Abych rozuměl branži, nemusím vymetat večírky, říká John W. Miller
Když filmová akademie udělovala 27. února Oscara za nejlepší filmy, nejmocnější hollywoodský bankéř se nikde poblíž Kodak Theatre nevyskytoval. John W. Miller, muž, který financoval tři z pěti nominovaných filmů, byl místo toho na rodinné sešlosti v Kansas City. Tento bezmála dva metry vysoký muž s krátce přistřiženými bílými vlasy „by byl ideálním představitelem bankéře v jakémkoliv filmu,“ tvrdí Tom Rosenberg, producent Lakeshore Entertainment Group, „až na to, že v Hollywoodu byste někoho tak beznadějně nehollywoodského mohli hledat se svíčkou v pravé poledne“. Rosenberg produkoval oceněný snímek Million Dollar Baby z úvěru ve výši dvě stě milionů dolarů, poskytnutých právě Millerem.
Lesku hollywoodských pozlátek se devětapadesátiletý Miller, generální ředitel J.P. Morgan Securities' entertainment group zaměřené na zábavní průmysl, vyhýbá. Nechodí na večírky celebrit, zřídkakdy vstoupí na červený koberec před premiérovým kinem a na filmový festival do Cannes jezdí každým rokem jen proto, že tam se dělají obchody. „K tomu, abych se vyznal v téhle branži, se nemusím potloukat dlouho do noci po večírcích,“ podotýká John Miller.
Desítky skleněných „náhrobních desek“, rozesetých po jeho prostorné kanceláři ve výškové budově Century City připomínají, že půjčky největším hollywoodským hráčům poskytuje už skoro třicet let. Při rozjezdu pomáhal takovým filmovým studiím jako DreamWorks, Revolution Studios a New Line Cinema společnosti Time Warner. Na kontě má i tři z pěti posledních filmů oceněných Oscarem (Čistá duše, Gladiátor a Americká krása), dále pak Ray a Letec spolu s letošním hitem Million Dollar Baby. Další ze snímků, financovaných Millerem, je akční film Pan a paní Smithovi, kde v hlavních rolích účinkují Brad Pitt a Angelina Jolie, budí rozruch už nyní, i když do kin přijde až v červnu.
Filmoví fanoušci, neplačte.
Kdyby filmoví fanoušci věděli, jak si Miller vybírá filmy, kterým poskytne finanční injekci, nejspíš by zaplakali. Drží se čísel. Striktně. I když chodí často do kina, scénáře nečte, zápletky jsou mu lhostejné a které hvězdy se tomu či onomu filmu upsaly, ho také nezajímá – alespoň pokud nehrozí, že mu to zruinuje rozpočet. Spoléhá na dokonalý finanční model, v němž jsou zpracovány údaje o návštěvnosti. To mu dává možnost ponechat stranou podružnosti a zaměřit se na to podstatné. Na to, co dělá z filmu film úspěšný: obchodní plán, rozpočet, datum premiéry, žánr a distribuce. John W.Miller, na rozdíl od odvětví, v němž podniká, na sebe riziko nebere. Půjčky studiím poskytuje na náměty filmů – pěti až deseti najednou – žádné sólokapry. Odhaduje, že tři filmy z deseti si povedou dobře a jeden film bude skutečný „kasaštyk“ a vyváží tak ztrátu z propadáků. „Když investujete do patnáci filmů, tak vás jeden propadák nepoloží,“ říká Miller. A co víc, většinu půjček poskytuje v syndikátu s několika dalšími bankami, takže většinu rizika přebírají ostatní.
Odrazový můstek.
Produkčním společnostem půjčil Miller 7,5 miliardy dolarů, jeho banka však odpovídá jen za 1,3 miliardy dolarů. David Hotkins, obchodní ředitel divize zaměřené na financování zábavního průmyslu Imperial Capital Bank, říká, že pro vstup do některých syndikátů se rozhodl především díky analýzám rizik z dílny Johna W. Millera a jeho týmu. „Oni o tomhle odvětví vědí tolik, že dokáží riziko zredukovat na minimum,“ potvrzuje.
Taktovku v ruce třímá John W. Miller. V boji s marnotratným Hollywoodem využívá všemožných zbraní, do smluv o poskytnutí půjčky jsou zapracovány závazky, které upravují všechno, od toho, kolik z peněz poskytnutých bankou může producent vynaložit na jeden film po povinnost vyžádat si souhlas banky s přistoupením dalších finančních partnerů nebo zahraničních distributorů. Miller trvá na tom, aby mu producenti předkládali čtvrtletní zprávy, plnili své sliby a často vysílá týmy auditorů, kteří vše překontrolují na místě. „On vás donutí, abyste za ty peníze odvedli nějakou práci,“ vysvětluje Charlie Lyons, generální ředitel Beacon Pictures, společnosti, která od banky J. P. Morgan čerpá úvěr ve výši dvě stě milionů dolarů. „Prostě vás donutí dodržovat určitou disciplínu.“
John W. Miller tvrdí, že na tom zatím nikdy neprodělal, „vyjma jednoho případu, kdy se ovšem jednalo o podvod.“ Několikrát od toho ale nebyl daleko. V roce 1999 musel zažalovat pojistitele, kteří ručili za jeho půjčky, ale stáhli se po propadu filmů jako Zrcadlo se dvěma tvářemi a Lid versus Larry Flynt. Miller vypráví, že banka nakonec dosáhla svého a získala zpět šest set milionů dolarů i s úroky.
Banku J.P. Morgan udržel Millerův spolehlivý model v branži i přes bankroty filmových studií a drastický pokles návštěvnosti, jež ostatní banky z tohoto odvětví vytlačily. „Ovládli 80 procent trhu, takže toto odvětví prakticky vlastní,“ říká David Hotkins. Díky tomu může Miller účtovat úroky o tři procentní body vyšší než sazby, které špičkové banky uplatňují pro půjčky mezi sebou. To je navíc k poplatkům za půjčky, které dosahují až tři procenta celkové výše půjčky, o něž se dělí s ostatními členy syndikátu bank. Což je velice lukrativní. Miller říká, že marže mohou dosahovat až 80 procent příjmů.
V roce 1968, bezprostředně po absolvování University of Arizona, začal Miller pracovat u Union Bank of California, v nudném světě splátek a nedobytných pohledávek. Počátkem sedmdesátých let se při práci na rozšíření pobočky v Beverly Hills setkal s manažery, kteří se starali o celebrity, jako Johnny Carson, Elizabeth Taylor a Cary Grant. Jeden z nich Millera doporučil slavné hongkongské produkční společnosti Golden Harvest, když hledala finanční prostředky pro jeden ze svých filmů, a to přesto, že Miller do té doby s podobnou prací žádné zkušenosti neměl.
Ten snímek se sice nikdy nenatočil, ale Miller si otevřel dveře do filmového průmyslu a v bance se zavedl jako specialista na financování výroby filmů. Na počátku osmdesátých let přešel do Chase Manhattan Bank, která je dnes součástí J.P. Morgan Chase a definitivně se přestal ohlížet zpátky. Dnes se v Hollywoodu pohybuje jako ryba ve vodě, ví dobře, komu půjčit a komu se vyhnout. „Tahle branže je přece tak malá,“ říká k tomu. „Vždycky můžete zavolat někomu známému a poptat se na člověka, se kterým jednáte,“ dodává.
Dreamworks sází na jistotu.
Dokonce i velká studia usilují o Millerův souhlas. Když Walt Disney Co. dávalo dohromady 65 milionů dolarů na Gangy New Yorku režiséra Grahama Kinga, spojil se šéf studia Joe Roth s Johnem W. Millerem, aby se zeptal „co to je za chlapa, ten Graham King,“ jak sám vypráví. Miller se za něj zaručil a studio uvolnilo zálohu. Roth a Miller se znají už od počátku osmdesátých let, kdy Miller financoval Rothův film Večírek starého mládence s Tomem Hanksem. Poté, co Roth založil v roce 2000 Revolution Studios, zajistil pro něj Miller finanční prostředky ve výši šest set milionů dolarů a částka se podle Rotha ještě zvýšila na devět set milionů dolarů.
John W. Miller využívá svůj talent a schopnosti k péči o líheň mladých filmařů a vystavuje se přitom jen minimálnímu riziku. King, šéf Initial Entertainment Group, která vyrobila Letce s Leonardem DiCapriem, uvádí, že mu Miller v roce 1979 dal malý úvěr 21 milionů dolarů na výrobu filmu Traffic, který stál 48 milionů dolarů a jen v USA vydělal celkem 124 milionů dolarů. Tehdy Miller zvýšil úvěr poskytnutý Kingovi na 210 milionů, aby mohl začít natáčet filmy, jako Gangy New Yorku. Rosenberg, producent filmu Million Dollar Baby, se také musel osvědčit než mu Miller půjčil prvních deset milionů dolarů.
Největším hitem banky J.P. Morgan v Hollywoodu nejspíše bude revolvingový úvěr ve výši jedné miliardy dolarů, který roku 1992 udělila DreamWorks spolu s financováním Gulfstream IV pro pracovníky studia. Tím si banka loni v říjnu vydláždila cestu k postavení jednoho ze dvou vedoucích upisovatelů 812 milionů dolarů počáteční veřejné nabídky DreamWorks Animation SKG Inc. a Miller mohl studiu zařídit další úvěr ve výši jedné miliardy dolarů.
Jistě, Oscar to není. Alespoň hollywoodský bankéř nemusel nikam chodit pro cenu.
O filmech rozhodují čísla
Když John W. Miller rozhoduje o půjčce filmovému studiu, nečte si scénář a nezajímá ho, jaké hvězdy v něm budou hrát. Svou pozornost totiž věnuje něčemu jinému:
Obchodnímu plánu, výši rozpočtu, finančním partnerům, žánru filmu a jeho vyhlídkám na trhu zahraničním, trhu DVD a dalších trzích i tomu, kdy budou filmy uvedeny do kin. Strašidelné filmy mívají největší návštěvnost před podzimními oslavami Halloween a filmy pro děti o letních prázdninách. Důležitá je i rychlost, jíž budou nasazeny do kin po celé zemi, potenciální trháky mohou být nasazeny rychle, jiné filmy si potřebují nejdříve udělat reklamu.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
