Balvan se odvalil

Po odchodu Topolánka a s novým lídrem Nečasem strana nabírá dech

Minulé úterý, po jednání grémia ODS, už hrozilo, že se definitivně rozhodlo, kdo vyhraje letošní parlamentní volby. Jiří Paroubek už málem odjel s rodinou na dovolenou, aby se do kampaně vrátil až v předvečer voleb. O zaručený úspěch sociální demokracie se do té doby měli postarat politici ODS. Její předseda Mirek Topolánek totiž nehodlal odstoupit z kandidátky ani pod enormním tlakem grémia strany. Působil dojmem, že mu je jedno, jak ODS ve volbách dopadne. Hlavně aby zůstal volebním lídrem. O tři dny později, po zasedání výkonné rady, se však Topolánek rozhodl skončit. Volebním lídrem se stal Petr Nečas. ODS je v laufu a Paroubek na dovolenou určitě nepojede.
Není nic horšího, než nechce-li někdo být ničím jiným, než čím už jednou byl. Skvělým předsedou strany. Vítězem voleb. Předsedou vlády. Mirek Topolánek tím vším už byl a chtěl to vše zopakovat. Minulý týden po vypuknutí pseudoskandálu v souvislosti s jeho výroky o církvi, Židech a homosexuálech volaly významné osobnosti ODS po jeho odstoupení, on se však po pondělním jednání grémia strany rozhodl ještě zůstat. Zabýčil se, křečovitě se držel futer a neuhnul. Vždyť není ani jako homosexuál Slamečka, ani jako Žid Fischer, že? Topolánkova dobrodružná povaha vyústila v nezodpovědnost. Proč chce dojíst nepříjemnou hostinu, však nechápal nikdo.

Kácení Topola

To, co se minulý týden odehrálo v ODS, asi bylo nevyhnutelné. Dříve či později by něco podobného zřejmě stejně nastalo. Ti, kdo měli pocit, že takto už to dál nejde, našli odvahu, vytáhli schované sekery a vrhli se na největší strom. Šlo nejen o správný politický instinkt, ale i o to, aby tito politici neztratili politickou tvář. Přemysl Sobotka, Alexandr Vondra, Miroslava Němcová, Petr Bendl, David Vodrážka a další členové ODS byli přesvědčeni, že strana bez Topolánka bude ve volbách úspěšnější.
Nebyla to ani natolik jejich obava z toho, že se lídr někde zase trapně rozpovídá, jako strach, že sociální demokracie těsně před volbami vytáhne na Topolánka a jeho blízké spolupracovníky nějaké tvrdé kompromitující materiály, nebo pořádně ohřeje staré, dosud nevysvětlené kauzy. Taktika spočívající v tom, že ODS sundá Topolánka a zároveň začne masivně zvedat například Petra Nečase či Petra Bendla, byla sice riskantní, ale nakonec vítězná.

Čí je ta vila?

„Rebelové“ však byli kritizováni, že udělali obrovskou politickou chybu, žádali-li hlavu předsedy těsně před volbami. Nedivme se jim však. Pokud si Topolánek není schopný dát do úst roubík, nemůže chtít po ostatních, aby drželi hubu. Topolánek považoval útoky za sebevražedný krok ODS. Mýlil se. Záhadou však zůstává, proč stejní lidé nežádali jeho odchod už loni v létě po vypuknutí skandálu okolo dovolené v Toskánsku. Proč na něho netlačili, aby objasnil, komu ve skutečnosti patří vila v Monte Argentariu? A pokud to nedokáže, ať jde. Nevadila-li jim tato aféra, proč žádali jeho odchod kvůli tomu, co napovídal během rozhovoru pro časopis LUI? Koneckonců po důkladném rozboru zmíněného interview by museli uznat, že Topolánek v zásadě nic skandálního neřekl.
Před pondělním zasedáním grémia bylo jasné, že se Přemysl Sobotka o víkendu domluvil s některými členy tohoto orgánu na taktice proti předsedovi. Sobotkovy suverénní výroky tomu nasvědčovaly. Dle informací týdeníku EURO se však jednání grémia nezaseklo na kroku A (odchod Topolánka), ale B (co dál?). Proto logicky nemohl nastat ani krok A. Tuto situaci Topolánek chytře využil a navrhl, aby se jeho nástupcem stal například lídr severomoravské kandidátky Pavel Drobil. (Tato volba by však nebyla tou pravou. Kdyby se totiž novináři vydali na delší poznávací túru na téma kdo a – především – čí je Drobil, do voleb by tento kádrový objev totálně rozebrali.) Později přišel šéf ODS s návrhem vyškrtnout z kandidátek i další giganty – například pražského primátora Pavla Béma. Pražáci returnovali, že v tom případě by se měl poroučet i Ivan Langer. Když už ta komedie trvala dvanáct hodin, veřejnosti bylo jasné, že se nestane nic.
Na popravu stranického lídra – k návrhu, aby odstoupil z kandidátky i z čela strany – našla odvahu až čtvrteční výkonná rada ODS. Nebyl totiž hratelný ani scénář, že Topolánek na kandidátce sice zůstane, ale ODS ho v kampani schová. (Generál Randák by ho stejně našel.)
Topolánek udělal chybu, protože se totálně soustředil na sebe a na svou svatou misi proti sjednocení levice. „Zůstávám nadále předsedou ODS a povedu ji jako volební lídr do vítězných voleb. Výsledek mého rozhodnutí je motivován snahou zabránit nástupu spojené levice,“ řekl minulé pondělí. „Bylo to (odstoupení z kandidátky – pozn. red.) hlavně proto, aby ODS vyhrála volby a zabránila Paroubkovi a komunistům, aby nás vrátili před rok 1989,“ prohlásil o tři dny později, po drtivé prohře na výkonné radě. V pondělí tedy ještě nechtěl odstoupit, aby nevyhrála levice, ale ve čtvrtek odstoupil, aby nevyhrála levice…

Zázračný náhradník

Útočník Bohemians 1905 Jan Štohanzl, přezdívaný Štohy, loni v srpnu proti Mladé Boleslavi v 94. minutě krásnou střelou ze 45 metrů vsítil gól a jeho tým vyhrál. Občanským demokratům do voleb zbývá málo času. Gól je možné sice dát i z půlky hřiště, ale ze šestnáctky je to přece jen snazší.
Zápas mezi ČSSD a ODS se už hraje v nastavení, tým v modrých dresech prohrává o gól a snaží se aspoň vyrovnat. Do minulého čtvrtka byli spoluhráči kapitána Topolánka daleko od branky, kterou hájí Jiří Paroubek. Zmatkovali ve vlastní šestnáctce a ve vzduchu visel vlastní gól. Výkonná rada však na poslední chvíli odvolala kapitána a na hřiště vyběhl Petr Štohy Nečas…

István Lékó

Box:
Byznysmeni: Topolánku, zmiz!

Nekompromisní vzkaz, aby odešel z čela strany, vyslali přední čeští podnikatelé šéfovi ODS Topolánkovi. Jednoznačně dopadlo improvizované hlasování, které minulý týden na konferenci týdeníku EURO uspořádal významný byznysmen Zbyněk Frolík. Ředitel společnosti Linet, která vyrábí zdravotní potřeby, a zároveň Podnikatel roku 2003, byl neoficiálním vůdcem diskusního panelu, v němž se kromě něho objevili i Muriel Antonová ze společnosti Vodafone, generální ředitel Raiffeisenbank Lubor Žalman, Petr Šmída z Lycopan holding a Stanislav Bernard, generální ředitel stejnojmenného pivovaru. Debata se točila především kolem podoby českého kapitalismu, kterou stihl za dvacet let existence získat. Nevyhnutelně se však dotkla i současné politické situace. Tu v předchozích dnech rozvířily Topolánkovy výroky pro gay časopis LUI. Šéf ODS mimo jiné mluvil o současném premiéru Janu Fischerovi, který je „prostě Žid, není to gay, a ten uhne ještě dřív“ (než ministr dopravy Gustáv Slamečka – pozn. red.).
„Mohli by ti, kdo si myslí, že by měl Mirek Topolánek už z principu okamžitě odejít z vedení ODS, zvednout ruku?“ zeptal se Frolík neočekávaně a bez přímé narážky na kontroverzní Topolánkův rozhovor necelé stovky přítomných podnikatelů, manažerů a bankéřů. Tedy lidí, jejichž přirozené smýšlení je téměř bez výjimky pravicové a dalo by se čekat, že k aférám politika ODS zaujmou do jisté míry smířlivý postoj. Opak byl pravdou. Pro to, aby šéf občanských demokratů skončil, se zdvižením ruky vyslovili téměř všichni přítomní.

Eva Jarešová

(Článek Nováček) Politika
Nečas slibuje zázrak
Obavy místních politiků je propojily v pospolitost, jež skoncovala s Mirkem Topolánkem

Pokud by se ODS nacházela v dobré kondici a normálně fungovala, Mirkovi Topolánkovi by sada nešťastných výroků pro časopis Lui prošla podobně jako jeho jiné dřívější šplechty. Následující „hon na Topolánka“ by se také neuskutečnil jen přičiněním médií, kdyby proti němu nepovstali spolustraníci, jejichž osobní zájmy začal ohrožovat. I po zasedání výkonné rady ODS minulý čtvrtek, jež přiměla Topolánka vzdát se funkce celostátního a jihomoravského volebního lídra, zůstává strana rozklížená a bez vůdčí autority, jíž se Petr Nečas automaticky nestal jen tím, že byl pověřen vést ji do voleb.
Topolánkův politický pád způsobila série nehod, z nichž tu poslední zavinil neformálním rozhovorem pro gay časopis Lui. Chtěl patrně sdělit, že nade vše je mu právo na individuální svobody a že posuzuje lidi dle jejich charakteru a výkonu, a nikoli toho, je-li někdo například homosexuál nebo Žid. Z úst mu však vyšly prapodivné sentence – například o brainwashingu, jímž si církev podmanila prvotní křesťany, o ministru dopravy Gustávu Slamečkovi, který uhne, když jde opravdu do tuhého. A zejména o premiéru Janu Fischerovi, který je „prostě Žid, není to gay, a ten uhne ještě dřív“, což prý souvisí s jeho charakterem. Podobné výroky od předsedy strany, jež se vydává za konzervativní a liberální, jsou nepřijatelné. A kdyby se jich ve chvilkovém pominutí smyslů dopustil konzervativní politik v Británii, Německu či jinde na Západě, okamžitě by skončil. Přesněji řečeno, neprodleně by odstoupil. Nikoli však Topolánek! A proč ne? Loni v květnu se jistý, prý Topolánkovi blízký člověk „blýsknul“ v deníku Lidové noviny „postřehem“, že premiér Fischer je na úřadu vlády obklíčen „židobolševickounionistickou skupinou“. Pokud se v Topolánkově blízkém okolí „žertuje“ podobným způsobem, jeho citlivost vůči tomu, co je korektní a co zcela nepřijatelné, může být snížena.
Západoevropský politik by v případě topolánkovského přešlapu odstoupil především proto, aby nezpůsobil fatální škody vlastní straně. Politik-předseda sloužící vlastní straně drží proto na rozdíl od Topolánka svůj naturel na uzdě. A vyjadřuje se, chová a jedná tak, aby ji nekompromitoval. Opakovaně nevypadává z role předsedy, kterou dobrovolně přijal, přestože tím vlastní straně škodí. Být lídrem, výraznou osobností a zároveň straně nevnucovat svou vůli, nestavět ji před hotovou věc a sloužit jejím cílům však vyžaduje pokoru, disciplinovanost a nadání. Topolánek není jediný mezi českými stranickými principály, jenž to nezvládá. Proč tomu tak je, nemá jen osobnostně volní příčiny. I dvacet let po změně režimu jsou české politické strany spíše velkými spolky než „partajemi“. Prvorepublikové „partaje“, jako byla sociální demokracie či národní socialisté, sdružovaly okolo čtvrt milionu členů. Dnes mají ODS a ČSSD zhruba desetinu a i komunisté a lidovci, kontinuálně pokračující z předlistopadové doby, ani ne 50 tisíc! Málo početné členstvo logicky dokáže vyvinout na stranické vedení jen omezený tlak a předseda strany, pokud si proti sobě nepopudí nějakou tu výkonnou radu či ústřední výbor a regionální funkcionáře, si v ní může šafářovat po svém.
Dělal to i Topolánek, přestože se už před loňským kongresem ozvalo z několika regionů ODS varování, aby víc naslouchal členské základně a stranu pevně vedl, jinak že může být vyměněn. Volební preference ODS však dál klesaly a ve formě TOP 09 a teď už i Věcí veřejných jí povstala nepříjemná konkurence. S výjimkou průzkumů firmy, kterou si najala ODS, se zdá být jasným favoritem květnových voleb ČSSD. A i kdyby je nevyhrála, ODS by s menšími středo-pravicovými stranami asi nedala dohromady většinovou vládu. Řečeno jinak, ODS hrozí odstavení od vládní moci a v případě neúspěchu v jarních volbách i ztráta pozic v městských a obecních radách v těch podzimních. Jde i o tisíce starostů a zastupitelů rozhodujících o významných záležitostech, jež by volební neúspěch ODS osobně poškodil. Obavy o vlastní budoucnost je propojily v regionální pospolitost, jež s Topolánkem skoncovala – 37 ze 45 hlasů, jimiž výkonná rada de facto ukončila Topolánkovu politickou kariéru, je toho dokladem.
Dle Petra Nečase, který jako lídr povede ODS do voleb, sešlápne teď strana naplno plyn a bude burcovat pravicové voliče, aby zvedli hlavu. ODS má propracovaný program, ví, jak zastavit Jiřího Paroubka, a její šance uspět je velká, anžto „naši voliči věří ODS,“ pravil Nečas. To je však po měsících víc než matných výkonů, jež předváděla, velmi odvážné tvrzení.

Petr Nováček, komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu