Balaš na grilu

ČSOB se nelíbí prezidentův kandidát

Prezident Václav Klaus navrhl na jmenování ústavním soudcem již sedm mužů. Jen jediný z nich se však stal terčem ostré mediální kritiky. Kupodivu to nebyl nikdo z politiků, tedy Pavel Rychetský či Miloslav Výborný, ale renomovaný právní expert Vladimír Balaš. Česká televize ho v pořadu Fakta označila za člověka spojeného se zájmy manažerů IPB a zpochybnila jeho nezávislost. Podobný názor prezentovala i MF Dnes. Kontroverze se odvíjejí od toho, že Balaš zpracoval v roce 2000 právní posudek pro Kalouskovu parlamentní komisi vyšetřující okolnosti krachu IPB.

Čas oponou trhnul.

Jeho kritický názor popudil tehdy vedení ČSOB, které si opakovaně a neúspěšně na doktora Balaše stěžovalo u České advokátní komory. Sám Balaš se pozastavuje nad tím, že novináři, kteří ho nyní navštívili, používali stejnou argumentaci, s jakou přišla před lety ČSOB. Kandidát na ústavního soudce podal stížnost pro nevyvážené zpravodajství o své osobě radě České televize.
Ať už za kritickou televizní reportáží o Vladimíru Balašovi stojí ČSOB, nebo ne, nelze přehlédnout, že se nikdo kupodivu nepodíval na starý posudek, aby zhodnotil, zda Balaš skutečně nadržoval manažerům IPB, nebo zda čas ukázal, že měl alespoň v něčem pravdu.
S odstupem času je přitom posudek celkem zajímavé čtení. Balaš například upozornil, že ministerstvo financí se ve smlouvě vzdalo možnosti ovlivnit výši plnění ze státní záruky a smlouva ani nestanoví datum, do něhož je třeba stanovit čistou hodnotu aktiv, což znamená, že stát musí s oceněním spěchat, zatímco ČSOB se vyplatí zdržovat, protože tak protahuje dobu, kdy dostává poměrně vysoký úrok ze spravovaných aktiv. Nebyl to špatný odhad. Čistá hodnota aktiv nebyla stranami smlouvy odsouhlasena ani tři roky po pádu IPB a v případě kajmanských struktur začal spor o proplacení úroků, protože Česká konsolidační agentura se domnívá, že ČSOB jejich převod zdržovala bezdůvodně.

Spor o hlavičku.

Není divu, že dnes mluvčí ČSOB Milan Tománek říká MF Dnes: „Panu Balašovi každopádně zazlíváme, že publikováním svého soukromého stanoviska pod hlavičkou Ústavu státu a práva svedl poslance na scestí. Zejména tím, že dodal materiálu váhu autority, kterou neměl.“ Spor o to, zda šlo o posudek advokáta Balaše, či jím řízeného Ústavu státu a práva Akademie věd, je v tomto případě trochu zástupný. Balaš nicméně trvá na tom, že šlo o posudek ústavu, a pokud není v jeho archivech, asi se ztratil. „Posudek jsem dělal jako ředitel ústavu, pouze za cestovní náhradu. Kdybych ho dělal jako advokát, stát by se nedoplatil.“ tvrdí. Dodává, že musel na posudku pracovat sám, protože bylo třeba nahlížet do tajných dokumentů.
Ke sporu s ČSOB říká, že mu příliš nerozumí. Již dvakrát odmítla stížnost ČSOB na jeho osobu advokátská komora. On sám má dokonce u této banky svůj účet, a v řadě případů pro ni dokonce pracoval. Například ve washingtonské arbitráži se Slovenskou republikou, kde jde o pohledávku zhruba 30 miliard za Slovenskou inkasní, přispěl výrazně k tomu, že je nyní příznivé rozhodnuti již velmi blízko. S IPB prý neměl nikdy nic společného.

Arbitrážní kariéra

Balaš pracuje jako mezinárodní arbitr a učí na Právnické fakultě v Plzni. Mezinárodní obchodní právo a arbitráže ho baví a dlouho váhal, zda přijmout pozici u Ústavního soudu. Nakonec nabídku prezidenta přijal, protože jde o ocenění, jakého se právníkovi často nedostane. Finančně pro něj příliš výhodná není. Říká, že jako arbitr si vydělá zhruba čtyřikrát více než jinak nepochybně dobře placený ústavní soudce.
Čtyřiačtyřicetiletý Balaš patří mezi často využívané české arbitry v mezinárodních arbitrážích. Vystudoval Právnickou fakultu UK a absolvoval řadu zahraničních stáží. ČT využila z jeho životopisu prakticky pouze údaj o roční stáži na moskevském Ústavu státu a práva v roce 1987 až 1988. Právník k tomu říká: „Zabýval jsem se problematikou imunity státu, což bylo v tehdejším systému poměrně komplikované a v Československu byla literatura včetně českých autorů fakticky nepřístupná. V gorbačovské Moskvě se však dalo studovat všechno. Navíc na tamním Ústavu státu a práva si podávali dveře profesoři z Německa, USA či Británie a i z tohoto pohledu to bylo velmi zajímavé.“ Po revoluci absolvoval četné studijní pobyty v zahraničí, nejvýznamnější byl roční pobyt na michiganské univerzitě v roce 1990, kde se podílel kromě jiného na srovnávacím výzkumu spojeném s přípravou nové československé ústavy. V roce 1993 spoluzakládal Právnickou fakultu v Plzni. Dnes je také předsedou České společnosti pro mezinárodní právo, členem vědecké rady ministerstva zahraničních věcí či členem Stálého arbitrážního soudu v Haagu.

V čem je nezávislost.

Lze očekávat, že jedním z podstatných úkolů ústavního soudu v blízké budoucnosti bude i posouzení ústavnosti reforem soudnictví, jak o nich hovoří například Pavel Rychetský. Balaš se s ním shodne například v názoru na nedávné kontroverzní rozhodnutí Ústavního soudu o neústavnosti odebrání čtrnáctých platů soudcům Nejvyššího soudu. Balaš tvrdí, že je vyloučené, že by přiznání či nepřiznání čtrnáctého platu mohlo ovlivnit nezávislost soudce. Proto se také o soudcovskou nezávislost neobává ani v případě, že by soudci měli být odměňování nikoli zcela plošně, ale měla by být ohodnocena i kvalita práce. O tom, zda se Balaš stane ústavním soudcem, rozhodne Senát. Zatím si ho na slyšení pozvali senátoři z KDU-ČSL.