Pionýři čistých rukou blednou závistí
Na začátku Miloš Zeman štítivě plácal o spálené zemi, na konci se Stanislav Gross vděčně brodí ohořelými cáry zničených důkazů vlastní zadluženosti. Věru smutnou křivku opsala sociální demokracie za sedm let svého vládnutí. Zaslouží si teď něco jiného než být urychleně se svým zapopeleným premiérem rychle vynesena hlavním vchodem ze Strakovky? Tragikomické kulisy příběhu o původu peněz na financování luxusního bytu premiéra Stanislava Grosse - shořelá směnka, půjčka od chudého strýce, nulové důkazy, vyhrožování soudem, zneužívání poslaneckých náhrad – by možná ocenilo vysmáté publikum hvězdných koncertů ČSSD, krmit však jimi veřejnost nebo na parlamentní půdě poslance je troufalost nevídaná.
V Grossově story jsou svým způsobem dovedeny k dokonalosti metody, které se na naší polistopadové scéně objevily už dříve: směnkou přece šermovala ODA, ale plameny tehdy nevyšlehly. Štědrého strýčka si našla ODS, byl však svým exotickým bydlištěm na budapešťském hřbitově až příliš neskutečný.
I když si ministerský předseda myslí, že vše řádně vysvětlil, zůstává jeho verze kauzy barrandovského bytu krajně nevěrohodná. V první řadě nevíme, proč jednoduchá odpověď na prvotní jasnou otázku kolegů z MF Dnes leze z premiéra po kouskách jak z chlupaté deky už bezmála měsíc. Vážně máme věřit, že Gross, který je znám jako génius české průměrnosti, se ausgerechnet kvůli shánění peněz na byt dopustil tolika krkolomností? Že hledal milion u nemajetného strýce v důchodu, ačkoli v té době byl rodinným přítelem Grossových třeba šoubyznysový král František Janeček? Mimochodem, nejednali tehdy Grossovi kolegové ze středočeské ČSSD s lidmi kolem firmy ECM, kteří partaji vypomohli kamuflovanou dvacetimilionovou injekcí? Pokud si údajně skutečný věřitel Rostislav Rod vymínil úroky větší, než tehdy skýtaly banky - jak sám řekl - proč Gross raději neoslovil nějaký finanční ústav? Máme věřit, že se Gross nikdy nezajímal, kde strejda Vik peníze sehnal, když teď populisticky plánuje, jak sumu po údajném zničení směnky Michalem Simkaničem „vrátí“ na dobročinné účely? Proč se teď zajímá, kdo, kde, co - prý - spálil? Dluží Vikovi, ten ať si peníze dá, komu chce (třeba synovci).
Gross je asi světová rarita: než by se normálně zadlužil u banky, raději přistoupil na hru, vzhledem k níž je dnes český předseda vlády dlužníkem buď zcela neznámého věřitele (bez důkazů je možné vše), nebo šéfa opoziční pravicové strany. Důkazy nemá, ale je klidný. Už to je na demisi.
Jenže nenechme se opít rohlíkem. Jiná verze zní logičtěji. Třeba byl nejdříve balík peněz a pak teprve snaha najít strýčka. Vikem byl příběh jen bezpečně oddálen od Prahy i od blízkých členů rodiny. Teprve pak šlo ze zaskočené defenzivy přejít k promyšlenému útoku: Jihlavanem Rodem se story přiblížila třinácté komnatě privatizace MF Dnes, a když ani to kauzu nezpomalilo, objevil se pravicový palič Simkanič. Nedovoleně okopíroval směnku. Národ se tak dověděl obsah, zkuste však mluvit o falšování směnky! Dávní pionýři čistých rukou jen blednou závistí: Vypraný milion užuž zdobí svatozář charity a voda v premiérově bazénu je křišťálovější než křišťál.
Jako potvrzení své nevinnosti teď Gross místo důkazů nabízí prověrku od Národního bezpečnostního úřadu. Jenže co když se jako v případě Jana Kavana časem ukáže, že u koho prověrku nevyžaduje zákon, tam jí nelze provést?
Bytová kauza má a ještě bude mít devastující dopad na českou politiku. Osočit z finančních machinací takového Špidlu bylo nemyslitelné, zatímco Grossovi po předvedených veletočích těžko věřit nos mezi očima. Do jeho křesla se kromě Škromacha začíná tlačit i Bohuslav Sobotka, který tuto ambici občas naznačil, ještě než s premiérem vytvořil účelový předsjezdový tandem. Dobře ale z celé aféry nevycházejí ani lidovci, číhající na vhodný moment útěku z koalice, nebo vezoucí se unionisté, ba ani opoziční občanští demokraté. Ty Grossův skandál ukázal v nedbalkách, nepřipravené a neochotné k jakékoli ofenzivě. I kvůli mlčení modrých jehňátek jsme mohli Grossovy pohádky ovčí babičky poslouchat až do ohnivého konce. Kobercový interpelační nálet byla pozdní a chabá náplast.
Čím kdo zachází, tím také schází, Grossovou prioritou vždy byly půjčky a podpora pro mladé. Teď díky němu mladí vědí, že si stačí najít správného strýčka a ostatní půjde samo. Příklad ať táhne.
