Systém na dorovnávání úroků u exportních úvěrů nefunguje, resort financí chystá změny
Snaha o větší zapojení komerčních bank do státní podpory exportu skončila fiaskem. Už více než rok totiž mohou finanční domy žádat stát o dorovnání úroku k exportním úvěrům, které poskytnou zahraničním firmám na nákup českého zboží a služeb. Jenže systém v praxi nefunguje a banky zatím od ministerstva financí (MF) nedostaly vyplacenou ani korunu. „V loňském roce, kdy vstoupila v platnost a účinnost vyhláška umožňující komerčním bankám požádat ministerstvo financí o zařazení do systému dorovnávání úrokových rozdílů exportních úvěrů, rezervovalo MF na tento účel 100 milionů korun ze státního rozpočtu. V letošním roce je ze státního rozpočtu rezervována též částka 100 milionů korun. K dorovnání rozdílu v konkrétních případech dosud nedošlo. Celý projekt byl testován ve spolupráci s Českou bankovní asociací na několika modelových případech,“ uvedl Jakub Haas z tiskového oddělení ministerstva financí.
Systém existuje, ale nefunguje
Česká bankovní asociace (ČBA) proto vytvořila k této problematice v rámci své pracovní skupiny pro exportní financování speciální tým lidí, kteří v tomto směru vyjednávají s ministerstvem financí. „Potíž je v tom, že dnešní právní úprava systému dorovnávání úrokových rozdílů při poskytování exportních úvěrů za fixní sazby je v praxi zbytečně složitá a časově náročná. Bylo by potřeba ji zjednodušit,“ domnívá se šéf zmiňované pracovní skupiny ČBA a také ředitel exportního financování Raiffeisenbank Miloš Večeřa.
MF nedostatky přiznává a tvrdí, že uvažuje o změnách zákona o pojišťování a financování vývozu se státní podporou. „Ministerstvo financí se zamýšlí nad novelizací uvedeného zákona, aby urychlilo proces posuzování jednotlivých případů při zařazování do systému dorovnávání úroků, zpružnilo realizaci, a tím přispělo k aktivní podpoře exportu. Záměrem je zejména minimalizovat počet nezbytných dokladů pro posuzování a zkrácení rozhodných lhůt. Partnerem pro naše jednání je ministerstvo průmyslu a Česká bankovní asociace,“ upřesnil Haas.
Zkušenost ČSOB
Jako jediná zatím žádala o dorovnání úrokových rozdílů ČSOB. Ministerstvo financí ale žádost několikrát vrátilo s tím, ať ji doplní. S odpovědí přitom úředníci nespěchali. Po několika měsících ČSOB stále neměla rozhodnutí MF o zařazení úvěru do systému dorovnávání úrokových rozdílů. „Na žádosti o doplnění ze strany MF jsme odpovídali, ale časově to pro nás bylo neúnosné a úvěr byl nakonec poskytnut bez použití dorovnání úrokových rozdílů,“ vysvětluje vedoucí týmu exportního financování ČSOB Jana Ševčíková, proč banka nakonec svou žádost vzala zpět. Ostatní banky už pak ministerstvo financí o dotace nežádaly. Někteří bankéři mimo záznam přiznávají, že po zkušenostech ČSOB bylo jasné, že systém je nefunkční. Kdy a jak se bude nastavení podmínek měnit, zatím ministerstvo financí neupřesnilo.
Variant je několik. „Jde především o to, najít nového správce systému. Při rozhodování, kdo je příjemcem této dotace, se totiž musí využít správního řízení, což se ukazuje jako neúnosně složité a zdlouhavé. Jenže pokud bude systém pod ministerstvem financí, pak se správní řízení využívat musí. Pokud by ho ale spravoval někdo jiný, kdo by nepodléhal správnímu řízení, mohlo by to být funkční a rychlejší,“ domnívá se Karel Pleva, generální ředitel Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP), která poskytuje v rámci státní podpory exportu pojistné k vývozním úvěrům.
Novým správcem by mohl být právě státní EGAP, jenže ministerstvo financí zatím dle svého vyjádření s takovým plánem nepočítá. Angažováním EGAP by ale došlo k podstatnému zjednodušení, a to nejen proto, že by odpadlo správní řízení. Úvěr, ke kterému je poskytnuta úroková dotace, totiž musí být u EGAP ze zákona pojištěn. A vzhledem k tomu, že žádost o toto pojištění je téměř totožná s žádostí o dorovnání úroku, znamenalo by to obrovskou administrativní úlevu, neboť bankám by vlastně stačila jedna žádost.
Rovněž by díky tomu odpadly například složité překlady smluv a dalších materiálů týkajících se exportního úvěru. Zatímco totiž EGAP bankám při žádosti o pojištění exportního úvěru běžně akceptuje smlouvy či materiály v angličtině nebo v ruštině, MF vyžaduje překlady, které navíc musejí být úředně ověřené.
I stát může vydělat
Tuto formu úrokových dotací umožnila komerčním bankám až vyhláška z loňského března, která doplnila zákon o pojišťování a financování vývozu se státní podporou. Ministerstvo průmyslu a obchodu chtělo ve spolupráci s ministerstvem financí do státní podpory exportu více zapojit komerční banky, a tím zpřístupnit další možnosti financování pro tuzemské exportéry.
Hlavní výhodou systému dorovnávání úrokových rozdílů při poskytování exportních úvěrů za fixní sazby (tzv. Interest Make Up čili IMU systém – pozn. red.) je fakt, že banka může klientovi poskytnout výhodnou sazbu fixovanou na celou dobu úvěru. Sazby fixované na delší období, které se pohybují od pěti do patnácti let, totiž bývají obvykle drahé, neboť finanční domy musejí zohlednit, že cena peněz na mezibankovním trhu v horizontu několika let vyletí vzhůru. Banka zařazená v systému IMU se ale zdražení zdrojů bát nemusí, protože by jí vyšší cenu vykompenzoval stát. A dlužník má zase jistotu fixované sazby, tedy kolik bude platit po celou dobu trvání úvěru.
Tento systém funguje v řadě evropských zemí. Náklady jsou přitom velmi nízké, protože systém se velmi často – jak ukazují zkušenosti z okolních zemí – platí sám. Banka je sice chráněna proti zdražení zdrojů na financování úvěrů, pokud ale cena zdrojů klesne, vrací banka tyto „přebytky“ zpátky státu. Čistě teoreticky i stát může na tomto systému vydělat.
Konkrétní výpočet, kdy platí banka státu a kdy je to naopak, je poměrně komplikovaný. Zjednodušeně lze uvést, že kalkulace stojí na úrokové sazbě CIRR (Commercial Interest Reference Rates), kterou každý měsíc vyhlašuje OECD. CIRR se liší dle měny a někdy také dle délky úvěru. Například pro českou korunu platí od 15. dubna sazba CIRR na úrovni 4,14 procenta. Pokud by tedy byla marže banky, kterou rovněž v tomto případě stanovuje zákon, spolu s cenou peněz na mezibankovních trzích odvozenou od referenční sazby, nižší než CIRR, tento rozdíl by banka doplácela státu. Pokud by ale cena peněz s marží byla vyšší než CIRR, pak by stát naopak platil bance. Skutečná sazba, kterou banka účtuje klientovi, tudíž není rozhodující, protože dorovnání se vždy vypočítává ve vztahu k CIRR.
