ČSOB chce po státu dalších dvacet miliard kvůli sporům o dědictví IPB
Dědictví po krachu Investiční a poštovní banky (IPB) míří do velkého finále. ČSOB coby hlavní aktér v celém kolotoči žalob a mezinárodních arbitráží, které následovaly poté, co převzala IPB v roce 2000, chce po státu další miliardy. Podle zdrojů týdeníku Euro banka vyvolala arbitrážní řízení s Českou národní bankou (ČNB) o dvacet miliard korun. Důvodem je právě probíhající soudní spor ČSOB se společností ICEC-Holding, ve kterém se ICEC domáhá náhrady škody údajně způsobené na konci 90. let Investiční a poštovní bankou. Loni ve své výroční zprávě vyčíslila ČSOB tento spor na 11,8 miliardy korun a nyní je jasné, že bude chtít tuto škodu proplatit po státu v rámci gigantických záruk, které získala při převzetí IPB v roce 2000. ČSOB se k probíhajícím sporům nechce vyjadřovat. Rovněž centrální banka odmítá arbitráž, která má proběhnout ve Vídni, potvrdit či komentovat s odvoláním na mlčenlivost, jíž je vázána téměř šestnáct let starou smlouvou a slibem odškodnění z doby předávání zkrachovalé IPB do rukou ČSOB.
Záruka (ne)končí
Letos v červnu uplyne 16 let, kdy do centrály IPB vtrhlo policejní komando v čele s nuceným správcem. Banku následně převzala tehdy čerstvě zprivatizovaná ČSOB. Za špatná aktiva jí stát poskytl neomezené záruky. Později sama ČSOB tyto garance omezila na 160 miliard s délkou trvání do konce roku 2016, a to kvůli požadavkům Bruselu, který zkoumal před vstupem Česka do EU státní podporu pro tuzemské banky. Dosud bylo z těchto záruk podle ČNB vyčerpáno 3,18 miliardy korun. Nyní je jasné, že státní rozpočet může zcela reálně přijít o další miliardy.
Ve složité právní pavučině se nedokážou úplně jednoznačně vyznat ani zasvěcení právníci. Neshodnou se nejen v tom, na co všechno se státní garance vztahují, podle informací týdeníku Euro je například velmi aktuální otázka, zda záruka opravdu končí v letošním roce. Jinými slovy zda k dalšímu případnému čerpání záruk může dojít už pouze v letošním roce a později má banka smůlu. Anebo zda stačí, aby banka v letošním roce pouze vznesla požadavek, byť pak soud (případně arbitři) může přezkoumávat oprávněnost dalších nároků několik let. Arbitráž ČSOB tak může být krokem, který bance zajistí, že dostane od ČNB náhradu i poté, co skončí ke konci letošního roku platnost státních garancí.
ČNB má přitom v délce záruk jasno. Na základě Smlouvy a slibu odškodnění (viz box Kdo garantuje komu) musejí být veškeré nároky ČSOB uplatněny a následně ze strany ČNB také uhrazeny nejpozději do 31. prosince 2016 a celková částka odškodnění dosáhne maximálně 160 miliard korun, tvrdí centrální banka. Seznam možných plnění, který v roce 2004 předala ČSOB centrální bance s tím, že nic dalšího nebude nárokovat, není veřejný, uvedl mluvčí ČNB Marek Zeman na dotaz týdeníku Euro.
Stát to zaplatí
„Aktuálně je avizována možnost budoucího plnění z uvedených záruk v kauzách ICEC-Holding, České pivo a Investiční společnosti podnikatelů. V jaké výši bude záruka plněna, nelze v tuto chvíli odhadnout,“ připouští Gabriela Štěpanyová z oddělení komunikace ministerstva financí.
ČSOB přitom ve výroční zprávě za rok 2014 napsala, že kauzu ICEC považuje za nedůvodnou a pro banku nepředstavuje žádné riziko. „Navíc u tohoto soudního sporu má ČSOB rizika případné prohry pokryta slibem odškodnění ČNB, uzavřeným v souvislosti s prodejem podniku IPB,“ píše ČSOB v materiálu. Nyní se ukazuje, že ji zřejmě za nedůvodnou nepovažuje, anebo změnila banka názor.
„Skupina je vystavena růným požadavkům v souvislosti s koupí podniku IPB v řádu desítek miliard korun. Tyto požadavky jsou nepodložené a potenciání riziko z těchto požadavků je kryto příslušnými zárukami vydanými státními institucemi České republiky,“ upřesňuje ČSOB ve výroční zprávě za rok 2014. Je tedy možné, že přijdou i další arbitráže, v nichž půjde o peníze daňových poplatníků.
Drahý papír
Komplikovaný spor ČSOB se společností ICEC-Holding je podle všeho dosud nejdražší. Bývalý ostravský papírenský kolos, jehož majitele nelze dohledat, neboť firma sídlí na souostroví Svatý Vincenc a Grenadiny, požaduje po bance téměř dvanáct miliard korun coby náhradu za škodu způsobenou nesplněním smluvních závazků. ICEC původně patřila papírovému magnátovi, dnes již zesnulému Jaroslavu Dostálovi. Ten se v 90. letech rozhodl expandovat do Slovinska nákupem tamních papíren Vipap Videm Krško. Jejich akciemi se zaručil za rozsáhlé úvěry, které měl u IPB. Banka dokonce spoluvlastnila některé Dostálovy firmy. V roce 1998 ovšem kvůli nespláceným úvěrům banka akcie Vipapu převzala a po jejím pádu přešly v rámci nechvalně proslulých kajmanských fondů do ČSOB. Později je pak při řešení dědictví IPB získal stát.
ICEC v minulosti neúspěšně u několika soudů napadla postup IPB. V arbitráži tedy chce alespoň náhradu škody, která jí vznikla a ČSOB ji vyčísluje na necelých dvanáct miliard korun. Podíl ICEC měl mít v 90. letech hodnotu 1,6 miliardy korun. Zbytek do žalované částky jsou úroky, napsaly loni Lidové noviny s tím, že spor je na začátku a každé ze stran se zatím podařilo jmenovat rozhodce.
Mezitím zřejmě úroky narostly a částka nyní dosahuje neuvěřitelných dvaceti miliard korun. ČSOB sice v minulosti několikrát zdůrazňovala, že věří ve své vítězství, nicméně spekulanti s pohledávkami museli banku před několika lety pořádně znejistit. Před sedmi lety totiž chtěl stát při řešení zbytkové agendy bývalé České konsolidační agentury prodat jinou pohledávku za ICEC zhruba za čtvrt miliardy. Tu se tehdy snažil z téměř nefunkčního kolosu vymoci už několik let a bez výsledku. Přestože byla tato pohledávka dle státních úředníků bezcenná, obratem se přihlásilo čtrnáct zájemců. Hlavním lákadlem totiž měl být právě spor s ČSOB. Stát nakonec pohledávku neprodal. O průběžných výsledcích sporu nejsou dostupné žádné informace. Lze se tedy obávat, že přesvědčení ČSOB o silné pozici ve sporu se nakonec může opravdu ukázat jako liché.
Divoké devadesátky
Případ ICEC není jedinou aktuálně probíhající pří; ve srovnání s ním však ostatní vypadají jako tahanice o drobné. Spor ČSOB s Investiční společností podnikatelů, kterou zmiňuje ministerstvo financí, už trvá deset let a hraje se o 321 milionů korun. Ten už se ale na rozdíl od ICEC může blížit ke svému konci, neboť všechny strany sporu jednají o dohodě. Příčinou opět velmi komplikovaného sporu jsou finanční transakce z poloviny 90. let. Při nich někdejší Banka Haná poskytla úvěr Investiční společnosti podnikatelů (ISP), která se za půjčku zaručila vklady podílníků Podnikatelského tržního podílového fondu. ISP ale úvěry nesplatila a Banka Haná se zahojila v roce 1998 na penězích podílníků. Tento postup však na konci loňského roku Nejvyšší soud označil za bezdůvodné obohacení banky na úkor majetku v podílových fondech, a tak peníze podílníkům teď musí vydat. Zároveň soud uvedl, že závazek investiční společnosti tímto plněním nezaniká. ČSOB ve sporu figuruje, jelikož majetek Banky Haná převzala společně s majetkem zkrachovalé IPB.
Trojici oživlých pohrobků pak uzavírá kauza České pivo, ze které zbyl už jen požadavek ČSOB ve výši 400 milionů korun. Částku banka žaluje u pařížského arbitrážního tribunálu. Jde o náhradu nákladů, které bankovní dům zaplatil za vedení obchodních a trestních soudních řízení doma i v zahraničí v případu České pivo. ČSOB žalovala v těchto sporech Nomuru a její společnost Saluku o dvacet pět miliard korun. Důvodem bylo to, že japonská investiční banka si pojistila svou investici do IPB smlouvou, podle níž mohla vyměnit své akcie IPB za akcie Plzeňských pivovarů, které IPB v té době kontrolovala. A Nomura tak v okamžiku, kdy bylo jasné, že IPB zkrachuje, skutečně učinila.
ČSOB vedla v této kauze soudy a arbitráže doma i v zahraničí a nikde nikdy neuspěla, přestože od počátku tvrdila, že je její pozice neotřesitelná, podobně jako nyní v kauze ICEC. Nyní žádá po státu proplacení odměn právníků, což ČNB odmítá. Důvodem je nejen mimořádná výše honorářů, ale také to, že není zcela jasné, v čí prospěch ČSOB tyto spory vedla. Její představitelé vždy tvrdili, že výnos ze soudů by připadl státu, ale z transakčních dokumentů při prodeji IPB nic takového nevyplývá. Logicky by taková náhrada škody byla příjmem právního nástupce IPB, tedy ČSOB.
Vzestup a pád IPB
Kolaps IPB je dosud největším krachem v novodobé historii České republiky. Bankrot doprovázela řada nevyjasněných okolností a otázek, jak je možné, že ČSOB získala v podstatě zdarma byznys za desítky miliard korun spolu s obří státní garancí.
IPB se ve své době vyšvihla na pozici třetí největší banky na trhu. Pod vedením Libora Procházky coby náměstka někdejšího ředitele IPB Jiřího Tesaře předvedla nevídaný růst, když odstartovala mohutnou expanzi jak v nabídce produktů pro střadatele, tak v úvěrování české privatizace. Na konci své existence v letech 1998 a 1999 získávala IPB kolem 40 miliard korun depozit ročně.
Masivní růst byl následován agresivní úvěrovou politikou na neúspěšnou českou cestu privatizace velkých průmyslových podniků. Řada podnikatelů získávajících úvěry přitom byla velmi těsně propojena s politickými stranami. Banka financovala části největších průmyslových podniků jako Škoda Plzeň nebo ČKD. Měnová krize v roce 1997 silně zdražila úvěry a mnoho dlužníků přestalo splácet.
Řada podnikatelů spojených s IPB byla ve svých projektech neúspěšná a firmy začaly bankrotovat.
IPB chtěla svou špatnou situaci zakrývat nestandardními transakcemi s aktivy, což nepomohlo. Ostatní polostátní banky nebyly opatrnější, nicméně Komerční banku a Českou spořitelnu stát zachraňoval sanací v rozsahu desítek miliard korun, aby je poté mohl prodat.
Nomura a s pol.
IPB neměla zdroje na nutné doplnění kapitálu, protože stát v ní po dřívější divoké privatizaci ztratil majoritu a odmítl postupovat stejně jako v bankách, které kontroloval. IPB se dohodla s pobočkou japonské banky Nomura, firmou Nomura International London, o kapitálovém vstupu do banky. Nomura koupila od Fondu národního majetku státní minoritní podíl v IPB ve výši 36 procent za tři miliardy korun a poskytla IPB podřízený úvěr za šest miliard. IPB však i po vstupu Nomury ve skutečnosti skrytě přes dceřiné společnosti kontroloval její management a ČNB nakonec odmítla uvěřit, že se IPB zbavila rizika ztrát. Jakkoli se vedení IPB snažilo vstupem Nomury či vyvedením rizikových aktiv do offshorových struktur centrální banku přesvědčit.
Zprávy o problémech IPB navíc prosakovaly na veřejnost a lidé začali masivně vybírat své vklady. Den před uvalením nucené správy klienti vybrali z IPB během jediného dne 6,491 miliardy korun, ČNB nakonec sáhla po nucené správě.
Následoval bleskový prodej do rukou ČSOB v režii nuceného správce Petra Staňka. Do té doby nepříliš výrazná banka se najednou stala jedním z lídrů na trhu. Díky garancím začala některá špatná aktiva převádět do České konsolidační agentury. ČKA z této transakce vykázala ztrátu kolem 170 miliard. Tyto náklady byly uhrazeny z výnosů privatizace.
S Nomurou se pak stát ještě několik let soudil a nakonec Japoncům vyplatil 3,65 miliardy korun. Následovaly i další lahůdky v podobě prohrané arbitráže kvůli pohledávce za společností J. Ring, kdy stát musel poslat do ČSOB 1,7 miliardy korun.
Dodnes lze zcela objektivně pochybovat o tom, že zvolené řešení bylo pro stát nejvýhodnější.
Arbitráž ČSOB může bance zajistit, že dostane od státu náhradu i poté, co skončí platnost státních garancí. Kdo garantuje komu Záruky, ze kterých ČSOB může ještě v současné době čerpat, vycházejí z dohody mezi ministerstvem financí, ČNB a ČSOB, z tzv. Smlouvy a slibu odškodnění. V dokumentu se zavazuje uhradit ČSOB ztráty z podrozvahy a z neevidovaných závazků souvisejících s převzetím IPB, a to neodvolatelně a bezpodmínečně. V návaznosti na tuto záruku pak existuje další vydaná vládou, a to ve prospěch ČNB k pokrytí ztrát vyplývajících ze Smlouvy a slibu odškodnění. Vedle toho existovala smlouva mezi ČSOB a ministerstvem financí, na jejímž základě mohla banka převádět do České konsolidační agentury (ČKA, v době transakce to byla ještě Konsolidační banka) aktiva, která si nechtěla ponechat. ČKA za tato aktiva, často zcela bezcenná, platila účetní hodnotu a z toho jí vznikla ztráta v rozsahu téměř 170 miliard korun. Kauza IPB v datech
4. března 1998 Vláda rozhodla o prodeji 36procentního podílu v IPB japonské bance Nomura za 3,031 miliardy korun.
16. června 2000 ČNB uvalila na IPB nucenou správu.
19. června 2000 ČSOB se dohodla s nuceným správcem IPB, ČNB a ministerstvem financí na převzetí kontroly nad IPB.
18. října 2000 Saluka, dceřiná firma Nomury, oznámila, že požaduje po státu náhradu škody vzniklé převedením IPB na ČSOB. Tím začala arbitráž minimálně o čtyřicet miliard korun.
17. března 2006 Stát arbitráž s Nomurou prohrál, protože neochránil investici Nomury do IPB.
30. listopadu 2006 ČR podepsala s Nomurou smír. Nomura se podle smlouvy vzdá všech nároků vůči ČR a zastaví všechny spory vůči státu. Česko stáhne žalobu na ochranu investic a zajistí zastavení všech sporů s Nomurou.
9. června 2008 Arbitři určili, že IPB v době, kdy na ni stát uvalil nucenou správu, měla hodnotu 34,2 miliardy korun. Stát zaplatil podle narovnání s Nomurou přibližně desetinu částky, tedy asi 3,65 miliardy korun. ČSOB je vystavena různým požadavkům v souvislosti s koupí podniku IPB v řádu desítek miliard korun.
O autorovi| Petra Pelantová Pavel Páral, pelantova@mf.cz paralp@mf.cz
