Proč? Nebudu teď zpívat ohranou písničku o liberalismu a svobodném trhu, kde mají mít všichni stejné podmínky. To je zvlášť v případě finančních trhů samozřejmě hloupost (stejně jako u dalších uvažovaných odvětví telekomunikací a energetiky). Banky nemají stejný význam jako třeba prodejci ojetin.
Oproti němu hrají v kapitalismu zcela specifickou roli, na níž závisí do velké míry vývoj celého hospodářství. Navíc mají přirozeně dominantní postavení oproti spotřebitelům (v ekonomii nazývané asymetrie informací). To jsme ale věděli odjakživa, a proto je bankovnictví jedno z nejdůsledněji regulovaných odvětví trhu. Naštěstí máme jednoho z nejrespektovanějších regulátorů v Evropě v podobě uznávané České národní banky.
Zažité předsudky
Snaha zavést bankovní daň je jen vyústěním zcela omezené logiky, vadného uvažování a zažitých předsudků. Ty jsou vůbec zdaleka nejhorší, neboť – jako všechny předsudky – vycházejí z těch nejnižších lidských pudů. A bankovních domů se týkaly už odnepaměti, jak dokládají například nenávidění židovští bankéři ve středověku.
A nemusíme jít až tak daleko. Vzpomeňme na americkou moderní pohádku Marry Poppins, kde zkažená bankéřská morálka způsobí odloučení otce od rodiny. Nebo na slavný film Život je krásný a jeho krutého záporáka bankéře Pottera, který zákeřně vydělává na runu na svou vlastní banku.
Existence takových předsudků vychází z určitých negativních zkušeností, které mohly být ojedinělé, ale pro společnost jsou zcela zásadní (např. pád Lehman Brothers). A je zcela ospravedlnitelné, že si ony předsudky neseme v hlavě. Něco jiného je, když jim podléháme. Nebo když jich umně využíváme tak jako Viktor Orbán v Maďarsku nebo Robert Fico na Slovensku. Podobné postupy jsou skutečně nejnižší možnou formou politiky. Doufejme, že z nich vznikající koalice nakonec definitivně sleví.
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Rozpočtové provizorium jako lepší varianta
Propad ekonomiky a vadné předpovědi
