Jiří Balvín spáchal regulérní ředitelské harakiri. Přestože disponoval v daných podmínkách maximální možnou podporou zvnějšku ČT, včetně podpory z kruhů politických, prohrál vše, na co sáhl. Důvody jsou zakodovány už v samotném výběru Balvína na tento post.
Balvín je nepochybně zkušeným televizním pracovníkem, vždyť na Kavčích horách působil bezmála čtvrtstoletí. Což ale rovněž znamená, že jej tam každý zná a každý druhý na něj něco ví, jak už to v takových ponorkových sociálních strukturách bývá. Už proto byla nutně předvídatelnou Balvínovou zhoubou polovičatost a nedůslednost. Z téhož soudku chyb - či spíše nesplnitelných slibů - je i nedořešená krize v ČT. Balvín nesáhl na systém. A ten v České televizi jednoznačně nahrává těm, kdo dovedou nakládat s veřejnými prostředky obratně, tj. co nejvýhodněji pro sebe, a zároveň co nejméně transparentně. Nemocný systém dál funguje, a zřejmě právě to Balvínovi srazilo vaz. Nutno však dodat, že Balvín sám byl dobrým pomocníkem na vlastní popravě. Způsob, jakým vznikla dnešní rada ČT, jistě není zdaleka dokonalý. Nicméně způsob a razance, s níž Balvín vyrazil do boje s dohlížecím orgánem, vypovídá o Balvínově sebevražedných sklonech. Nelze mít nepřátele zároveň na všech frontách - mezi zaměstnanci, odboráři, politiky i radními. T o by neunesl větší titán, než je televizní ředitel. Jmenování Balvína nebylo nejrozumnější, jeho odvolání nebylo rozumné, jeho chování a postoje už vůbec ne. Snažím se rozumět radním, kteří chtěli aspoň neztratit tvář. Mohou však dopadnout podobně jako rada předchozí. T a též vyslyšela jistou - dá se říci politickou, ale i věcnou - objednávku a nakvap odvolala (byť i nevyhovujícího) ředitele, aniž měla v záloze opravdu silného nástupce. Co nastalo, si dobře pamatujeme. Obávám se, že se na Kavčích horách schyluje k repríze.
