Finanční dravci Zdeněk Bakala a Peter Kadas koupili OKD za devět miliard korun. Vytěžili 132 miliard a pak nechali podnik padnout. Recept na zbohatnutí ve stylu Zdeňka Bakaly by mohl vypadat následovně: Vyhledejte velkou firmu ve finanční tísni a levně ji kupte. Hodí se i velká dávka štěstí. Dále to vyžaduje nehoráznou dávku drzosti, s níž z firmy vytaháte všechny volné peníze. Nakonec se vysátého podniku vzdejte, klidně zadarmo, a zmizte z dohledu zuřících zaměstnanců a politiků.
Tak lze ve stručnosti shrnout téměř třináctileté působení bývalých majitelů OKD. Příběh začíná v listopadu 2004, kdy se prvně v médiích objevila informace, že těžební společnost OKD koupila investiční firma ovládaná Zdeňkem Bakalou a fondy Crossroads maďarsko-kanadského byznysmena Petera Kadase.
Noví vlastníci tehdy koupili OKD za zhruba devět miliard korun. Pokud sečteme všechny peníze, které z podniku vytáhli na dividendách a rozprodeji jeho částí, dospějeme k částce 132 miliard korun. V ní je zahrnuta i suma 29,5 miliardy korun, kterou jmenovaní finančníci získali od investorů za část svého podílu při vstupu mateřské skupiny NWR na burzu na jaře 2008.
Obchod s vystrašenými uhlobarony
Předcházející většinoví vlastníci OKD Viktor Koláček a Petr Otava se v roce 2004 dostali pod tlak. Čelili trestnímu stíhání kvůli údajnému tunelování dolů (v roce 2007 soud stíhání zastavil) a nutně potřebovali sehnat 4,1 miliardy korun na odkup státního 46procentního podílu. Nechtěli totiž dopustit, aby se jim do firmy prolomil někdo jiný, kdo by na rozdíl od státu aktivněji prosazoval svá akcionářská práva.
V nouzi nejvyšší se Otava obrátil na finančníka Zdeňka Bakalu a ten souhlasil. „My jsme na to řekli: Fajn, ale naše silná preference je, abyste nejdříve vykoupili státní podíl v OKD a pak nám to prodali celé. Takže jsem jim zprostředkoval financování a oni s jeho využitím vykoupili státní podíl,“ řekl Bakala před třemi lety deníku Dnes.
Nakonec vše skončilo tak, že Bakala oslovil mezinárodní komunitu investorů a spolu s nimi celé OKD od Koláčka a Otavy koupil. Údajně jim tehdy platil za jednu akcii stejnou částku, jakou uhlobaroni o pár týdnů dříve zaplatili za státní podíl. Celé OKD tedy získali za devět miliard.
Přečtěte si: Zeman: Bakala je nový Viktor Kožený. Na OKD vydělal sto miliard
Krátce poté vstupuje do hry nový faktor – štěstí. Expandující globální ekonomika požaduje více koksu pro ocelárny i další uhlí do kotlů elektráren. Ceny černého uhlí letí prudce nahoru, což se projevilo i ve výsledcích OKD. Čistý zisk vylétl z 931 milionů korun v roce 2003 až na deset miliard korun o pět let později.
Právě ve zmíněném roce 2008 uskutečnil Zdeněk Bakala druhý ze svých životních obchodů. Prodal investorům 31,5 procenta akcií mateřské skupiny New World Resources (NWR) se sídlem v Amsterdamu. Celkový výnos – pokud sečteme prodej původních i nově vydaných akcií NWR – dosáhl 35,3 miliardy korun. Načasování se opět mimořádně povedlo. Jen o několik měsíců později zachvátí svět globální finanční krize a ceny komodit i akcií klesají volným pádem k zemi.
Naporcovat a podojit
Na burzu již vstupovala společnost, která se od původních OKD značně lišila. Pod střechou „burzovní“ NWR zůstaly prakticky jen doly a koksovny. Vše ostatní – rozsáhlý bytový fond, pozemky, energetické hospodářství, dopravu i těžbu důlního metanu – vyvedli vlastníci a manažeři OKD do samostatných firem.
Právě od velkého porcování, jehož hlavní fáze se odehrála v květnu 2006, se odvíjí mediálně vděčná kauza bytů OKD. Nájemníci 43 tisíc hornických bytů věděli, že stát ve svém neslavném posudku před prodejem akcií Koláčkovi a Otavovi byty ocenil na 40 tisíc korun za jednotku, a doufali, že je budou moci za podobnou symbolickou částku odkoupit. Jenže noví vlastníci jim brzy dali jasně najevo, že žádné byty prodávat nebudou. Rozhodně tedy ne nájemníkům.
Také hlavní fáze vysávání peněz z OKD se odehrála před vstupem NWR na burzu. Ještě v závěru roku 2005 byly OKD zdravou společností bez jediné koruny dluhu u bank, zato však s vlastním kapitálem téměř 48,6 miliardy korun. Ale již v polovině roku 2007 vykazoval podnik známky předlužení, vlastní kapitál 11 miliard korun se v bilanci krčil vedle závazků za 37 miliard.
Co se tehdy v OKD odehrálo? Vlastníci v závěru roku 2006 zatížili důlní podnik bankovním úvěrem 20 miliard korun, aby si následně mohli vyplatit 23 miliard korun na dividendách. Také v následujících letech OKD vyplácely veškerý vytvořený zisk mateřskému holdingu NWR do Nizozemska.
Nepřehlédněte: Dlouhé stíny OKD
Miliardy vytažené z OKD oběma miliardářům posloužily k nákupům firem po celém světě. Namátkou se jedná třeba o investice do zemědělství v Brazílii, Argentině a Mosambiku, služby pro těžaře ropy na Blízkém východě či firmy z oboru farmacie a biotechnologie. Po odchodu Bakaly ze struktur holdingu BXR přešly tyto firmy v létě 2014 pod kontrolu Petera Kadase a jeho obchodních partnerů.
Nastal čas zmizet
Bakalův a Kadasův styl vedení OKD mohl fungovat v dobách, kdy se cena černého uhlí držela vysoko a slušné zisky stačily na výplatu dividend i úhradu úroků z vysokého zadlužení. Jenže na podzim 2008 se trend otočil a přišly zlé časy spojené s pádem cen uhlí. Těžce zadlužený důlní podnik bez finančních rezerv neměl šanci udržet se nad vodou.
První náznaky krize se objevily v létě 2014, kdy mateřská skupina NWR přemluvila držitele dluhopisů k redukci zadlužení. Věřitelé museli těžební skupině část dluhu odpustit, část byla vyměněna za nové akcie. Jejich hodnota na pražské burze se však v té době pohybovala už jen okolo pěti korun za kus (na burzu v květnu 2008 vstupovaly s hodnotou 425 korun).
K tématu: OKD žaluje Bakalu a NWR, požaduje 24,5 miliardy
Druhá krize nastala na počátku loňského roku. Vlastníci NWR nejprve zkoušeli dojednat státní pomoc na záchranu dolů, jenže zástupci vlády dali jasně najevo, že s lidmi, kteří svým kořistnickým stylem řízení přispěli k pádu OKD, spolupracovat nebudou. Bakala s Kadasem proto z krachující firmy zmizeli a přenechali ji hlavním věřitelům. Jenže ani jim se nepodařilo získat státní pomoc a příběh končí prohlášením úpadku OKD v loňském květnu.
Když se Zdeněk Bakala a Peter Kadas v březnu minulého roku vzdali svého podílu v NWR, nemuselo je to příliš mrzet. Zahojili se na prodeji dalších společností vydělených z původních OKD. Třeba jen prodej energetických a dopravních aktiv jim v minulosti vynesl po třech miliardách korun.
Prodejním „majstrštykem“ byla transakce s hornickými byty, převedenými před jedenácti lety do firmy RPG Byty. Vlastníci nejprve firmu zadlužili a vytáhli z ní deset miliard korun, následně ji v roce 2015 prodali konsorciu investiční skupiny Blackstone Group a správcovské Round Hill Capital. Prodejní cena nebyla zveřejněna, ale hovoří se o částce minimálně 15 miliard korun.
Na shledanou u soudu
Jak se mezi lidmi říká, na každého jednou dojde. Ostřejší přirovnání o vařící se vodě raději ponechme stranou. Vedení zbankrotovaných OKD podalo na konci loňského roku žalobu na Zdeňka Bakalu a Kadasovův holding BXR, v níž se domáhá vrácení částky 24,5 miliardy korun vyplacené v letech 2006 až 2011 v podobě nadměrně vysokých dividend. O něco později následovaly žaloby na bývalé topmanažery a mateřskou firmu NWR.
Jak na tato obvinění a žaloby reaguje bývalý spolumajitel OKD? „Obvinění, která jsou vznášena proti Zdeňku Bakalovi, jsou neopodstatněná a pan Bakala učiní vše pro očištění svého jména,“ reagoval Bakalův mediální zástupce Vladimír Bystrov.
Ale ani v případě soudního verdiktu není jisté, zda bude kde brát. Zdeněk Bakala dále v Česku vlastní vydavatelství Economia a firemní skupinu Asental, v jejímž držení se nacházejí pozemky na Ostravsku a Kladensku. Zmíněné firmy však mají hodnotu v řádu stovek milionů korun. Peter Kadas už v tuzemsku nepodniká. Zřejmě jen nenapravitelní optimisté věří, že soudy a vyšetřovatelé dosáhnou na miliardové majetky bývalých vlastníků OKD v zahraničí.
