Armáda si spraví rozpočet přes státní pohledávku
Mezinárodní investiční banka a Mezinárodní banka pro hospodářskou spolupráci, moskevské bankovní domy vytvořené na podporu vzájemného obchodu v rámci bývalé Rady pro vzájemnou hospodářskou spolupráci (RVHP), obnoví činnost. Umožňuje to rozhodnutí ruské vlády uhradit své závazky vůči nim. Náměstek ministra financí Ladislav Zelinka říká, že půjde o to, že ruská vláda vydá dluhopisy, jejichž prostřednictvím zaplatí bankám. Ty poté opět prostřednictvím dluhopisů zaplatí svým věřitelům. Dluhopisy mají být stejného typu, jaký Rusko uplatňuje v případě svých dluhů řešených v rámci Londýnského klubu věřitelů. Akcionáři obou bank jsou někdejší členské země RVHP, kterých bylo v roce 1991, kdy tato organizace zanikla, deset: kromě Československa bývalý Sovětský svaz a bývalá Německá demokratická republika, Polsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Mongolsko, Kuba a Vietnam. Oddlužené a revitalizované banky se budou nadále zaměřovat na financování obchodní výměny mezi svými akcionáři, zvláště pak na obchod s Ruskem.
Fond padl.
Pro Českou republiku to ovšem znamená, že nevznikne takzvaný garanční fond na podporu českého vývozu do Ruska, o jehož zřízení české vládní instituce několik let usilovaly v rámci vypořádání ruského dluhu a jehož zřízení se v závěru loňského roku jevilo jako poměrně reálné (viz Lodě na dluh, EURO 44/2001). Ruská strana při lednovém jednání Zelinky s ruským náměstkem ministra financí Sergejem Kolotuchinem oznámila, že od tohoto plánu odstupuje. Kromě obnovení činnosti uvedených banka argumentovala také tím, že po uzavření dohody o odkupu podstatné části české státní pohledávky vůči Rusku firmou Falkon Capital, je už zbývající část ruského dluhu (zhruba 1,1 miliardy dolarů plus úroky ve výši 350 milionů dolarů) determinována jinými formami úhrady.
Třetím argumentem Rusů bylo to, že OECD udělila Ruské federaci pátý stupeň v hodnocení komerčních rizik, což mimo jiné umožňuje financovat a pojišťovat dodávky do Ruska běžným komerčním způsobem. Na otázku, zda to česká strana akceptovala, Zelinka odpověděl: „A co nám zbývalo?“ Dodal ale, že rozhodnutí OECD opravdu umožňuje Exportní garanční a pojišťovací společnosti vyčlenit více prostředků na pojištění českých dodávek do Ruska a umožňuje také akceptovat záruky ruských komerčních bank, což dosud nebylo možné.
Zbrojní dodávky.
Při pravidelném lednovém Zelinkově jednání s Kolotuchinem byla také předběžně dojednána letošní kvóta pro úhradu ruského dluhu prostřednictvím dodávek ruského zboží ve výši 210 milionů dolarů (loni to bylo 180 milionů). Zelinka si pochvaluje, že v tomto rámci Rusko vypustí na oběžnou dráhu sputnik českého Astronomického ústavu Akademie věd. Dluh se bude také splácet tradičními dodávkami chemikálií, minerálních hnojiv, řeziva, metalurgických výrobků i elektřiny, což jsou vesměs reexporty, ale také palivovými články pro jadernou elektrárnu Dukovany či vojenskými dodávkami. Na ty letos připadá asi desetina sjednané kvóty, ovšem požadavky české armády jsou mnohem vyšší.
Jde o to, že letošní armádní rozpočet nedosahuje výše předepsané NATO, a proto Zelinka dostal za úkol pokusit se dorovnat scházející částku prostřednictvím zbožové úhrady z Ruska. Armáda by uvítala například bojové vrtulníky Mi 35, transportní letouny An 70, automobily UAZ nebo díly, respektive dokumentaci k vrtulníkům Mi 24, Ty jsou v naší výzbroji a po jejich modernizaci s nimi NATO počítá pro síly rychlého nasazení.
Modernizace ruských vrtulníků je podstatou velkého středoevropského zbrojního projektu, o němž minulý týden informoval ministr obrany Jaroslav Tvrdík. Účastníky projektu mají být i další země visegrádské čtyřky – Polsko, Maďarsko a Slovensko.
Vzhledem k tomu, že takové dodávky pro armádu překračují obvyklý režim zbožových operací a budou rozloženy do několika let, počítá se - jak tvrdí Zelinka - s uzavřením česko-ruské dohody o spolupráci v oblasti vojenské techniky dohody. Podepsána by měla být při návštěvě Miloše Zemana v Moskvě, která je plánovaná na polovinu dubna. Při této příležitosti by měla být uzavřena také dohoda o dlouhodobých dodávkách ruských palivových článků pro Dukovany. Dodávky dílů pro vrtulníky by měly umazat z ruského dluhu čtyři sta až pět set milionů dolarů, palivové články dvě stě milionů.
Zemanova flotila.
Další součástí úhrady ruského dluhu prostřednictvím dodávek zboží je už zahájený projekt „české námořní flotily“. Jeho hodnota představuje zhruba tři sta milionů dolarů (osmadvacet lodí typu řeka–moře po přibližně deseti milionech). Lodě vyrobené v petrohradské loděnici se stanou majetkem Českých loděnic, a ty budou z jejich pronájmu splácet peníze českému státu. Dodávky budou postupně nabíhat – letos tři lodě, příští rok pět… – přičemž u každé z nich se počítá s dosažením cílového výnosu za zhruba pět let.
Smlouva.
Politicky nejfrekventovanější část česko-ruských jednání se týkala případného zveřejnění smluv o prodeji části ruského dluhu firmě Falkon Capital. „Nemáme nic proti zveřejnění, ale vzájemné dohody nás zavazují k jejich utajení,“ tvrdí Zelinka. „Zeptali jsme se Falkonu, zda souhlasí se zveřejněním, ten řekl ne. Ruská strana souhlasí se zveřejněním určitého výtahu ze vzájemné smlouvy.“ Zveřejněn by tedy měl být výtah ze smlouvy mezi Českou republikou a Ruskou federací, nikoliv ze smlouvy mezi Českou republikou a Falkonem. Ruská strana má přijít s návrhem výtahu do poloviny března.
Ladislav Zelinka ovšem uvádí, že už nyní se mohou seznámit se smlouvami poslanci, kteří mají příslušnou prověrku. Dosud tak ale údajně nikdo neučinil. V ruské Dumě byl vytvořen výbor, jehož členové smlouvy prostudovali, ale nic závadného neshledali. Bylo by užitečné, kdyby do smluv nahlédli i oprávnění čeští zákonodárci. Byli by sice i nadále vázáni mlčenlivostí, nicméně určitě by to celou záležitost významně projasnilo. Koneckonců je známo, v Čechách se nic tajného stejně neutají.
