Od té doby, co Václav Klaus přestal vykonávat funkci prezidenta, čas od času z jeho okolí vyletí balonek, který mapuje společenskou náladu. Letos to byla kandidatura Klausova extajemníka Ladislava Jakla do Senátu a dopadlo to podobně jako už několikrát. Na návrat Klause do velké hry nedozrál čas.
Prezident Václav Klaus byl (oproti Miloši Zemanovi) vždy velmi obezřetným pozorovatelem svého okolí. Ne, že by hledal společenskou vlnu, na které se svézt. Nálady mapoval proto, aby měl jistotu, že až promluví, bude to rezonovat. Jestli negativně nebo pozitivně, nebylo už tak podstatné. Ale chtěl přijít ve správný čas a být slyšet.
Tahle schopnost ho neopustila dosud. Proto v roce 2013 podpořil ve sněmovních volbách uskupení Jany Bobošíkové s názvem Hlavu vzhůru, aby si otestoval, jak myšlenky a vize podobné těm jeho společnost zajímají. Exprezident na billboardu ale vynesl hnutí 0,42 procenta hlasů.
Když pak začal před sněmovními volbami v roce 2017 z Prahy 6 stoupat po stranickém žebříčku ODS Václav Klaus junior, dalo se to vnímat velmi podobně. Na sněmovnu to stačilo, jako místopředsedu pražské ODS ho ale kolegové nechtěli. Ani v širších strukturách strany nemá zdaleka tu podporu, kterou měl, nebo stále ještě má, jeho otec.
O výsledcích a důsledcích voleb čtěte více v komentáři Jana Novotného:
První velká Babišova porážka a dalších deset změn, které přinesly tyto volby
Když ohlásil kandidaturu do Senátu Ladislav Jakl, Václav Klaus junior přispěchal s vyjádřením podpory, byť měl Jakl dres konkurenční SPD. Způsobil tak už několikátý problém uvnitř stále ještě křehké ODS, ale to teď nechme stranou. Jakla samozřejmě podpořil i Václav Klaus straší s dovětkem, že SPD je jediná strana u nás, která má jasný názor na migraci. No a opět se to nepovedlo. Výsledek 6,37 procenta je pro Jakla ještě lichotivý.
Skoro by se chtělo říci, že podpora Václava Klause nosí smůlu, ale samozřejmě tak jednoduché to zase není. Důležité je, že sdělení uplynulých voleb je vedle jiných i takové, že ilegální migrace a skeptický postoj k EU jsou velmi přeceňovaným tématem. Ve skutečnosti tak silně na většinu voličů nezabírají, což mimochodem ukázaly i tristní výsledky kandidátů SPD a KSČM.
Pokud někde v pozadí chceme vidět návrat myšlenek VK nebo jeho samotného do hlavního proudu, je zřejmé, že si bude muset vybrat jiná nosná témata. A to je jedna z dobrých zpráv, kterou volby přinesly.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
