Glosa
Vyjednávání o bankovní unii vrcholí. Česká republika dávala svůj postoj k jednotné evropské regulaci vždy hlasitě najevo. Bojíme se, aby mateřské banky nevysávaly ze svých dcer v České republice kapitál, zní z kabinetu Petra Nečase i z kanceláří České národní banky (ČNB).
Je taková obava namístě? Tuzemské banky veřejně nesdělují, kolik platí svým zahraničním matkám například za IT služby, manažerskou podporu či know-how. K těmto informacím má přístup pouze ČNB a finanční úřad. Obě instituce tudíž vědí, jaké poklady se skrývají v účetních položkách jednotlivých bank a že mateřské banky umějí „optimalizovat kapitál“ už nyní, aniž by potřebovaly změny v regulaci.
Námitka finančního úřadu, že jde o umělé snížení daňového základu, neobstojí. Banka hravě zdůvodní, že IT podporu od své matky potřebuje. A že stála balík? No přece si službu nebude objednávat externě, když pracuje s citlivými daty, že?
Dividendy nebo podřízené půjčky jsou staré, a hlavně příliš viditelné fígle, jak přesouvat kapitál.
Existují rafinovanější způsoby. Nenakupuje dluhopisy, které vydává některá z českých bank, fond patřící její mateřské společnosti v zahraničí?
Když v devadesátých letech nejmenovaná státní a ne příliš výdělečná banka vlastnila nejmenovanou a o poznání výdělečnější stavební spořitelnu generující zisky v řádu stovek milionů, nebyl pro banku žádný problém dostat se k výdělku své dcery. Jelikož se stavební spoření prodávalo i na pobočkách banky, faktura za roční pronájem a využívání prostor, kterou banka do své spořitelny poslala, se vyhoupla na částku vysoko přesahující sto milionů korun. I takové může být kouzlo účetní položky s názvem ostatní provozní náklady.
Lze opravdu zahraničním vlastníkům bránit, aby se dostali k přebytečnému kapitálu dceřiných bank za hranicemi, který musejí držet „v rámci boje proti další případné krizi“, i když by si vystačily s menším bezpečnostním polštářem? Opravdu se lze domnívat, že zahraniční vlastníci by se vrhli na české banky a vysáli z nich kapitál? To je stejné, jako bychom tvrdili, že ve vedení skupiny Erste sedí namísto špičkových bankéřů diletanti. Regulace byla vždy dostatečná, pouze stačilo dohlížet na to, aby se dodržovala. Její další sešněrování může vést jen k tomu, že banky udělají za svých zahraničních dcer pobočky a šmytec. l
O autorovi| Petra Pelantová • pelantova@mf.cz
