Podnikatelé i firmy osekávají především zbytné výdaje (jako marketing) a propouštějí zaměstnance, kteří nejsou kmenoví (typicky hotely a služby).
Přichází doba velké optimalizace, kdy se míra nezaměstnanosti přirozeně neudrží na dosavadních minimech. Středně velké firmy se stamilionovými obraty nicméně začaly redukovat a odsouvat i své investiční akce. Znamená to i přerušení čerpání investičních úvěrů od bank.
Banky jsou v samotném srdci nadcházející krize a nikoli bezdůvodně masivně padají jejich akcie. Kromě nevyužitých investičních úvěrů a výrazně nižší poptávky po nových úvěrech budou vystaveny i žádostem firem o posílení provozních úvěrů. Je přitom jasné, že i přes odklady splátek - a slibovanou státní pomoc v podobě garancí - bude razantně přibývat nesplacených úvěrů.
Spotřebitelé budou přicházet o práci a poznají, že hypotéka na ně byla příliš.
Firmy zase zjistí, že jejich plány pro letošek se nenaplní.
Banky budou muset velmi obezřetně posuzovat, komu provozní linku ponechají, aby jim dál plynuly úrokové výnosy jako dosud, a komu ji zastaví, aby zavčas uťaly potenciální ztráty. Nejtěžší ovšem bude rozhodování u těch největších úvěrů, protože jak říká klasik John Maynard Keynes, „dlužíte-Ii své bance stovku liber, máte problém. Ale když dlužíte milion, má problém ona“.
Bankovní problém (i problém ekonomiky) by ovšem mohla zmírnit i Česká národní banka, která může podpořit jak státní rozpočet, tak spotřebitele i firmy.
Nikoli v americkém či britském stylu nákupem dluhopisů firem, ale přímou finanční injekcí či úvěry (v případě státního rozpočtu transferem) - bezprecedentní doba si žádá bezprecedentní činy. #
