Prezident švýcarské privátní banky sází na pokoru a dlouhodobé plánování
Švýcarská privátní banka Vontobel zvažuje vstup na český trh. Týdeníku EURO to v rozhovoru potvrdil čestný prezident banky Hans Vontobel při své nedávné návštěvě Prahy. Konkrétnější být odmítl. „Z právního hlediska ani nic jiného říci nemohu. Byla by to insider informace, která nesmí být publikována v tisku,“ uvedl. Vontobel se v Praze setkal se špičkami českého byznysu. Hlavním důvodem jeho cesty prý bylo zjištění, jak se daří českému hospodářství. „Před několika lety banka založila investiční fondy, které jsou zainteresované na podnicích ve východní a střední Evropě,“ uvedl.
EURO: Co vás přivedlo do Prahy? VONTOBEL: Prahu mám moc rád, a protože jsem historicky orientovaný, stále obdivuji její dějiny a architekturu. Hobby navštěvovat Prahu provozuji již dávno, a mohl jsem tak být svědkem toho, jak se Česká republika vyvíjela. Druhým důvodem je, že jsem mezinárodní bankéř a musím sledovat národní trhy, které bych měl navštěvovat každý rok. A třetí důvod: Před několika lety jsme založili investiční fondy, které se podílejí na podnicích bývalého komunistického bloku v zemích střední Evropy, a chceme se podívat, jak se daří hospodářství těchto států. Ptám se, zda jsou naše investice správné. Tímto fondem investujeme jen do akcií společností, které jsou na burze a zahrnují určitou šířku trhu.
EURO: Na český trh přicházejí soukromé banky, jako například Sal.Openheim či Trinkaus & Burkhardt. Čím je náš trh tak zajímavý? VONTOBEL: Myslím si, že se všichni shodneme na tom, že se české hospodářství vyvíjí velice úspěšně. Roční růstový průměr je někde kolem šesti procent. A bankéře napadne otázka: Jak tady mohu rozjet byznys? Samozřejmě jsou i zajímavé trhy ve východní a jihovýchodní Evropě, ale nad těmi je otazník, lidé jsou k nim zdrženlivější. Proto se privátní banky soustřeďují na Českou republiku.
EURO: Máte konkrétní zájem vstoupit na český trh, založit reprezentaci? VONTOBEL: Tato otázka je stále ve vzduchu, velice důkladně ji zkoumáme. Víme, že někteří konkurenti to už udělali. Otázka ale zní: Je to smysluplné? Podívejte se, dnes jsem přijel z Curychu a byl jsem hodinu v letadle. Takže když bude mít Pražan zájem vést konkrétní rozhovory se švýcarskou bankou, je za hodinu u nás. Je tedy opravdu nutné v Česku něco založit s určitým nákladem a zajisté i riziky? Toho jsme se zatím báli. Nicméně tuto otázku intenzivně zkoumáme.
EURO: V České republice prý žije více než jedenáct tisíc rodin, jejichž majetek přesahuje jeden milion dolarů. Máte prognózu, jak se jejich bohatství bude vyvíjet? VONTOBEL: Pro Českou republiku jsem z několika důvodů optimistický. To nemá nic společného s politickou situací. Jsou to dvě zcela rozdílné cesty. Moje historické myšlení v tom hraje velkou roli. Pomyslím-li třeba na habsburskou monarchii, její bohatství pocházelo hlavně z Čech a Moravy. Vše se to vrátí. Hospodářsky, podtrhuji hospodářsky, vidím dlouhodobou budoucnost České republiky velmi optimisticky.
EURO: Máte české klienty? VONTOBEL: Samozřejmě. Jsme naprosto mezinárodní, ale kolik, to vám z hlavy neřeknu.
EURO: Jsou nějaké zásadní rozdíly mezi českým a zahraničním klientem? VONTOBEL: To je zcela individuální.
EURO: Jak vypadá typický klient vaší banky? VONTOBEL: Chci vyzdvihnout dvě důležité vlastnosti. Jsme rodinná banka. Rodina vlastní v současné době 53 procent kapitálu společnosti Vontobel Holding. Nemáme v plánu se tohoto podílu zbavit. Rodina je na svou banku velmi pyšná a smluvně je s ní dlouhodobě spojena. Je to zvláštnost, zejména v dnešní západní Evropě. Za druhé staráme se o majetek klientů z celého světa.
EURO: Má váš typický klient víc než jeden milion dolarů? VONTOBEL: Určitě ano.
EURO: Takových lidí je mnoho i v Rusku a Asii. Jak to vypadá s vašimi plány tam? VONTOBEL: Trhy se rok od roku mění, v současné době mnohem rychleji než dříve. Stále musíme analyzovat stav. Co mohu říct je, že naší strategií je zesílení prezence mimo Švýcarsko.
EURO: Internetová stránka jednoho z vašich konkurentů začíná citátem, který říká, že ze všech forem, které banka může mít, je privátní banka ta nejmodernější. Je to pravda? VONTOBEL: Co je to privátní banka? Definice jsou různé. Původně, v mém mládí, byla privátní banka finančním domem, který nebyl akciovou společností. To se mění. Pro nás je ale velmi důležité, aby vládla rodina. Máme jediného externího hlavního akcionáře Schweizerischer Raiffeisen Verand, který drží 12,5 procenta. Dohodli jsem se, že tento podíl neporoste. Spolupráce běží velice dobře. Když náš konkurent říká, že privátní banka je moderní formou banky, dá říct, že je moderní v tom smyslu, že tento druh banky je specializovaný. Koncentruje se na management majetku a nedělá jiné obchody. Nedává půjčky, není obchodní bankou, ale soustředuje se na hospodaření s majetkem soukromých osob a institucionálních investorů.
EURO: Privátní banky jsou také střižené zákazníkovi na míru, jsou flexibilnější, co se přání zákazníků týče. VONTOBEL: Ano, flexibilnější, osobnější, může rychle reagovat. Není velká a nechce být velká. V dnešní době ve stadiu stálé změny nejsou jen trhy, ale i zákazníci. Neustále přicházejí s něčím novým. A banka musí s touto módou jít a stále vymýšlet nové a nové produkty.
EURO: Toto vymýšlení je lehčí pro klasickou, nebo pro privátní banku? VONTOBEL: Jednoduší pro nás není. Ale věříme, že takové úkoly můžeme vyřešit rychleji. Nemáme dlouhodobé povolovací procesy, proto také přitahujeme klienty, kteří to mají rádi. U nás mají určitý jednací prostor, který by jim velká instituce nemohla nabídnout. Tisk, zejména v západní Evropě a v USA, rád zveřejňuje, která z bank je v těchto záležitostech nejlepší. Na to se musím dívat trochu s nadhledem, ale Financial Times nedávno publikovaly žebříček nejlepších hospodářů s majetkem. Vontobel je na první příčce. To je pro nás velký kompliment.
EURO: Čím přesvědčíte zákazníka aby k vám přišel?
VONTOBEL: Osobní a individuální péčí. Tím, že zákazník s námi může rychle komunikovat a jsme zvyklí se jeho žádostmi zabývat osobně. Zároveň, aby byl udržen pocit soukromí, se snažíme nekoncentrovat mnoho zákazníků na jednoho poradce. Reagujeme rychleji a rychleji rozeznáváme potřeby zákazníků.
Velkou roli u zákazníka také hraje, že jsme naprosto nezávislí. Nemusíme provozovat politiku na vrub nějakého obra. V tomto směru hraje velkou roli, že jsme rodina, to je moc důležité. Hodně cestuji, přednáším, a když je možnost, beru s sebou někoho z rodiny. Na jaře jsem byl v Miláně, kde jsme sponzorovali akci pro mladé zpěváky. Musel jsem pronést řeč ve velkém divadle, samozřejmě italsky. A pak jsem představil svou praneteř, která mě doprovázela. Okamžitě vypukl burácející potlesk, protože i v Itálii hraje rodina velkou roli.
EURO: Jaký typ investic a jaké trhy preferujete? VONTOBEL: Na evropských trzích jsme velmi opatrní a selektivní, ale jsme velmi optimističtí, co se východní Evropy a Dálného východu týče. Souvisí to s mou minulostí. Dříve jsem hodně jezdil do Japonska. Jsem přesvědčen, že například japonský zázrak, který se teď ukazuje, je teprve na začátku. Také si myslím, že je velký potenciál ve střední Evropě a v Rusku. Chtěl bych říct, že Rusko, když vynecháme politiku, která může vždy překvapit, se vyvíjí velmi dobře. Před rokem jsem tam byl a setkal jsem se s významnými lidmi. Překvapilo mě, jak kriticky se vyjadřují o tom, že sami nejsou schopni průmyslově diverzifikovat, či o rizicích, která jsou spojena s obchodem surovin. Strašně mě to překvapilo.
EURO: Je v České republice dostatek místa pro tolik privátních bank? VONTOBEL: Poptávka se bude měnit na základě vývoje hospodářství. Jakmile vzrostou možnosti starat se o peníze, množit peníze, vkládat peníze, poroste i poptávka po bankách a současně s tím i poptávka po privátních bankách. Poroste také majetek penzijních pojišťoven, které budou muset svoje peníze uložit. Chce to čas, ale přijde to. Nepřijde to samo.Patří k tomu ještě další věc. Když se v národním hospodářství uskuteční liberalizace, tak v prvním kroku lidé uloží své peníze bezpečně, třeba na vkladový účet, potom do akcií a časem i do zahraničí. Mnoho bank v zemích, o kterých jsem se zmínil, ale ještě není mezinárodní ve své investiční politice.
EURO: Velké téma v České republice jsou nemovitosti. Co si myslíte o investicích do realit? VONTOBEL: Přímo do nemovitostí neinvestujeme. Naše fondy ale investují do nemovitostních společností. Nedávno měl jeden náš středoevropský specialista přednášku o silném trendu investovat do nemovitostí, protože jsou bezpečné a nedělají žádné velké skoky. Což například u ropy říci nemůžete. Dnes je cena vysoká, ale jak dlouho to tak bude? Nemovitosti dávají jakýsi jistý základ.
EURO: Celý život jste se zabýval penězi, jak důležité jsou v dnešní společnosti? VONTOBEL: Před nějakým časem jsem dostal otázku, zda peníze dělají lidi šťastnými. Řekl jsem, že ne. Dodají pocit spokojenosti, bezpečí, když jste starý a nemocný, ale to není štěstí. Bylo to v živém televizním vysílání a další otázka zněla, co je tedy pro mě štěstí. To je samozřejmě pro každého něco jiného. Řekl jsem, že štěstí pro mě je, když při jedné z procházek po horách (jsem turista, ne golfista) sedím na kraji lesa a je ticho.
EURO: Za co své peníze utrácíte? VONTOBEL: Osobně žiji relativně skromně. Jezdím tramvají. Nemám velké potřeby. V posledních deseti patnácti letech jsem založil několik nadací, které jsou velmi aktivní. Jedna podporuje program kreativního stárnutí. Každé dva roky pořádáme soutěž pro lidi nad 65 let. Mohou se zúčastnit vlastní kreativní prací, nesmí to být výtvarné umění, protože vkus je rozdílný. Nejlepších deset obdrží ve velké show cenu v hodnotě deseti tisíc franků. Nejstarší účastník v tomto roce měl 93 let. Další nadace podporuje mladé muzikanty z celého světa. Zúčastňují se třítýdenního kurzu ve švýcarských horách. Někteří z nich poté jedou domu, jiní zůstanou ve Švýcarsku a tři roky je financujeme. To mě těší.
EURO: Často vás navštěvují klienti, kteří by mohli být vašimi děti, či dokonce vnuky. Nestává se vám, že chcete převzít otcovskou roli a radit jim? VONTOBEL: Jako Švýcar musím být velmi opatrný, říká se totiž, že Švýcaři jsou jako kantoři. Často při přednáškách říkám: Nepřišel jsem za vámi jako kantor, přišel jsem vám porozumět. Přednáším pro studenty po celém světě. Diskutuji s nimi, ale nikdy bych si nedovolil jim doporučovat, jak mají žít. Jednou se mě zeptali, co je cesta k úspěchu. Zasmál jsem se a odpověděl: Co je to úspěch? To přece není, že vyděláváte o tolik a tolik víc. Přeji vám, abyste nežili pro čísla či kariéru. Popřál jsem jim vyvážený život s nejrůznějšími zájmy. Potkal jsem již mnoho starých mužů, bylo jim téměř tolik let jako mně, kteří už neměli žádné zájmy. Byli to duševní kryplové. Tomu se musí zavčas předcházet, pečovat o své zájmy.
EURO: Vy jste žil vždy vyváženým životem? VONTOBEL: Nesmíte zapomenout, že patřím ke generaci, která vyrůstala za války. Byl jsem šest let na vojně, pak jsem se vrátil a snažil se dohonit čas, který jsem ztratil.
EURO: Má to dnešní generace těžší? VONTOBEL: Má, protože je mnoho možností a lákadel. Hodnoty, které pro nás byly samozřejmým základem, jsou dnes zpochybňovány. To je na mladých vidět, jsou neklidní, pořád hledají, dožijí se nižšího věku, nemají trpělivost. Jsou zvědaví, ale nedokážou čekat. Celý den mají strach, že zrovna něco propásli, a to je vede k závisti a zlobě. Stále si myslí, že ten druhý vydělává víc, je úspěšnější, šťastnější, a z toho jsou pak nešťastní.
EURO: Co byste mladým poradil? VONTOBEL: Při problémech osobních či obchodních se vždy ptám: Je to důležité? V životě je jen málo věcí, které jsou opravdu důležité. Co se týká trpělivosti, mnoho věcí musíte prostě nechat uzrát. Často vyprávím historku, kterou jsem zažil se svým otcem. V bance byl můj nadřízený, těžký nadřízený a já jsem byl samozřejmě těžký podřízený. Musel jsem podat návrh na jeden projekt. Stále ho vidím před sebou, jak to beze slova převzal, dal do šuplíku a zamkl. Rozzlobil jsem se a zeptal se: Co to znamená? Ano, či ne? Ještě to není zralé, odpověděl. To jsem nedokázal pochopit. Čím starší však jsem, tím více rozumím, že je mnoho věcí, které musejí dozrát, a musíme vyvinout sílu a trpělivost nechat je dozrát. Jestli se to dá naučit, nevím. To vás asi naučí jen tvrdost života.
EURO: Myslíte si, že lidem chybí pokora? VONTOBEL: V minulých generacích byla autorita zneužita autoritativními režimy, ve kterých se muselo poslouchat bez ohledu na pravdu. Teď jsme se možná dostali do druhého extrému. Vždycky říkám, a to platí hlavně pro bankéře: Na prvním místě má být člověk, zaměstnanci, zacházení se zaměstnanci a slušnost. Až na druhém místě jsou čísla. U nás, a to hlavně kvůli americkému vlivu, vidíme jen čísla. Myslíme krátkodobě.
EURO: Měli bychom se tedy vrátit ke starým tradicím? VONTOBEL: Měli bychom se znovu naučit myslet dlouhodobě. Pro naší společnost se může stát osudové, že vrcholní manažeři podniků se soustřeďují hlavně na 31. prosinec. Co přijde potom, je méně důležité.
EURO: Znamená to méně riskovat? VONTOBEL: Právě naopak! Krátkodobé myšlení – dnes již dokonce kvartální uzávěrky - nedovolí manažerům riskovat. Protože nebezpečí, že by firma nemohla ukázat okamžitý úspěch, je moc velké. Když přemýšlíte dlouhodobě, můžete riskovat, protože jste ochoten dát věcem čas, nechat věci růst. Když to nedokážete, tak se rizikům vyhýbejte, protože by se mohlo stát, že ani zítra nebudete úspěšný, a vaše pozice by mohla být zpochybněna. Je to také otázka odvahy. Náš čistý zisk se minulý rok zvýšil o sto procent. Ale to není všechno. Musíme přemýšlet o dalších možnostech. A když přemýšlíte o dalších možnostech, tak musíte být připravený investovat, riskovat, musíte být připraven i prohrát. Když vidíte jen roční uzávěrku, může se stát, že zapomenete riskovat.
živ:
Hans Vontobel (90)
vystudoval práva na curyšské univerzitě. V roce 1943 vstoupil do banky svého otce, v níž se po několika letech stal společníkem. Pod jeho vedením obsadila Bank J. Vontobel & Co. jednu z nejpřednějších pozic na švýcarském trhu privátních bank. Jako čestný prezidente společností Bank Vontobel a Vontobel Holding je považován za významnou osobnost mezinárodních finančních kruhů.
