Boj o ABN Amro je začátkem, na řadě mohou být vlastníci českých bank
Tuzemské banky prošly po roce 1989 několika hodně neklidnými obdobími. Dobu takzvaného „bankovního socialismu“, kdy zůstávaly v českých rukou, vystřídalo masové vyvádění špatných úvěrů do Konsolidační banky (později agentury). Ani období privatizace nebylo bezproblémové, jak ukázal případ bývalé IPB. V novém tisíciletí se nicméně podařilo bankovní sektor konsolidovat, české finanční ústavy získaly respektované zahraniční vlastníky. Znamená to, že už na českém trhu definitivně zavládl klid a mír? Zůstanou majetkové poměry nadlouho takové, jaké jsou dnes?
Mnohé nasvědčuje tomu, že nikoliv. V Evropě se začalo tvrdě bojovat o to, které banky budou schopné lépe obstát v éře globalizace. Zřejmě nastává doba dalších akvizic či fúzí, přičemž není předem jasné, která banka pohltí svého konkurenta a stane se gigantem, jenž nebude chtít v ničem zaostat za konkurenty z jiných částí světa. Známá nizozemská banka ABN Amro se po 183 letech své nezávislosti stává terčem útoku dalších evropských finančních institucí. Na scéně se navíc objevily dravé hedgeové fondy, které spravují peníze firem i bohatých jednotlivců. Před jejich útokem se třesou i ty největší světové banky. Obávají se i toho, že takový fond jejich instituci ovládne a bez milosti rozkouskuje.
České figurky na šachovnici.
Spekuluje se o tom, že do hry vstoupí i vlastníci českých bank. Světová média zjistila, že k blíže nespecifikovaným jednáním se sešli zástupci UniCreditu (který už dříve ovládl HVB Bank a Živnostenskou banku) s manažery Société Générale (majitel Komerční banky). Právě tyto dvě banky by mohly mít značný zájem na posílení pozic a vytvoření evropského gigantu, který by byl odolný proti převzetí některým ze světových bankovních obrů. Spekulace se však týkají i další vlastníků českých bank - belgické KBC, do jejíž skupiny patří také ČSOB, i rakouské Erste, majitele České spořitelny. Tyto dvě banky by mohly být zajímavým soustem pro velké hráče, kteří by se poohlíželi po střední Evropě či v případě KBC také po zemích Beneluxu.
Jestliže se potvrdí zprávy o rozhovorech, které by měly vést kupříkladu ke spojení UniCreditu se Société Générale, ještě to neznamená, že taková jednání musejí nutně vést ke konečné dohodě. Evropští bankéři zvažují různé možnosti. Je pravděpodobné, že jakákoliv akce Société Générale vyvolá protiakci jejího tradičního francouzského rivala BNP Paribas. Rozhodnutí o tom, kdo s kým se spojí či kdo koho převezme, se budou rodit po tvrdých soubojích mužů v tmavých oblecích.
O tom, že Evropu čeká období bankovní konsolidace, jež bude mít své velké vítěze i poražené, se ale příliš nepochybuje. Poradenská a auditorská společnost Deloitte ve své loňské studii uvedla, že evropské bankovnictví bude na konci této dekády konsolidované (EURO 7/2006). Studie předpovídá, že bank, které se stanou globálními a budou operovat napříč eurozónou a Evropskou unií, bude velmi málo. Půjdou prý spočítat na prstech jedné ruky. Podobně, jako je tomu už nyní ve Spojených státech.
Výbuch v Nizozemsku.
O tom, jak ostrá mohou budoucí soupeření být, svědčí právě čerstvý případ ABN Amra. O tu bojuje britská banka Barclays s konsorciem dalších tří evropských hráčů - Royal Bank of Scotland (RBS) se sídlem ve skotském Edinburghu, španělského Santanderu a nizozemsko-belgické skupiny Fortis. Manažeři ABN Amra dali přednost Barclays, s níž se dohodli na dosud největším bankovním spojení v historii. Britská banka by měla zaplatit 66 miliard eur. Z trojice pod vedením RBS měli šéfové nizozemské banky evidentní strach. Vadilo jim, že by si zmiňované tři banky rozdělily ABN Amro podle svých potřeb. Nizozemský finanční ústav by přišel nejen o svou nezávislost, ale ani by nepřežil ve své současné podobě. Byli to přitom právě Nizozemci, kteří usilovali o příznivější evropskou regulaci, jež by umožňovala přeshraniční fúze. Domnívali se, že se tím ABN Amru otevřou nové trhy evropských zemí včetně třeba Itálie. Kdo předpokládal, že se karta obrátí a ABN se sama stane terčem, i když je všeobecně považována za velmi úspěšnou banku? Právě proto jsou ovšem ostatní ochotni za ni zaplatit vysokou cenu.
Trio v čele s Royal Bank of Scotland se nevzdalo a nabídlo za ABN Amro ještě o šest miliard eur vyšší cenu než Barclays. A vrátilo se znovu do napínavé hry. Hlavně ale získalo podporu některých akcionářů ABN Amra. Ukazuje se, že zájmy manažerů a akcionářů nemusejí být v případě budoucích fúzí zdaleka shodné. Výkonným šéfům ABN Amra jde především o zachování tradice, přežití této banky - byť už se museli smířit s tím, že s jiným majitelem. Akcionáři ale chtějí co nejlepší zhodnocení svých peněz. Jejich zájmy mohou být krátkodobější.
Součástí celkové transakce Barclays s nizozemskou bankou měl být i prodej americké dcery ABN Amra - banky La Salle - americkému gigantu Bank of America. Jenže právě o toto „sousto“ v Chicagu má zájem i RBS. Akcionáři ABN Amra, kteří chtěli využít nabídky konsorcia vedeného Skoty, zpochybnili právo manažerů La Salle prodat. A celý spor mezi akcionáři a manažery ABN Amra se přenesl na půdu soudů. Z bitvy bankéřů se stává také bitva právníků.
Bojí se i Citigroup.
Z hlediska zastánců starých dobrých pořádků je vše ještě děsivější, když si uvědomí, kdo jsou ti velmi aktivní akcionáři ABN Amra, kteří se snaží tvrdě prosadit své zájmy. Tím nejviditelnějším se stal londýnský hedgeový fond Children´s Investment Fund. O hedgeových fondech, jejichž úkolem je zhodnocovat peníze svých podílníků lépe, než je na trhu v danou chvíli běžné, vědí bankéři své. Šíří se obavy, že právě hedgeové fondy se po ovládnutí určitého podniku či banky nezastaví před ničím. Klidně rozeberou svůj majetek na kousky, aby dosáhly okamžitého příznivého finančního efektu. Tato představa je však možná přehnaná, protože i mezi strategiemi těchto fondů jsou značné rozdíly. Na druhé straně je evidentní, že klasická konsolidace bank je něco jiného než situace, v níž se pány bank stávají právě hedgeové fondy.
Prestižní list Financial Times uvedl, že hedgeových fondů se obávají dokonce i šéfové superobří americké finanční skupiny Citigroup. Ani ta prý není dost velká na to, aby odolala případnému tlaku fondů na rozdělení této společnosti. Manažeři se proto snaží všem vysvětlovat, jak je potřebné udržet banku pohromadě. Jenže například Tom Brown, bývalý bankovní analytik na Wall Street, který se stal manažerem hedgeového fondu, tvrdí pravý opak. Citigroup by údajně z hlediska budoucí výkonnosti prospělo, kdyby se rozdělila na čtyři části: americký byznys by se oddělil od mezinárodního, navíc by se osamostatnilo investiční bankovnictví a správa majetku (wealth management).
Chudáci Evropané se pak musejí nutně ptát: Co vlastně čeká menší evropské banky, když strach mají i američtí obři? Komentátoři, kteří mají rádi silná slova, říkají, že se banky stanou hračkami v rukou hedgeových fondů. Odcházející člen vedení německé Bundesbanky Edgar Meister na konci dubna uvedl, že případné nepřátelské převzetí velké německé banky by znamenalo potenciální nebezpečí pro finanční stabilitu. Není vyloučeno, že by hedgeové fondy prosazovaly rozdělení banky podle stejného scénáře jako u ABN Amra.
Evropské naděje.
Chystané změny v ABN Amru jsou však podle řady analytiků spíše potvrzením řady příznivých trendů v Evropě. Konečně snad končí doba silného ochranářství v jednotlivých zemích EU. Banky byly leckde považovány za národní bohatství, které se prostě cizincům neprodává. A to ani těm ze sousedních států. Zmiňovaná studie společnosti Deloitte uváděla, že finanční sektor se v minulosti více řídil vůlí politiků než ekonomickou logikou. Z pohledu České republiky, v níž už mají všechny hlavní banky zahraniční majitele, se může tento problém jevit jako něco z jiného světa. Jenže i budoucí vývoj českého bankovnictví z hlediska jeho majetkové struktury závisí na tom, jak se k přeshraničním fúzím postaví nejen Italové (kteří jsou - možná i vzhledem k zájmům bank jako UniCredit - vůči spojování bank vstřícnější), ale také Francouzi, Belgičané či Rakušané.
Advokátem bankovních fúzí napříč vnitřními hranicemi EU se stala Evropská komise a její komisař pro vnitřní trh - Charlie McCreevy. Právě ten se také postavil v případě ABN Amra proti snahám Nouta Wellinka, prezidenta nizozemské centrální banky (jež je tamním bankovním regulátorem), vytvářet omezující pravidla pro případné nové vlastníky.
A Evropská unie také plánuje novou legislativu, jež by měla prohloubit jednotný vnitřní trh v oblasti finančních služeb. Týdeník The Economist připomněl, že nová právní úprava by měla být hotova do osmnácti měsíců a bude vyžadovat, aby při zvažování nabídek na převzetí té či oné banky nebyl nikdo diskriminován. Pak bude lhostejné, zda půjde o takzvané „přátelské“, či „nepřátelské“ převzetí. Nebude se posuzovat ani to, zda nový majitel bude chtít banku zachovat, či rozdělit. Počkejme si nicméně ještě na to, jak do přípravy nové legislativy zasáhnou členské země včetně těch, které tíhnou k tradičnímu ochranářství.
Raději dobrovolně.
Právě měnící se poměry v Evropě včetně chystané nové legislativy jsou vedle všude zmiňované globalizace tím klíčovým faktorem, který by mohl popohnat banky starého kontinentu k větší aktivitě. Když se uvolní regulace, bude to znamenat nové příležitosti nejen pro Evropany, ale třeba také pro americké banky či fondy, které láká evropský trh. Proč čekat na to, až si vás bude chtít koupit Citigroup? Evropští bankéři určitě budou chtít být sami průkopníky změn. Raději dobrovolně než pod tlakem, který dříve či později přijde.
Je zde jisté riziko. Budou-li nová spojení bank vedena spíše obavami než racionální ekonomickou úvahou, může se stát, že nové kolosy nebudou příliš pevné v základech. Historie posledních desetiletí zná řadu příkladů fúzí z jiných oborů, které se nakonec ukázaly jako neúspěšné. Jenže i v tomto ohledu se trendy mění. Za největší překážky pro přeshraniční fúze už možná nebudou rozdíly v kultuře, zákonech a používaných jazycích, které se dají překonat. Mnohem důležitějším faktorem se stávají technologie, díky nimž bude možné dosáhnout vyšších úspor a spojování bank tedy bude mít evidentní smysl. Tento trend potvrdila i studie Deloitte, podle níž je základem úspěšné fúze silná procesní a IT platforma. Vytvoření nové hodnoty je možné pouze za situace, kdy jsou jasně definované role přebíraného a přebírajícího.
Pomáhá i euro.
Čerstvý zájem britských bank o konkurenta ze země eurozóny (ABN Amro) ukazuje, že právě oblast měnové unie se stává velmi atraktivní. Americký týdeník BusinessWeek uvedl, že Evropa v poslední době překonala Spojené státy v celkovém objemu fúzí a akvizic firem. Zatímco v Evropě činila celková hodnota těchto spojení různých společností v prvním čtvrtletí letošního roku 495 miliard dolarů, v Americe to bylo 442 miliard. A zmiňovaný byznysový týdeník se domnívá, že existence společné měny hraje v tomto ohledu zásadní roli. Londýnská burza kromě toho zaznamenává příznivější vývoj nových emisí než ta newyorská. Z tohoto pohledu se tedy zdá, že londýnské finanční centrum (v zemi, která se drží své libry) paradoxně hodně vydělává na zavedení eura ve zhruba polovině zemí EU (třinácti ze sedmadvaceti).
Přidáme-li k tomu všeobecné očekávání, že se střední Evropa včetně Česka stává hospodářským regionem budoucnosti v rámci EU, je velmi pravděpodobné, že právě vlastníci českých a dalších středoevropských bank budou mít v nadcházející velké bankovní bitvě co nabídnout.
Box
Co čeká největší tuzemské banky
ČSOB - jméno ani vlastník se zatím nezmění. Banka je stoprocentně vlastněna belgickou skupinou KBC, která v minulosti jednala o fúzi se skupinou UniCredit. Nakonec se dohoda neuskutečnila a UniCredit místo toho provedl v roce 2005 akvizici HVB Bank včetně její středoevropské divize Bank Austria Creditanstalt. Polovinu akcií KBC drží staré průmyslové vlámské rodiny a sdružení rolníků CERA. Druhá polovina je obchodována na burze. V současnosti se spekuluje o zájmu Deutsche Bank o KBC. Pro Deutsche Bank by byla KBC zajímavá kvůli své silné pozici v zemích střední a východní Evropy a v zemích Beneluxu. KBC má velmi konzervativní expanzivní strategii a její akcionáři deklarují, že mají zájem akcie držet dlouhodobě. Majetková struktura banky neumožňuje nepřátelské převzetí. V nejbližších letech zřejmě ke spojení KBC s jinou bankovní skupinou nedojde, a ČSOB proto bude pravděpodobně v nynější podobě a s nynějšími akcionáři podnikat v ČR a na Slovensku i v dalších letech.
Česká spořitelna - změny nejsou do pěti let vyloučeny. Devadesát osm procent akcií drží Erste Bank. Pro tu byla akvizice České spořitelny první významnou zahraniční akvizicí mimo domácí Rakousko. Erste následně ovládla spořitelny v dalších zemích střední a východní Evropy a za posledních deset let zvýšila svou tržní kapitalizaci ze dvou na dvacet miliard eur. Strategií Erste je růst v zemích, které jsou členy nebo kandidáty na členství v EU. Za akvizice v těchto státech je ochotna zaplatit většinou výrazně více než konkurence. Dlouhodobě Erste jako potenciální akviziční cíl sledují bankovní skupiny HSBC a Citigroup. HSBC i Citigroup jsou zvyklé nakupovat relativně levně, nepřeplácejí. Analytici očekávají, že Erste Bank bude připravena a svolná k převzetí po dokončení konsolidace rumunské banky BCR, jejíž 70 procent akcií převzala v minulém roce za 3,9 miliardy eur, tedy během tří až pěti let. V té době by skupina měla mít podle odhadu jejího šéfa Andrease Treichla hodnotu zhruba šedesáti miliard eur. Pro klienty České spořitelny by se ani v budoucnu, kdyby její matka změnila akcionáře, nic nezměnilo. Citibank je v tuzemsku silná pouze v korporátním financování, v retailu se jí v ČR doposud nepodařilo prosadit, především kvůli omezené distribuční síti. HSBC má v ČR pouze pobočku věnující se kromě korporátního financování též distribuci fondů. Aktivní je její splátková společnost Beneficial Finance. Proti fúzi tuzemských zastoupení HSBC či Citibank s Českou spořitelnu by pravděpodobně antimonopolní úřad nic nenamítal.
Komerční banka - fúze vypadá pravděpodobně. Majoritním vlastníkem třetí největší tuzemské banky je francouzská skupina Société Générale, třicet procent akcií je obchodováno na burze v Praze. Société Générale v současnosti vede tajná jednání se skupinou UniCredit. V případě, že by se obě finanční skupiny nakonec dohodly na fúzi, by se sloučení pravděpodobně nevyhnulo ani Komerční bance a UniCredit Bank, která v současnosti vzniká sloučením HVB Bank ČR a Živnostenské banky. „Když antimonopolní úřad v Polsku povolil sloučení tamní jedničky a dvojky, z nichž jedna patřila UniCreditu a druhá HVB, nemyslím, že by nastaly výraznější problémy s antimonopolním úřadem v ČR, kde by se sloučila trojka a čtyřka trhu,“ řekl týdeníku EURO vysoce postavený zdroj z tuzemského zastoupení UniCreditu. Sloučená banka by v retailu měla lehce přes dvacet procent trhu, dominantní čtyřicetiprocentní podíl by měla ve financování korporací. Částečně i pod vlivem zpráv o možné fúzi vzrostly od počátku února akcie Komerční banky z 3200 korun o 25 procent. „Trh očekává, že když k dohodě o fúzi mezi skupinami UniCredit a SG dojde, bude mít nový akcionář povinnost nabídnout odkup i akcionářům KB. Investoři a spekulanti očekávají, že by se odkup uskutečnil zhruba při ceně 4500 korun za akcii,“ vysvětlil týdeníku EURO důvody vzestupu kurzu velký institucionální investor.
Popisky:
- Tak to chtěli Nizozemci. John Varley, šéf banky Barclays (vlevo), se dohodl s Rijkmanem Groeninkem z ABN Amra na převzetí této nizozemské banky. Další vývoj událostí jejich dohodu zpochybnil.
- Trio protivníků. Svůj zájem o ABN Amro a její rozdělení vyjádřili také šéfové Fortisu Jean-Paul Votron, Royal Bank of Scotland Fred Goodwin a Santanderu Emilo Botin. Mnohé evropské bankéře tím hodně vyděsili.
- Už žádné hranice. Zastáncem přeshraničních bankovních fúzí je eurokomisař Charlie McCreevy.
