknu jednoduše. Bakalář tam udělal šprajc. On poslal nabídku vyšší, ale až poté, co byla uzavřena soutěž. On nás o čtyři koruny přehodil, ale až po uzavření soutěže, rozumíš? A oni mu to tadyhle ten Buďa chtějí umožnit. No a teď poslouchej: Moučník řekl, že když se udrží ve funkci, tak nám pomůže. Chtělo by to, aby mu teď ještě někdo zavolal a řekl mu, že se s ním jako ještě počítá. Dát mu naději, i když ho za čtrnáct dní vymetete. To mi je celkem jedno. On slíbil, že vyndá z trezoru důležitou smlouvu a podepíší ji. Ten kokot jeden. To nám děsně pomůže. Nic víc od tebe nepotřebuji.“ A Šlouf přitakává: „Hele, tak já to ještě zkusím.“
V pondělí 14. února volal Mrázek Velekovi: „Staly se hrozný věci. Někdo vytrhal ty smlouvy, jak podepsala IKS, a Buďa ujel. Byla vylomená skříňka a on ujel.“
Učitel nabízí kilo
O týden později bylo rozhodnuto, že IPS nebude prodána na základě předložených nabídek, ale že bude vypsáno výběrové řízení, obálková metoda. Sekyra se rozhodl, že lepší než válčit bude se dohodnout. Sekyra zavolal Mrázkovi: „Budu mluvit s Bakalou. Na ty blbce v Komerční bance se nedá spolehnout. Dohoda s Bakalou je jediná cesta. Navrhnu mu pět oblastí, kde se dá spolupracovat.“
Jenže schůzka zjevně nedopadla dle Sekyrových představ. Dne 23. února ráno mluvil Mrázek se Šafrankem: „Končíme. On tam (na schůzce Bakala – Sekyra – pozn. aut.) zesměšňoval Sekyrku. A dělal si legraci z Ptáka (ředitel investičního fondu České spořitelny Miroslav Stehlík – pozn. aut.), z ODS. A pak říkal: ,Vy sice máte politiku a vládu, ale je vám to houby platné.‘ Říkal to natvrdo. Úplně to má Bakalář v prdeli. On říkal, že čím větší cena, tím větší z toho má Bakalář fíčko. Je to zkrátka na hovno. Tolik práce. V devět budu mluvit s Vodníkem , ale ten se bude bát umazat. Zatím vládne Bakalář. Zkusím s Vodníkem něco vymyslet.“
Během dne svitla naděje, že by Sekyra navzdory prohře mohl získat nějaké peníze. Mrázek volal Šafrankovi: „Mám předběžnou zprávu od těch kluků, jak tam jednají s právníky. Ten Učitel (Bakala – pozn. aut.) nabízí kilo (sto milionů – pozn. aut.), když se okamžitě odstoupí.“
Ve čtvrtek 24. února říkal Mrázek Šafrankovi: „Učitel včera Sekyrkovi říkal, že můžou uspět jenom velký hráči, že kdo má prachy, je král. Prý říkal: kupte si Metrostav.“ Šafranko zhodnotil protistranu: „Ale ten Učitel, ti tedy řeknu, používá metody. To my jsme proti němu svatouškové.“ Za půl hodiny si volali znovu. Mrázek řekl: „Dillard volal Procházkovi, že jestli pustí prachy (pro Sekyrovu Středoevropskou stavební – pozn. aut.), tak letí. Takže je zřejmě konec. Definitivní. On (Bakala – pozn. aut.) to má pevně v ruce. To je síla z jeho strany.“ Na což Šafranko prokázal smysl pro realistické hodnocení situace: „Tady už nic nevymyslíme. Prostě mají sílu.“
Tošovský vyhrožuje nucenou správou
Jenže… Proběhla obálková metoda a k překvapení Mrázka jejich skupina vyhrála. Sekyra nabídl za akcii 262,60 koruny, tedy o 3,60 více než Bakala. Středoevropská stavební nyní musela za 56,3 procenta akcií IPS zaplatit 2,1 miliardy korun.
Teď už Komerční banka nemohla uhnout. Dobojováno však nebylo. Sekyra nutně potřeboval získat od IPB úvěr, aby mohl akcie zaplatit. Hned 24. února volal Sekyra Mrázkovi: „Mluvil jsem s člověkem s Komerčky, a pokud nezaplatím do pondělí, tak v úterý v 8 hodin uzavřou smlouvu se Skanskou. Peníze tam musejí být do pondělí do odpoledne. Jde o Bakalův tah. On vyvine tlak na Nomuru (akcionář IPB – pozn. aut.) a na Dillarda (zástupce Nomury a člen vedení IPB – pozn. aut.).“
Poté dostal Mrázek závažnou informaci, kterou ihned sděloval Šafrankovi: „Dostal jsem dost vážnou zprávu, že ve chvíli, kdy Nomura pustí úvěr, dá Tošovský (tehdejší guvernér České národní banky – pozn. aut.) nucenou správu na IPB ze strany ČNB. Sekyra to sdělí Íčkovi a ty to sděl Téčkovi. Je to dost vážné.“
Umaštěnec na povel
Pak hned volá Mrázek Velekovi: „Bakalář začal s lotrovinama. Vyvinul tlak na Dillarda, aby nepustili peníze. Když to selhalo, tak jim řekl, že když to pustí, bude nucená správa na IPB. Bakalář má Umaštěnce (tehdejší ministr financí Pavel Mertlík – pozn. aut.) na povel.“ A stejnou zprávu podal Mrázek ještě Šloufovi.
Dne 29. února 2000 dala IPB Sekyrovi požadovaný úvěr 2,1 miliardy korun na zaplacení akcií IPS. Potíž byla v jeho splatnosti. Původně dojednávaných devět let se smrsklo na jeden měsíc. Středoevropská stavební se sice stala majitelem majority v IPS, ale vážně hrozilo, že za měsíc o akcie zase přijde. Luděk Sekyra začal ihned jednat s potenciálními zájemci, kterým by mohl IPS či jeho část rychle prodat. Nadějně vypadala jednání s jistou německou stavební firmou.
Dne 16. března projednával Sekyra s Mrázkem, že ho IPB nutí, aby od ní odkoupil ještě akcie Vojenských staveb. Jednání s bankami o financování drhlo. Mrázek Sekyrovi říkal: „Lašákovi (ředitel divize investičního bankovnictví v Komerční bance – pozn. aut.) jsme zařídili fleka, musí jednat.“
Nicméně 28. března 2000 se Mrázek dozvěděl, že IPB úvěr Středoevropské stavební neprodloužila. Volal to Šafrankovi: „Neprošlo to! Schyluje se k velkýmu průseru. Zítra máme poslední den. Prófa Neprófa, Vodník Nevodník, Íčko Neíčko… Tady vládne Umaštěnec a Bakalář. Prej to od něj koupí za to, co do toho dal. Ze Sekyry udělali blázna. Proto mu dali ten úvěr jen na měsíc.“
Celý duben padl na jednání, aby IPB smlouvu prodloužila nebo aby do IPS vstoupil strategický zahraniční partner, který by přinesl Sekyrovi peníze na splacení úvěru, nebo aby nastala nějaká dohoda se Skanskou.
Síla kapitálu
Druhá strana však také pracovala. Sekyra si 3. března stěžoval Mrázkovi, že po všech jeho firmách jdou finanční úřady. „Prochor (náměstek generálního ředitele IPB Libor Procházka – pozn. aut.) to s těmi Švédy nevyřídí. Představte si, prý tam přišel Bakala, že celé IPB koupí, že má za sebou tu banku, co má ČSOB (belgickou KBC – pozn. aut.), že nepotřebuje pomoc od státu,“ volal večer Sekyra Mrázkovi. Na IPB za šest týdnů (16. června 2000) uvalila ČNB nucenou zprávu a během několika desítek hodin bylo zveřejněno i to, že „lva ve světě financí“ převezme ČSOB.
V tomto kontextu je zajímavý rozhovor, který 26. května vedl Šafranko s Mrázkem.
Šafranko: „Jak to vypadá?“
Mrázek: „Bakala řekl Sekyrovi, že IPB kupuje ČSOB. Dillard je natvrdo domluvenej se Skanskou. Nikdo ho už nezajímá. Ani Mlha, ani Profesor. Banka je jeho a hotovo.“
V květnu začal Sekyra jednat s velkou francouzskou stavební firmou Bouygues, aby vstoupila do IPS a garantovala úvěr od IPB. Jenže zároveň se stále častěji v odposleších objevuje informace, že ČSOB kupuje IPB. A současně, že ohledně IPS se Dillard již dohodl se Skanskou.
V červnu už bylo Mrázkovi i Sekyrovi jasné, že prohráli. Dne 2. června volal Mrázek Šafrankovi a racionálně analyzoval příčiny porážky a hodnotil výsledky: „Komplexně mě vytlačili. Je to síla kapitálu, ta je rozhodující. Nadělali jsme si spoustu nepřátel. To byl asi největší omyl. A mám signály, že to bude pokračovat. Oni nám to prostě spočítají. Ani to za to nestálo. Chystá se hrozná kampaň. A všechno to topí Bakala. Prý jsme mu měli způsobit ostudu, tak nám to teď vrátí. Budeme muset něco vymyslet. On všechny ty články platí. Ještě o tom budeme mluvit s Milanem. Bakala má od tisku dokonalou ochranu. Nic o něm nemůžou psát. Ale toho Sekyrky je škoda. Dal do toho velké úsilí.“
Lízání ran
Sekyra se začal snažit už jen získat od Bakaly a Skansky nějaké odškodnění, pokud jim vše bez problémů předá. Ani to však nebylo jednoduché. Autor knihy Kmotr Mrázek II Jaroslav Kmenta to hodnotí: „S Bakalou to nebylo jednoduché. Sekyra zjistil, že nedodržuje dohody.“
Na konci tříměsíční doby, během níž Sekyra vládl podniku IPS, v jednom odposlechnutém telefonu přiznal: „Většina managementu IPS začíná být proti mně. Bude tam válka.“ A vzápětí se smíchem dodal: „No, já se tomu vlastně nedivím. My odtud po třech měsících odejdeme a odneseme 150 milionů.“
Letní měsíce roku 2000 se Zdeněk Bakala mohl utopit v euforickém opojení. Vyhrál pro Skansku IPS, IPB získala jeho spřízněná ČSOB a jejímu majiteli, belgické bance KBC, velmi výhodně prodal (hovořilo se o 600 milionech korun) svůj podíl v Patrii.
Sekyra a Mrázek měli prázdniny k tomu, aby si lízali rány po prohraném boji. Z odškodnění, které Sekyra získal od ČSOB, a z toho, co stačil vytáhnout z IPS, museli vracet půjčky nabrané v době války.
Box 1:
Přezdívky
Vodník, Mlha, Špína a Moučník
František Mrázek do telefonů většinou neuváděl jména lidí, ale jejich zkratky a přezdívky. Někdy v tom mohla být bláznivá touha po konspiraci, ale častěji asi šlo o jeho smysl pro humor. Možná chtěl bavit i policisty, kteří budou jeho rozhovory přeposlouchávat, přepisovat a vyhodnocovat.
Kdo je tedy kdo v Mrázkově kódové řeči?
Luděk Sekyra (realitní magnát) – Sekyrka
Zdeněk Bakala (finančník) – Bakalář, Učitel
Miloš Zeman (bývalý předseda vlády) – Mlha, Becherovka, Kořalka
Miroslav Šlouf (bývalý šéf poradců premiéra Miloše Zemana) – Vodník, Panděro
Václav Klaus (tehdejší předseda ODS a předseda Poslanecké sněmovny) – Prófa
Pavel Mertlík (tehdejší ministr financí) – Umaštěnec, Špína, Mertoš
Jaroslav Bašta (tehdejší ministr pro tajné služby) – Kejvač
Karel Březina (tehdejší ministr bez portfeje) – Mladej poskok
Miroslav Grégr (tehdejší ministr průmyslu a obchodu) – Dědek
Milada Vlasáková (tehdejší náměstkyně Grégra) – Bába
Vlastimil Tlustý (tehdejší předseda poslaneckého klubu ODS) – Tlusťoch, Hubenej, Téčko
Ivan Langer (tehdejší místopředseda ODS i Poslanecké sněmovny) – Íčko
Jiří Růžek (tehdejší šéf tajné služby BIS) – Roháč
Libor Procházka (tehdejší náměstek generálního ředitele IPB) – Špacír, Prochor
Petr Budinský (tehdejší náměstek generálního ředitele Komerční banky) – Bůďa
Jan Kollert (tehdejší generální ředitel Komeční banky) – Moučník, Nástroj, Káčko
Jan Klacek (tehdejší generální ředitel IPB) – Ten, když chceš psa bít
Box 2:
Zavádějící název
Langer lobboval i radil. Podle právníků nezákonně. Takto zní název článku z titulní strany deníku MF Dnes z minulé soboty. Čtenáře, jenž kauzu prodeje stavební společnosti IPS v roce 2000 sleduje, zajímalo, kteří právníci něco takového tvrdí. „Jestliže loboval jako veřejný činitel a přitom to byl zároveň jeho soukromý zájem, protože tak činil jako zaměstnanec advokátní kanceláře, která toho podnikatele zastupovala, tak myslím, že je to v rozporu se zákonem o střetu zájmu,“ uvedla právnička a bývalá poslankyně Hana Marvanová.
Čtenář si řekne: Jasně, Marvanová. Bývalá předsedkyně Unie svobody, odjakživa patřící mezi nejzarytější politické odpůrce Ivana Langera. Marvanová navíc jako advokátka zastupovala ČSOB proti Nomuře, někdejšímu akcionáři IPB, která nákup stavební firmy IPS úvěrovala. Jaká náhoda, že redaktoři MF Dnes se zrovna jí ptali na názor, že?
Dobře, úlet bulváru, pojďme dál, říká si čtenář. A začíná se v článku pídit po názorech právníků, tentokrát politicky nezaujatých proti Ivanu Langerovi. Ale nic. V článku, jehož titulek hlásá, že podle právníků Langer jednal nezákonně, na toto téma už žádný názor jakéhokoli právníka nezazněl. Proč však tvrdí v titulku, že „podle právníků“? Aby dodali článku údernost? Nebo sázeli na to, že většina čtenářů si čte pouze titulky? Nebo fandí Langerovým politickým odpůrcům před volebním kongresem ODS?
István Lékó
