V S Ž K o š i c e
Vlajkovou loď slovenského průmyslu - Východoslovenské železárny Košice (VSŽ Holding), kde pracuje 28 tisíc lidí, už neovládají původní majitelé, tedy především rodina košického multimiliardáře Alexandra Rezeše, nýbrž banky.
Bankovní domy uplatnily svoje právo na založené akcie, úvěry a prosadily do vedení společnosti svoje lidi. Prezidentem VSŽ Holding a šéfem představenstva se tak po mimořádné valné hromadě akcionářů, která se konala 14. prosince, stal uznávaný bankéř a ekonomický expert Gabriel Eichler (více na straně 43). Alexander Rezeš sice zůstal šéfem dozorčí rady, ale „jeho lidé mají i v tomto orgánu menšinu.
Odvrácený bankrot
Současná situace ve VSŽ Holding, kterou řada expertů označuje za jakousi „nucenou správu ze strany bank, mohla být mnohem horší. Košickému gigantu totiž od poloviny listopadu reálně hrozil bankrot. Holding se dostal do krizové situace těsně po parlamentních volbách, kdy se ukázalo, že není schopen splácet mnohamiliardové úvěry od zahraničních a slovenských bank.
Situace se zdramatizovala zejména v souvislosti s neschopností splácet syndikovaný úvěr sto milionů dolarů od konsorcia zahraničních bank, který pro VSŽ Holding zprostředkovala americká banka Merrill Lynch. Po vypršení poslední lhůty na splacení splátky z úvěru ve výši 35 milionů dolarů se holding dostal do přímé hrozby vyhlášení takzvaného cross-default, tedy situace, kdy banky odstoupí od úvěrových smluv a požádají o okamžité splacení všech úvěrů. Záhy se ukázalo, že železárny mají ve všech svých úvěrových smlouvách klauzuli o cross-default a navíc za všechny úvěry doma i v zahraničí ručí svými akciemi. Celková úvěrová zatíženost železáren dosáhla sumy třináct miliard korun, přičemž hodnota akcií holdingu od počátku krize v listopadu klesla o takřka 200 procent, čímž se snížila i hodnota záruky, kterou železárny ručily za svoje úvěry. „Uplatnění cross-default by znamenalo bankrot, přiznal koncem listopadu bývalý prezident společnosti a hlavní spojenec Alexandra Rezeše Ján Smerek.
Do situace ve firmě VSŽ Holding se chtěla vložit i slovenská vláda, ale její premiér Mikuláš Dzurinda netakticky prozradil jakým způsobem. V diskusi se studenty Ekonomické univerzity v Bratislavě prohlásil, že vláda chce získat zhruba 30 procent akcií VSŽ Holding, které má tato společnost zastavené ve slovenských bankách se státní účastí - tedy ve Slovenské spořitelně a Všeobecné a úvěrové bance. Alexander Rezeš ale navzdory krizové situaci dokázal získat v zahraničí půjčku ve výši 780 milionů korun a svoje akcie ze spořitelny získal na poslední chvíli zpět. Tímto krokem Rezeš definitivně zlomil poslední zbytky své důvěryhodnosti ze strany zahraničních bank, které chtějí zpátky svoje peníze. Vláda, respektive Fond národního majetku SR, nicméně nakonec získala dvanáct procent akcií VSŽ Holding právě od bank.
Je nabíledni, že sny rodiny Rezešů o vybudování nadnárodního gigantu vzaly za své. Nové vedení holdingu bezesporu prudce omezí všechny neziskové aktivity společností, banky budou prostřednictvím svých lidí prosazovat splacení co největší možné části velkých úvěrů a VSŽ Holding bude muset přistoupit k masivnímu propouštění. Minimální odhady uvádějí deset a víc tisíc zaměstnanců. Peníze na opětovné získání alespoň části svých akcií bude chtít i Rezeš.
Rýsuje se i velký konflikt s tamními odboráři, které vede Jaroslav Gruber. Tento odborový předák je i velkopodnikatelem v oblasti železného šrotu a prostřednictvím VSŽ Hutnik ovládá až deset procent akcií společnosti. Jeho firma prodává společnosti VSŽ Ocel železný šrot za cenu o 800 korun na tunu větší, než je reálná tržní cena. Takovýto stav nemůže nové vedení holdingu tolerovat ani minutu.
Strategický investor
Všichni zainteresovaní se shodují, že VSŽ Holding v krátkém čase změní hlavního majitele. Ve hře je americká společnost U. S. Steel, ale také rakouská ocelářská společnost Voest Alpine, která je přímým teritoriálním konkurentem košických železáren. V dozorčí radě už přitom sedí rakouský bankéř Albert Oberhofer, jehož banka má blízko právě ke společnosti Voest Alpine.
Jedině nový majitel s dobrým jménem na světových ocelářských trzích může uklidnit banky a přinést holdingu peníze, které jej v příštích letech zachrání před ztrátou konkurenceschopnosti. Podle odhadů totiž musí košické železárny v nejbližších dvou letech investovat do technologií minimálně sedm miliard korun, což je v současné situaci a skladbě hlavních akcionářů nepředstavitelné.
Ani velká investice strategického investora ale nemůže oživit sen o nadnárodním gigantu, o němž snili bývalí šéfové železáren. Experti totiž usuzují, že pokud se vůbec podaří udržet košické železárny jako středně velký evropský podnik svého druhu, bude to velký úspěch.
