Bank of England zblízka

9. 7. 2004

Ctihodná centrální banka dovedla zemi k nebývalé prosperitě

John Bartlett zaparkuje svůj modrý sedan před budovou z červených cihel ve zchátralé průmyslové zóně na okraji anglického Birminghamu. V domě si přátelsky potřese rukou s finančním ředitelem společnosti vyrábějící speciální průmyslové šrouby a jiné spojovací prvky, která má hodnotu 35 milionů dolarů. Bartlett, zástupce Bank of England (BOE) pro West Midlands, právě provádí každoroční návštěvu u jednoho ze svých šesti až sedmi set kontaktů. Při čaji ve skromné jednací místnosti Bartlett kontroluje finance firmy podle obvyklého seznamu. Jak se společnosti daří? Prosperuje. A co mzdové náklady? Není to zlé, protože konkurence propouští hodně lidí. A investiční plány? Společnost právě zaplatila 1,8 milionu dolarů za nové stroje a laboratoř. Po hodině je Bartlett s návštěvou hotov a míří do jednoho showroomu v severním Birminghamu. Prodejce automobilů však hlásí horší situaci. Výrobci dealerům nutí vyšší počty vozů a je čím dál obtížnější splnit měsíční plán prodeje. V červnu začaly tržby klesat. „Zrovna když vaši přátelé v bance zvedli úrokové sazby,“ žertuje prodejce.
Bartlett a jedenáct dalších oblastních zástupců po celé Velké Británii ztělesňují způsob, jakým Mervyn King a jeho předchůdce Eddie George oživili Bank of England. Být oblastním zástupcem bývala neperspektivní pozice. To však platilo jen do roku 1997, kdy banka získala pravomoc určovat úrokové sazby. Předtím šlo o úkol britského ministra financí, který při určování monetární politiky naslouchal spíše zpěvu sirén v politice než střízlivým ekonomickým analýzám. Tomu je dávno konec. Když nyní banka disponuje výlučnou pravomocí určovat úrokové sazby, její zástupci po celé zemi patří mezi Kingovy nejdůležitější zvědy. Jejich analýzy se každý měsíc objevují ve zprávě pro Výbor pro monetární politiku, jenž stanovuje úrokové sazby. Členové výboru tvrdí, že zprávy místních zástupců jsou cenným doplňkem nekonečných číselných dat.
King a jeho kolegové v BOE věnují velkou pozornost výkazům Bartletta a ostatních hlavně proto, že britská ekonomika právě vstupuje do riskantní fáze. Za posledních sedm let byla BOE jednou z nejúspěšnějších centrálních bank na světě – co do efektivnosti možná hned za Federální rezervní bankou Spojených států. Od roku 1997, kdy BOE získala nezávislost, dokázala úrokové sazby řídit tak bystře, že Británie nezažila ani jedno čtvrtletí hospodářského poklesu. V tomto období byl průměrný růst britské ekonomiky 2,6 procenta proti třem procentům ve Spojených státech. Inflace zůstala na mírných 2,3 procenta stejně jako v USA. Velká Británie se vyhnula jak splasknutí technologické bubliny v roce 2000, jež zasáhla Spojené státy, tak zanedbatelnému růstu, který sužoval Evropu. Ačkoli se průměrný britský růst v posledním desetiletí příliš nezvýšil, ekonomika se vyhnula prudkým recesím, které poznamenaly počátek osmdesátých i devadesátých let.
Díky obdivuhodné stabilitě získal King, sebevědomý akademik se smyslem pro ironii a slabostí pro fotbal, skvělou pověst v exkluzivním prostředí centrálního bankovnictví. Mnozí analytici uznávají samotnou BOE za modelový příklad praktické činnosti, dokonce lepší než Fed Alana Greenspana, kterého mnoho ekonomů považuje za sólistu. Předvídatelná a efektivní, to se Kingovi na bance, které šéfuje, líbí. “Po většinu poválečného období byla britská makroekonomická politika až příliš vzrušující,” říká pohodlně usazený King v útulné zasedací místnosti ve stylu konce osmnáctého století, která je součástí sloupové vnitřní haly banky v londýnském finančním centru – City. “Měli bychom se snažit, aby byla nudná,” dodává.

Peřeje.

Vzhledem k výkazům z terénu by se však Kingův život mohl brzy dočkat nepříjemných vzrušení. Podle jeho vlastních slov se období, kdysi označované termínem NICE (Non-Inflationary, Consistently Expansionary), pomalu chýlí ke konci. King se domnívá, že ekonomika dosahuje limitu svých možností ve výrobě i službách a dostává se do situace obvykle vedoucí ke zvýšení cen. Poznamenává, že britský trh práce přitvrdil a světový cyklus úrokových měr se obrátil. Ekonomika zatím pevně roste a spotřebitelé pilně utrácejí, ale začínají se objevovat nebezpečné vody. Možná největší hrozbu představuje prudký růst cen nemovitostí ve Velké Británii – při posledním zjištění roční míry o patnáct procent – a zdá se, že vzniká vážná bublina. “Každému, kdo si myslí, že ceny domů vždy porostou, protože rostly během posledních pěti let,” varoval King 24. června parlamentní komisi, „tvrdím, že to není rozumný přístup k možným rizikům.”
BOE už začala zvyšovat úrokové míry a zaujala agresivnější pozice rychleji než americký Fed. Někteří kritici přesto soudí, že banka nejednala dost rychle a že navzdory Kingovým strohým varováním představuje jedinou záchranu výrazné utažení opasků a možná recese. Prudký skok v úrokových mírách – každé zvýšení o sto bazických bodů znamená snížení HDP o půl procenta – by znamenal, že by se mnoho Britů velmi rychle cítilo chudší. Tři čtvrtiny všech hypoték se upravují měsíčně.
Takový scénář by připomněl konec poslední velké bubliny v nemovitostech na počátku 90. let, kdy spadly ceny bydlení. Britové museli čekat téměř deset let, než se ceny nemovitostí vrátily na původní úroveň. Proto by krach na trhu s nemovitostmi a tvrdé přistání donutilo obdivovatele centrální banky zamyslet se nad tím, jestli je BOE skutečně tak dobrá, nebo zda se pouze veze na vlně neuvěřitelného ekonomického štěstí. King a jeho kolegové se ze všech sil snaží takovému výsledku zabránit. Guvernér se domnívá, že rozumná makroekonomická politika, jakou Velká Británie udržovala posledních patnáct let, dává zemi dobrou šanci vyhnout se nepříjemným cyklům konjunktury a recese, které kdysi britské hospodářství trápily. Reformy premiérky Margaret Thatcherové, které vedly k privatizaci části hospodářství a oslabily přebujelé odbory, udělaly z Velké Británie nejpružnější evropskou ekonomiku.
Boj o rovnováhu mezi růstem a inflací bude v příštích měsících představovat největší hrozbu pro BOE od chvíle, kdy získala svou nezávislost. Bude také testem metod, jež King a jeho spolupracovníci pro banku vytvořili a které vylepšily pověst banky. “Bank of England je v současné době vysoce moderní centrální bankou,” tvrdí Adam S. Posen, bývalý zaměstnanec Fedu, jenž nyní pracuje pro Ústav mezinárodního hospodářství (Institute of International Economics) ve Washingtonu, a dodává: “Probíhá v ní zdravá diskuse, jíž se účastní poradci uvnitř i vně banky.”
Tento model byl v poslední době tak úspěšný, že 310letá Bank of England (kde dveře stále otevírá vrátný v růžovém fraku a cylindru) se stala předmětem zájmu ostatních centrálních bank. Devítičlenný výbor pro monetární politiku v BOE je mnohem bystřejší a odpovědnější než osmnáctičlenný správní výbor Evropské centrální banky. Zastánci BOE také upozorňují na přítomnost čtyř vnějších představitelů. V současné době je mezi nimi známý novinář Richard Lambert a bývalá ekonomka společnosti Ford Motor Kate Barkerová. “Náš výbor nemá za úkol jen razítkovat,” říká Barkerová.
Pozorovatelé centrálních bank rovněž tleskají inflačnímu cíli banky ve výši dvou procent. Stanovil jej ministr financí, jemuž je výbor odpovědný nejen za úspěchy, ale i za neúspěchy. V této situaci představuje nulová inflace stejný problém jako inflace nadměrná. Stanovení hranice má zčásti zabránit bankéřům, aby přílišnou dravostí potlačili růst. ECB stanovila úroveň na dvě procenta, zároveň silně podporuje růst peněžních zásob. V nedávné studii profesora ekonomie Charlese Wyplosze ze ženevského Vysokoškolského institutu mezinárodních vztahů a jeho dvou kolegů se ukázalo, že jednadvacet centrálních bank si stanovilo inflační cíle. Sama BOE si tuto koncepci vypůjčila od Rezervní banky Nového Zélandu. “Žádná malá banka by však nemohla ovlivnit svět centrálního bankovnictví tak, jako to udělala BOE,” tvrdí Wyplosz. Dokonce i někteří politici amerického Fedu v čele s guvernérem Benem S. Bernankem chtějí, aby USA přijaly režim stanovování inflačních cílů, i když Bernanke dává před konkrétním číslem přednost inflačnímu pásmu, a to mezi jedním a dvěma procenty.
Britská centrální banka vyšla vstříc potřebám investorů. Zápis z měsíčního zasedání monetárního výboru se zveřejňuje s třináctidenním zpožděním, takže trh je před dalším zasedáním seznámen se záměry banky. “Pomohli nám pochopit, co dělají, kam směřují a jakou si přejí odezvu,” uvádí David Hillier, ekonom londýnské banky Barclays Capital. Naproti tomu americký Fed zápis ze svých zasedání zveřejňuje až po šesti týdnech – a nikdo se nikdy nedozví, jak hlasovalo představenstvo Evropské centrální banky. “Bank of England nastavila laťku centrálního bankovnictví a svět se vydal tímto směrem,” podotýká Wyplosz.
Možná ne celý svět. Greenspan dosud pokušení určovat inflační cíle odolává. Zastánci jeho přístupu upozorňují, že zatímco se BOE vyhnula propadům americké ekonomiky, nikdy nedosáhla závratných výšin, jež ve Spojených státech vytvořily takové bohatství a které jsou obvykle následovány poměrně slabou recesí. Britská centrální banka rovněž na rozdíl od Fedu nikdy nemusela fungovat jako strážce světového finančního systému a okamžitě prudce snižovat úrokové míry, jako při krachu v roce 1987 nebo 11. září. A nikdy nemusela čelit tolika nepředvídatelným vlivům. Sám Mervyn King přiznává, že ve Velké Británii má Nová ekonomika jen malý vliv a neexistuje tam prudký nárůst produktivity, jehož vliv se jen těžko měří. Se všemi těmito jevy se Greenspan velmi zdatně vypořádal.

Zvíře v politice.

Nikdo nezpochybňuje Kingovo nepřehlédnutelné postavení mezi tvůrci finanční politiky. Rodák z Birminghamu je klíčovou postavou modernizace kdysi amatérské tvorby britské ekonomické politiky od roku 1991, kdy se stal hlavním ekonomem BOE. Zároveň má dostatečné politické postavení, jež mu umožnilo i v podmínkách vlčí morálky, která vládne ve světě britské politiky, úspěšně prosadit takové myšlenky, jako je vytyčování inflačních cílů. “Mervyn King vypracoval rámec, podle něhož banka poskytovala rady ministrovi financí,“ říká Alan Budd, který byl hlavním ekonomickým poradcem britského ministerstva financí do roku 1997. “Když národní banka získala samostatnost, měla již potřebný systém zaveden,” dodává Budd. King dodnes s ministrem financí Gordonem Brownem otevřeně komunikuje každý měsíc na pracovní snídani – oba však prohlašují, že o sazbách nikdy nehovoří.
King, učitelský syn a specialista na daně, má i civilnější stránky a zájmy, kterým se vášnivě věnuje – některé intelektuální, jiné nikoli. V době udělování britské prestižní literární ceny Booker Prize organizuje diskusní skupinu o knihách, miluje vážnou hudbu a působí v poradním výboru Londýnského symfonického orchestru. Je také fanatickým příznivcem místního fotbalového klubu Aston Villa a občas pobaví přátele žertovnou přednáškou o vztahu mezi sportovním štěstím Aston Villy a výkonností britské ekonomiky. “Je s ním legrace a vůbec není nafoukaný,” uvádí Derek Scott, ekonomický poradce Tonyho Blaira v letech 1994 až 2003.
V BOE je ale Mervyn King považován za náročného a zásadového šéfa. Například ani vědomí, že je nejvážnějším kandidátem na místo guvernéra banky po Eddiem Georgeovi, mu nezabránilo, aby jako jediný člen výboru neohroženě hlasoval pro zvýšení sazeb dva měsíce po sobě, v červnu a červenci roku 2002.
Stejně jako jiné centrální banky BOE nyní zvažuje nová zvýšení sazeb. Výbor v květnu vyslovil prognózu, že inflace, která je v současnosti pod hranicí 1,5 procenta, během příštích dvou let překročí dvě procenta, pokud nedojde ke zvýšení úrokových sazeb. Hospodářský růst letos pravděpodobně přesáhne tři procenta, avšak všeobecně se má za to, že neinflační tempo růstu britské ekonomiky se bude spíše blížit 2,75 procenta. BOE, citlivě vnímající nebezpečí přehřátí ekonomiky, od loňského listopadu již čtyřikrát zvýšila sazby až na současnou hodnotu 4,5 procenta. Většina analytiků se domnívá, že banka se v červenci zdrží dalšího zvýšení, ale v srpnu je znovu zvedne, takže do konce roku dosáhnou pěti procent. Zdá se, že výbor ponechal stranou naděje na zvýšení produktivity, což by Velké Británii poskytlo větší volnost a umožnilo jí ponechat sazby na nižší úrovni. “Nová ekonomika se v údajích o produktivitě projevuje méně, než většina lidí před třemi nebo čtyřmi lety očekávala,” soudí Kate Barkerová, jež je od roku 2001 externí členkou výboru.
Dalším zdrojem potenciálního tlaku na zvyšování sazeb je Gordon Brown, který podle některých hodnocení prodělal jako ministr financí přerod z přísného držgrešle ve velkého rozhazovače. King dal své znepokojení nad touto změnou otevřeně najevo. Ve svém projevu v polovině června za Brownovy přítomnosti King ministra jemně popíchl, aby splnil svůj slib, že se veřejné finance “přehoupnou zpět do polohy, jíž se ve světě obchodu říká udržitelná fiskální pozice“.

Svlékání z kůže.

Co se týče výhledů do budoucna, není King ani zdaleka pesimistou, ale – jak sám říká – pouze realistou. Spolu s ostatními členy výboru si určitě může dovolit o něco více chybovat než před deseti či patnácti lety. Ať už právem či neprávem, na starý systém určování sazeb ad hoc se svaluje značná část viny za neúspěchy v oblasti tvorby finanční politiky, kvůli nimž britská ekonomika po celá desetiletí pokulhávala. Pro začátek lze uvést, že starý systém, který dosáhl plnoletosti v letech po 2. světové válce, trpěl nedostatkem transparentnosti a profesionalismu. Není se co divit podezřením tehdejších investorů, že se sazby určovaly na základě pouhého rozmaru nebo politicky motivovaných rozhodnutí. Často totiž měli pravdu. Občas se do rozhodování vmísil i ministerský předseda a úroková politika se projednávala mnohem méně než dnes.
Naopak, za sedm let od chvíle, kdy předseda vlády Tony Blair a ministr financí Gordon Brown dali bance samostatnost, se Británie definitivně zbavila své pověsti země trpící špatným řízením hospodářství. Nezaměstnanost, jež je nyní těsně pod úrovní 4,8 procenta, dále klesá a prosperita se z Londýna šíří do daleka. Díky růstu sektoru služeb zažívají hospodářský rozmach dříve upadající centra těžkého průmyslu na severu Anglie, jako Leeds a Manchester. “Celkově je banka velmi efektivní,” prohlašuje Danny Gabay, bývalý ekonom Bank of England, který nyní zastává funkci ředitele londýnské firmy Fathom Financial Consulting, a dodává, „Dosáhla něčeho, co Velké Británii dříve chybělo: smyslu pro stabilitu.”
Stabilita a robustní ekonomický růst, který podnítila, jsou enormní výhodou Blaira a Browna. Ministři financí z řad konzervativní strany, jako byli Nigel Lawson a Norman Lamont, se v minulosti snažili podporovat podnikání a neúspěšně naléhali na předsedy svých vlád, Margaret Thatcherovou a Johna Majora, aby bance poskytli nezávislost na politicích. Byla to však labouristická strana, jež se k tomu nakonec odhodlala jen pár dnů po svém překvapivém volebním vítězství v květnu 1997. Voliči, kteří labouristy odjakživa považovali v oblasti ekonomického řízení za neschopné, nyní prohlašují, že v ekonomických otázkách této straně důvěřují více než toryům. Koneckonců právě nesprávná měnová politika připravila Thatcherovou o mnohé z přínosů, které se za jejího premiérství daly očekávat. Například snížení sazeb prováděné ministrem financí Lawsonem v letech 1987 a 1988 ekonomiku příliš stimulovalo, což podnítilo inflaci a přispělo k dlouhé recesi počátku 90. let.
Největší zásluhu na přijetí rozhodnutí o osamostatnění banky připisují voliči Brownovi, což posiluje jeho pozici v případném boji o vedení labouristické strany. Kromě toho efektivita banky přesvědčuje mnoho Britů, že nepotřebují přijímat euro, a stát se tak součástí světa, jemuž vládne ECB. Mnozí Britové se ptají, proč měnit svou národní banku za ECB.
Představitelé BOE přes její pověst příkladné instituce uznávají, že ještě nemá samostatnost dost dlouho na to, aby bylo možno její dosavadní výkony považovat za ověřené. Někteří kritici namítají, že v období zpomalení ekonomického růstu v letech 2001 až 2002 zašla centrální banka příliš daleko ve své snaze kompenzovat podněcováním spotřebitelské poptávky výrazný pokles vývozu a investic. Zejména kritizují dvě loňská snížení sazeb před tím, než je banka začala opět zvedat. “BOE nyní sklízí bouři, kterou zasela svým chybným politickým rozhodnutím,” domnívá se Gabay s tím, že by se sazby mohly vyšplhat až na šest procent.
Jiní pozorovatelé jsou méně pesimističtí. Ben Broadbent, ekonom londýnské Goldman, Sachs & Co., podotýká, že ceny nemovitostí sice rychle rostou, ale zbytek britské ekonomiky neprochází nekontrolovatelným boomem, jako tomu bylo před poslední recesí počátkem 90. let. Výdaje naopak zůstávají v souladu s růstem příjmů. Problémem že, v letech 2001 a 2002, kdy prudce poklesly investice a export, se ekonomika vyhnula recesi jen díky spotřebě. Nyní prý banka doufá, že se jí podaří dosáhnout lepší vyváženosti. “I kdyby trh s bydlením skutečně oslabil” o celých dvacet procent, jak to předvídá Goldman, podle Broadbenta to jen těžko “bude mít katastrofické účinky”, protože firemní investice i vývozy rostou. Britové už delší dobu žádnou ekonomickou katastrofu nezažili. Je na BOE – staré věkem, ale mladé dobou své samostatnosti – aby zajistila, že se to nestane ani teď. Mervyn A. King Guvernér Bank of England od 1. července 2003

Narozen: Březen 1948, Chesham Bois ve Velké Británii

Vzdělání: V roce 1969 získal titul MA na King’s College v Cambridgi; postgraduální studium v Cambridgi a na Harvardu

Předchozí zaměstnání: Profesor ekonomie na London School of Economics, 1984-1990; zástupce guvernéra Bank of England, 1998-2003; hlavní ekonom BOE, 1991-1998

Stav: Svobodný

Záliby: Příznivec fotbalového klubu Aston Villa; tenis; vážná hudba

Úspěchy: Vysoce ceněný ekonom, respektovaný centrální bankéř, klíčová postava profesionalizace britské tvorby ekonomické politiky

Úkoly: Vyčíslit, jak dalece mohou ceny bydlení, které vyskočily o šestnáct procent, přispět k inflaci, udržet inflaci na nízké úrovni, ale přitom nezadusit ekonomický růst, dosáhnout konsenzu devíti nepříliš ústupných členů Výboru pro měnovou politiku

Plní cíle Asi 21 centrálních bank používá různé varianty modelu určování inflačních cílů, který vypracovala BOE. Zde uvádíme některé z nich s příslušnými údaji míry inflace, které vytyčují.

Australská rezervní banka 2-3 %

Brazilská centrální banka ±2,5 %

Kanadská centrální banka 2 %

Izraelská centrální banka 1-3 %

Korejská centrální banka 3 %

Mexická centrální banka 3 %

Polská národní banka

Švýcarská národní banka

Pramen: Fracasso, Genberg, Wyplosz: How Do Central Banks Write? Hodnocení centrálních bank vytyčujících inflační cíle

Klíčový hráč v dějinách Už tři století kormidluje BOE britskou ekonomiku ve vlnách hospodářské prosperity i krizí, v době válek i míru
Popisek: Sponzoři válek

1694 Založena za vlády Marie II. Stuartovny a jejího manžela Viléma III. Oranžského hlavně k financování válek; původní vklad činil 1,2 milionu liber šterlinků

18.-19. století Financovala sérii konfliktů včetně výprav proti Napoleonovi, které skončily u Waterloo

1922 Guvernér banky Montagu Norman a jeho kolega v newyorském Fedu Benjamin Strong vypracovali návrh principů centrálního bankovnictví

1946 Znárodněna vládou, avšak zůstává hlavním poradcem pro otázky financí a správcem státního dluhu

1890 Stává se hlavním britským půjčovatelem poslední instance a zachraňuje banku Barings, která byla těžce postižena ztrátami v Latinské Americe

1914-18 Spravuje rychle rostoucí státní dluh z dluhopisů vydaných k financování 1. světové války

1992 Vydává patnáct miliard šterlinků v neúspěšné snaze ubránit hodnotu britské libry

1997 Labouristická vláda uděluje bance pravomoc určovat úrokové sazby, ale odnímá jí regulační úlohu

Pramen: Bank of England, BusinessWeek

Jak BOE funguje Postup, kterým BOE každý měsíc upravuje sazby, je zčásti společenskou událostí, zčásti akademickou konferencí a zčásti nesmlouvavou analýzou.
Pátek: Devítičlenný výbor obdrží detailní informace od vrcholných ekonomů centrální banky, kteří mají k dispozici sto členů personálu a zprávy vypracované dvanácti regionálními zástupci banky
Středa: Shrnutí nejdůležitějších otázek hlavním ekonomem Charlesem Beanem. Debata, po níž následuje společenská večeře.
Čtvrtek: Mervyn King provádí stručnou rekapitulaci a žádá Rachel Lomaxovou, zástupkyni guvernéra pro měnovou politiku, aby vysvětlila, jak bude hlasovat. Poté namátkově vyzývá další členy výboru. Nakonec předkládá návrh k hlasování. Sám je přitom připraven, že bude v menšině.

Pramen: BOE, BusinessWeek