Pobočka slovenské Privatbanky otevřela dveře bohatým Čechům v srpnu roku 2009. „Z hlediska rozvoje privátního bankovnictví je Česko stále ještě novým trhem,“ říká generální ředitel Privatbanky Radovan Jakubčík. Krize prý investiční apetit movitých lidí proměnila, i když jen částečně. „Výrazně stoupl zájem o emise korporátních dluhopisů,“ uvádí jako příklad Jakubčík.
Jak byste zhodnotil situaci na trhu privátního bankovnictví v Česku? Považujete tuto oblast stále za perspektivní?
Pořád má potenciál nejrychleji rostoucího segmentu v rámci bankovních služeb. Jednak kvůli vysokým požadavkům klientů na komplexnost a kvalitu investičního poradenství, ale také z hlediska rozvoje neinvestičních služeb.
Řada analýz počínaje tou, kterou vydala Světová banka, konstatuje, že v Česku působí mezi patnácti až sedmnácti tisíci dolarových milionářů. Takový, byť velmi odhadovaný počet je ojedinělý v celé střední Evropě. Navíc je známo, že velká část finančního majetku generovaného touto cílovou skupinou je stále řešena v rámci retailového bankovnictví.
Proměnily dluhová krize, problémy eurozóny nebo třeba strach z recese investiční chování privátní klientely?
Krize roku 2008 až 2009 přišla pro mnohé investory velmi nečekaně. Po několikaletém růstu už ztratili obezřetnost. Následný propad byl proto velmi šokující, investoři na něj nebyli připraveni. Na druhé straně propadům z léta 2011 přecházelo období nervozity a nejistot, které se odráželo i na zvýšené volatilitě trhů. V podstatě se dalo dopadům těchto poklesů předejít nebo je alespoň eliminovat. Řešením ve volatilnějších obdobích jsou aktivně řízená portfolia, kde můžeme plně využít naši nezávislost ve výběru produktů vlastních i třetích stran. Prioritně jde o to, abychom klientovi nabídli účelnou diverzifikaci.
Můžete specifikovat, zda a jak se v souvislosti s aktuální situací na trzích změnily vaše produkty?
Klientská portfolia jsou dlouhodobě řízena konzervativně a s výrazným akcentem na fixně úročená aktiva, zejména dluhopisy. Dluhopisová složka obsahuje veřejně obchodovatelné emise, ale také neveřejné emise s atraktivními investičními parametry dostupnými jen pro omezený okruh klientů privátního bankovnictví. Akciové podíly v porfoliích klientů jsou už historicky zastoupeny minoritně s tím, že jsou vybírány nástroje s určitou formou zajištění vůči poklesům, nebo dokonce až stoprocentní garancí jistiny.
Současná situace přináší další možnosti. Výrazně stoupl zájem o emise korporátních dluhopisů. Zvláště poté, co byla kredibilita mnoha bankovních titulů ovlivněna špatnými zprávami z bankovního sektoru.
Kde leží hranice, od níž je klient považován za klienta privátního bankovnictví?
V dobrém privátním bankovnictví neexistuje pevná limitní hranice, od které se klient stává privátním. Na druhou stranu investiční nástroje, jako jsou řízená portfolia, nebo některé jedinečné instrumenty, třeba neveřejné emise, předpokládají určité minimální objemy. Jde o hranici padesáti tisíc eur, tedy zhruba 1,3 milionu korun.
Očekáváte v českém privátním bankovnictví nějaký trend? Co zde chybí v porovnání se zahraničními bankami třeba ve Švýcarsku, Rakousku či Lucembursku?
Z hlediska rozvoje privátního bankovnictví je Česko ještě stále v podstatě novým trhem. V tradičních zemích, jako je Švýcarsko, Německo, Rakousko či Lucembursko se privátní bankovnictví vyvíjelo mnoho desetiletí, než se dostalo na současnou velmi vyspělou úroveň. Vývojem musí projít nejen banky samotné, aby se zlepšily přístupy a kvalita bankovních poradců, ale také samotní klienti. Tím se bude úroveň privátního bankovnictví zlepšovat.
Lokální banky poskytující privátní bankovnictví ovšem nemusí s příliš velkým respektem hledět ke svým kolegům v zahraničí. Jejich nespornou výhodou je skutečnost, že na rozdíl od nich jsou na lokálním trhu přítomni, dokonale jej znají, a hlavně mohou být v osobním kontaktu s klientem prakticky kdykoli a kdekoli je to potřebné. Častokrát se zajímavější nabídkou produktů.
