V poslední době chodí Tomáš Nidetzký poslancům a vládě často vysvětlovat, proč Česká národní banka požaduje posílení dohledu nad tuzemskými finančními institucemi. Za čtyři roky svého působení v bankovní radě tak získal i solidní vhled do fungování politiky. „Mně je sympatické, že je pan premiér blízký lidem, ale také, že dokáže svůj názor na základě argumentů postupně transformovat v systémové řešení,“ říká o předsedovi vlády Andreji Babišovi. Pozoruje však i populistické tendence současné garnitury a s blížící se předvolební kampaní očekává, že se na scéně opět objeví téma bankovní daně.
Líbil se mi váš výrok, že „finanční a
obchodní plány tuzemských bank jsou nekonečně ambiciózní“. Na co jste tím
narážel?
Za dvacet let své korporátní zkušenosti jsem nezažil obchodní ani finanční plán, který by byl nižší než v předchozím období. Vždy jen vyšší. Předloni vešly v platnost nové limity úvěrových ukazatelů (zabraňující předluženosti spotřebitelů – pozn. aut.), které banky využily pro svůj marketing. Vedlo to k předzásobení hypotékami v roce 2018 a k tomu, že se loni hypoteční trh přirozeně propadl. Věřím však, že manažeři bank rozepsali na loňský i letošní rok ještě ambicióznější plán, překonávající mimořádnou realitu roku 2018. Neviděl jsem ještě, aby nějaký manažer řekl, že jeho cílem není růst.
Ambiciózní plány se bankám zatím daří
plnit. Loňské výsledky byly rekordní, i když hypoteční trh razantně klesl.
Má to dva rozměry. Ke konci roku 2018 stoupaly
úrokové sazby až ke třem procentům a banky využily vysoké poptávky po úvěrech, aby
prodaly co nejvíc. Poté došlo k už zmíněnému propadu produkce a na
hypotečním trhu se strhla bitva, která stlačila sazby sice níže, ale objemy
nově poskytnutých úvěrů byly velmi solidní.
Druhým rozměrem, který přispěl k výborným
finančním výsledkům, je dlouhodobě velmi dobrý stav makroekonomického
prostředí, které zatím nenutí banky vytvářet rezervy a opravné položky na
nevýkonné úvěry. Konkurence na hypotečním trhu je obrovská a je navíc umocněna
distribučním modelem, kdy tři čtvrtiny hypotečních úvěrů pro banky prodávají
třetí strany.
Myslíte, že se bude bankovní trh kvůli
konkurenci konsolidovat? Aktivní dosud byla Moneta Money Bank, která nejdřív
plánovala spojení s Home Creditem a AirBank, poté koupila Wüstenrot. Na
prodej jsou i další banky…
Vnímám to tak, že menší subjekty na trhu budou
hledat spojení s většími. Stejně tak je i pro střední a velké hráče skokový
růst možný pouze tak, že někoho koupí. V tomto duchu očekávám další
konsolidaci trhu a myslím, že ani u Monety to není konečný stav.
Kvůli prudce rostoucím cenám nemovitostí
si lidé berou kromě hypotéky například ještě spotřební úvěr, aby si mohli dovolit
dům či byt koupit. Považujete tento trend za nebezpečný?
Kvůli němu jsme zavedli tři úvěrové ukazatele, aby se zadlužování zmírňovalo a zároveň jsme přibrzdili růst cen nemovitostí. První ukazatel LTV (poměr výše úvěru k hodnotě nemovitosti – pozn. aut.) funguje již od roku 2016 a chrání především banky před nadhodnocením cen nemovitostí v jejich bilancích. Další jsou příjmové ukazatele: DTI, který vyjadřuje poměr mezi celkovou výší zadlužení a ročním čistým příjmem člověka, a DSTI, což je poměr mezi splátkou úvěru a čistým měsíčním příjmem. Tyto ukazatele jsou pak ochranou samotných klientů před jejich předlužením zejména v prostředí nízkých úrokových sazeb.
Dodržují je ale banky a nebankovní
poskytovatelé?
Problém je v tom, že tady máme čtyři skupiny
subjektů, které mohou poskytovat zajištěné i nezajištěné úvěry. Jsou to banky
licencované ČNB, které jsou pod naším obezřetnostním dohledem. Pak jsou tu
pobočky zahraničních bank. Dále jsou tu nebankovní poskytovatelé
spotřebitelských úvěrů, jichž je 86 a sedmadvacet z nich má licenci na
poskytování hypotečních úvěrů. A nakonec jsou tady přeshraniční poskytovatelé
úvěrů z Evropské unie, jichž je 457 a kteří nás dle platné legislativy
mají povinnost jen upozornit, že zde mohou působit.
My jako ČNB dáváme v současnosti jen doporučení.
Když je ale poruší banka s tuzemskou licencí, má dva problémy. Úvěry se jí
dostanou do bilance a jako dohledová autorita jí můžeme z titulu zvýšeného
rizikového profilu předepsat dodatečný kapitálový požadavek. Pro banku je to
další penalta a zhoršení situace, protože dodatečný kapitál se podepíše na
možnostech poskytování všech úvěrů, nejen těch hypotečních.
Pak jsou tu pobočky zahraničních bank, které by naše
doporučení také měly dodržovat, ale nemohu jim uložit kapitálový požadavek,
protože nespadají pod náš obezřetnostní dohled. Pak máme nebankovní
poskytovatele, které také nemůžeme nijak postihnout, protože jim legislativa
neumožňuje předepsat dodatečné kapitálové požadavky. A nakonec jsou přeshraniční
poskytovatelé, ale ti jsou úplně mimo náš obezřetnostní dohled.
Nechceme dostat žádné nové pravomoci, ale zákon umožňuje v případě porušení pravidel vymahatelnost u všech těchto subjektů nejen u domácích bank. Případné sankce jsou uložitelné všem subjektům, a navíc jsou příjmem státního rozpočtu.
Pozorujete v třech skupinách
poskytovatelů, kteří nejsou pod vaší kontrolou, rizikové chování?
Hlavní část hypotečních úvěrů dnes poskytují banky,
ale to nemusí platit navždy. Z praxe víme, že také v jiných státech poskytují
hypoteční úvěry nebankovní subjekty. Děje se to už například ve Spojených
státech, kde nebankovní subjekty poskytují hypotéky, které následně
v balících prodají bankám. V době rostoucí digitalizace, ke které
přispívají i samotné banky, pak poroste i význam přeshraničních poskytovatelů.
Digitalizace nerespektuje hranice.
Nedávno jsem se doslechl, že myšlenka
bankovní daně je pořád živá, a to nejen v ČSSD, která ji nikdy nezavrhla.
Mají se banky stále bát?
Myslím, že myšlenka na bankovní daň není úplně
zažehnaná. Mimochodem to, že se chce premiér Andrej Babiš setkat
s guvernérem Jiřím Rusnokem a vyjádřit svou nespokojenost
s fungováním bank, by měly vnímat citlivě hlavně banky komerční, nikoli ta
centrální. Myslím, že před volbami bankovní daň může klidně někdo vytáhnout.
Nejsem si však jist, jestli to všichni v bankovním sektoru takto čteme. Pokud
k zavedení bankovní daně dojde, bude to nahrávat strategii, že se některé
banky, které dnes mají tuzemskou licenci, změní na pobočky. Budou v Česku
působit jako pobočky zahraničních bank, a utečou tím i ze zaměřovače bankovní
daně. A my ztratíme i možnost určovat jim kapitálové požadavky, včetně těch za nedodržování
limitů úvěrových ukazatelů.
Když s představiteli bank mluvíte, zvažují
tuto variantu?
Vím, že jedna banka měla tuto strategii rozpracovanou
jako reakci na případnou bankovní daň. Jedna z velkých bank. Z pohledu
manažera jde o dvě mouchy jednou ranou.
Myslíte, že ve sněmovně je po bankovní
dani poptávka?
Bankovní sektor to sehrál výborně s Národním rozvojovým fondem. To se musí uznat, udělali to geniálně. Obrovská pochvala, protože tím zatím odvrátili bankovní daň. Teď je otázka, jestli se to letadlo vznese do vzduchu a bude skutečně létat. Ale myslím si, že bankovní daň je stále ve hře. Banky jednak mají obrovské profity, a jednak se z pohledu politiků moc o své profity nedělí. Česká národní banka jim dnes na úložkách platí 2,25 procenta (dvoutýdenní repo sazba – pozn. aut.), ale ony se s klienty nedělí a na spořicích účtech to dostatečně nezohledňují. Blíží se volební rok a myslím, že to bude téma. A nejsem si jist, jestli bankéři tuto ekonomickou a politickou realitu vnímají, jestli mají dostatek empatie.
Premiér Babiš nedávno mluvil o tom, že
banky po klientech požadují příliš vysoké zajištění.
Mně se líbí, že se pan premiér s lidmi
v regionech skutečně baví. Nežije někde ve věži ze slonoviny. Má to však
jednu nevýhodu, že určité příběhy paušalizuje. Pamatujete si, jak tady byla
kauza lichvy a zastropování úroků? Tehdy si pan premiér vyjel do severních
Čech, kde se na něho vrhli lidé, ať s jejich vysokým zadlužením něco
udělá. Návrh pak předložila vládě skupina poslanců tak, že strop bude
desetinásobek repo sazby. My jsme tehdy měli repo sazbu 1,5 procenta, takže
strop by byl na patnácti procentech a například všechny kreditní karty by už tedy
byly lichva.
Připomínám, že jsme měli ještě poměrně nedávno i repo
sazbu ve výši 0,05 procenta, takže v tom případě by strop pro nelichvářské
úvěry byl půl procenta. Oponoval jsem tehdy premiéru Babišovi, že lichva není
jen výše úrokové sazby, ale i přezajištění, smluvní pokuty, chování, kdy je
klient pod tlakem v tíživé životní situaci apod.
Mluvím o tom však z toho důvodu, že premiér při výjezdech často načerpá příběhy lidí. A teď podle dostupných informací našel nějakou rodinu, po které chtěla banka zajištění dvěma nemovitostmi, aby dostali hypotéku. Premiér říká, že takto se nemohou banky chovat, a jak to bere „akčně“, tak se snaží najít řešení. Může jít ale například o podnikatele, který nevykazuje dostatečné příjmy, od něhož chce banka z opatrnosti vyšší zajištění. Mně je sympatické, že je pan premiér jednak blízký lidem, ale také že dokáže svůj názor na základě argumentů postupně transformovat v systémové řešení jako v případě lichvy.
Možná to tak dopadne i s bankovní
daní…
V tomto případě však banky hájím. Myslím, že máme banky úspěšné, samozřejmě je to mimo jiné i díky ekonomickému prostředí. Musím ale pochválit managementy a personál bank, které odvádějí dobrou práci, jinak by ty zisky neměly. Ta daň by vlastně byla daní z úspěchu. To osobně považuji za riziko, protože tím jako by vyšleme signál všem subjektům v Česku: jestli budete moc úspěšní a budete moc vydělávat, tak vás zdaníme. To je přece špatný signál.
Pokud k zavedení bankovní daně dojde, bude to nahrávat strategii, že se některé banky, které dnes mají tuzemskou licenci, změní na pobočky.
Jako ČNB nyní usilujete o větší
pravomoci ohledně předlužování tak, aby se z vašich doporučení mohly stát
nařízení. Jak se vám to daří?
Neusilujeme o větší pravomoci, ale o jednotné
podmínky pro všechny hráče na trhu. Snažíme se přesvědčit poslance, kteří
říkají, že i když doporučení nejsou v legislativě, finanční instituce je většinou
dodržují. Já jim odpovídám, že dodržují, ale když je přestanou dodržovat,
můžeme potrestat jen segment bank. My nechceme nikoho trestat, ale nechceme,
aby tyto rizikové úvěry vůbec byly systémově poskytovány. Protože jsou to takzvané
subprime mortgages ve smyslu, že jsou fakt rizikové, a to jak pro klienty, tak pro
banky samotné.
Navíc si myslím, že vyšší kapitálové požadavky
nejsou ten vhodný nástroj v případě porušení našich doporučení. Z pohledu
finanční stability potřebujeme, aby se ty rizikové úvěry v bilancích bank
vůbec neobjevily. Kromě toho je riziko, že když tyto rizikové úvěry začnou
poskytovat ostatní subjekty, tak je vůbec nedokážeme postihnout.
Jaký je váš odhad objemu těchto
rizikových úvěrů v Česku?
Za vysoce rizikovou považujeme především kombinaci
hraničních hodnot všech tří úvěrových ukazatelů. Bankám však nabízíme možnost
výjimek, pokud se ukáže, že překročení některého z ukazatelů dává logiku.
Chválím také banky, které limity výjimek používají pro mladé klienty.
Zvýhodnění mladých je mimochodem jen v návrhu zákonné úpravy.
Pro centrální banky jsou nyní velkým
tématem digitální měny. Zabýváte se jimi i v ČNB?
Ano, zřídili jsme tady něco jako inovační hub. Celá
otázka je však širší, takže ji rozdělím. Nejbližší kategorie jsou pro mě elektronické
peníze. Ty jsou mi sympatické. Podíl bezhotovostních plateb kartami, telefony, hodinkami
atd. bude v Česku růst. Je to přirozený trend, i když nevím, jestli to
dotáhneme na úroveň Švédska, kde je 95 procent transakcí bezhotovostních, až
s tím mají kolegové ze švédské centrální banky někdy problémy.
Druhá oblast jsou kryptoměny jako bitcoin. Zde je však vůbec otázka, zda je to měna. Vedla se o tom debata, a nakonec je označujeme, především z důvodu vysoké volatility, spíše jako crypto assets (kryptoaktiva – pozn. aut.). Facebook to posunul ještě dál, když ohlásil svou digitální měnu libra, která bývá označována jako stable coin. V podstatě však nejde ani o nic stabilního, ani o minci, ale především o data klientů z realizovaných obchodů. Jsou to inovace, k nimž jsem velmi vlažný. Je to velmi populární téma, přednáším často na středních a vysokých školách, kde se mě na to studenti hodně ptají.
Pamatujete si céčka (umělohmotná písmena, která se stala hitem mezi dětmi v osmdesátých letech 20. století – pozn. aut.)? Přirovnal bych to k nim. Céčka byla jako bitcoin, protože kdybyste šel do obchodu, mohl jste jimi zaplatit, protože prodavačka by je přinesla domů dětem a byla by královna. Ztroskotalo to na tom, že nejdřív byla céčka jedné barvy, pak více barev, pak udělali celou abecedu, paragrafy a další znaky.
Jinými slovy, vznikla obrovská inflace.
A dnes máte bitcoin a dalších pět tisíc podobných
měn. Jsem k tomu skeptický a považuji to za módu. Možná by se dalo
pracovat s technologií blockchainu, ale zatím si to neumím představit. Pak je
tu další rozměr celé věci, a to jsou digitální měny centrálních bank, které
řeší transmisi měnové politiky. Například tak, že by nejen banky, ale také
občané mohli mít účet u České národní banky.
To by ale pro fungování finančního
systému znamenalo poměrně velkou revoluci.
Ano. Je to věc, která je neprobádaná a vstupujeme s ní na neznámá teritoria. Neměli bychom čistě dvoustupňový transmisní mechanismus, jako máme v současnosti (centrální banka nastaví hodnotu peněz, podle níž upraví své chování banky, což má následně vliv na chování spotřebitelů, firem i vlád – pozn. aut.), ale možná, že by to transmisi pomohlo. Protože kdybychom zvedli úrokové sazby na 2,25 procenta, jak jsme to udělali na začátku února, a lidé u nás měli účet, nahrnuli by se přirozeně k nám. Banky by potom musely úrokové sazby na spořicích účtech dorovnat.
O tom můžeme vést diskuse. Dávalo by mi to smysl. Významně
by to zrychlilo transmisi měnové politiky do ekonomiky.
Buď by komerční banky úrokové sazby rychle dorovnaly, nebo by mohlo dojít k runu a lidé by si přesunuli své úspory do ČNB?
Ano, jako všechno má i tento krok svá pro i proti. Mohlo by to způsobit, že by se odněkud peníze velmi rychle vysály. Ale není to na pořadu dne. Osobně mám spíše v hlavě subtech, což znamená, že bychom v rámci dohledu mohli díky digitálním technologiím mnohem lépe a efektivněji zpracovávat data, která nám finanční instituce posílají. Dnes dohlížíme okolo 70 tisíc subjektů a jsem si vědom, že reporting je náročný jako pro dohlížející, tak dohlížené.
| Tomáš Nidetzký (49) |
| • vystudoval Fakultu informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze; postgraduální studium na Oklahoma City University v USA |
| • prošel vedením řady komerčních bank; od roku 2013 do roku 2016 byl generálním ředitelem obchodu skupiny NN pro ČR |
| • od července 2016 člen bankovní rady České národní banky a od prosince 2018 její viceguvernér |
