Chaos je logickým důsledkem náboženství Růstu
Nejpravděpodobnější scénář příštího týdne: Ozbrojený těžkooděnec s přilbou s nápisem policie zmlátí budoucího německého ministra zahraničí. Možná sejme i budoucího prezidenta USA. K Seattlu, Washingtonu a Melbourne přibude Praha.
Protestující jsou přesvědčeni, že setkání bankéřů není nic jiného než snaha malé skupiny lidí prosadit své parazitní zájmy na úkor celku. Hledají alternativu. Drtivá většina lidí dnes dle nich pracuje na vytváření zisku, který se koncentruje ve Spojených státech. Podle odpůrců globalizace musí uzavřené jednání finančníků provázet otevřené diskuse.
Chaos je důsledkem politiky MMF, jak ji diktoval Rusku, Mexiku či jihovýchodní Asii. Ostré kritice jej zato podrobil například bývalý hlavní ekonom Světové banky Joseph Stiglitz. Fond navíc neúčinně kontroloval distribuci peněz, a tak například miliardy z jeho fondů rychle přetékaly na soukromé bankovní účty ruských oligarchů do Bank of New York. Chaos je ale i důsledkem fanatického náboženství Růstu. Lékař František Koukolík řekl v rozhovoru pro časopis Týden: „Jestliže je základní hodnotou trvalý exponenciální růst koncernu, trvalé zvyšování zisku, převálcování konkurence, je možné tak žít. Do jisté míry. Tou mírou, která růst omezí, je a bude nějaký druh chaosu. Samořízení globálního trhu je podle mého názoru životu nebezpečný mýtus. Proč si to myslím? Nejprostším modelem je tělo jakékoli rostliny nebo živočicha, bližším modelem je třeba les nebo krajina. Pokud se v mém těle začne nějaký buněčný systém chovat podobně, jako se chovají automobilové nebo naftové či tabákové koncerny, některé skupiny finančního kapitálu, zjistím, že mám zhoubný nádor.
A filozof Karel Kosík na stejné téma říká: „Růst – magické slovo epochy globalizace. Co chtějí slyšet lidé, redukovaní (to jest ponížení) na voliče a konzumenty? Vaše životní úroveň poroste, očekává se nárůst národního důchodu, rozroste se síť dálnic a spojů, porostou informace, požitky, potřeby, investice. Jsme očitými svědky a šťastnými dětmi nevídaného, nezadržitelného, bezmezného růstu. K tomuto růstu patří nejroztodivnější obměny. V tomto růstu prorůstá vyšší společnost s mafiánstvím a podsvětím, policie se zločinnými gangy, válka a mír srůstají do jednoho nerozlišitelného procesu.
Konkurenční boj a byznys nejsou původcem všeho zla. Spíše naopak. Mají zásluhu nejen na prodloužení průměrné délky života lidí, ale i na vítězství demokracie a svobody v mnoha koutech světa. Jenže už možná překročily únosnou míru. Zakladatel etologie Konrad Lorenz uvádí příklad bažanta arguse jako absurdní výsledek vnitrodruhové konkurence. Samec arguse je pro samičku tím atraktivnější, čím větší má krásné loketní letky. Ti nejúspěšnější argusové mají tak velká pera, že již téměř nemohou létat, a jsou tak snadnou kořistí různých šelem. „Můj učitel Oscar Heinroth říkával žertem: Kromě letek arguse je pracovní tempo západní civilizace tím nejhloupějším produktem vnitrodruhového výběru. Stupňující se životní spěch zprůmyslněného a zkomercionalizovaného lidstva je skutečně dobrým příkladem bezúčelného vývoje, který je způsobován výhradně soutěží mezi příslušníky stejného druhu. Dnes lidé trpí nemocí manažerů – mají vysoký arteriální tlak, svraštělou ledvinu, žaludeční potíže a trýznivé neurózy a propadají barbarství, neboť již nemají čas na své kulturní zájmy. To vše je zcela zbytečné – vždyť by se mohli vlastně docela dobře domluvit a začít pracovat poněkud pomaleji; totiž mohli by – ale jen teoreticky, neboť v praxi jsou toho stejně neschopni, jako se kohouti arguse nemohou svobodně rozhodnout, že si nechají narůstat kratší letky, napsal před téměř čtyřiceti lety Lorenz.
Aktivisté upozorňují na důsledky konkurenčního boje za všechny meze. Na devastování životního prostředí, prohlubování propasti mezi bohatými a chudými a ohrožování demokracie. Konkurenční boj jdoucí za všechny meze navíc pomalu překračuje i mez trhu, konkurenčního prostředí pro všechny.
Brettonwoodské organizace nepřinesly změnu strategie, kterou vyžadují globální problémy, ale místo toho nutí všem svým klientům zastaralý západní konzumní vzor a expanzivní hospodářský růst.
Globalizace není americký akční film. Řešení jejích problémů není jednoduché a happyend není zákonitý. Chaosu určitě neujdeme, zvláště pokud se jej budeme snažit řešit ztěžováním vstupu demonstrantů do země či jejich umlčováním a démonizováním.
