Bednář vyrazil za kartelem století
Antimonopolní úřad podezírá tři největší české banky (Českou spořitelnu, Komerční banku a ČSOB), že při stanovení výše poplatků pro fyzické osoby jednaly ve vzájemné shodě a zneužily společného dominantního postavení. Banky, které mohou dostat pokutu až do výše několika miliard korun, se brání a argumenty Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) považují za nesmyslné. V českých finančních kruzích sílí názor, že načasování vyšetřování souvisí i s politikou. Funkční období šéfa antimonopolního úřadu Josefa Bednáře, který je považován za člověka lidovců, skončí 2. září 2005. Tento mocný úředník by zřejmě chtěl zůstat ve funkci až do podzimu roku 2011.
Jelikož zákazníci bank jsou také voliči, čeští politici zleva i zprava se začínali předhánět s podporou akce, aniž by o kauze byli podrobně informováni. Reakce mohla Bednáře uklidnit, znovujmenováním si může být téměř jistý.
Pustil se totiž do největší kauzy, kterou mohl jeho úřad zahájit. Pakliže má v tomto případě pravdu, tak větší kartel v historii České republiky nikdy nebyl, není a nebude. I právníci, se kterými týdeník EURO hovořil, považují probíhající akci za kauzu 21. století.
Zda banky vytvořily kartel, bude muset ÚOHS dokázat. Dosáhl však již toho, že zřejmě donutil vedení tří bank k zastavení změn v poplatkové politice. Pokud Bednář očekával vstřícné gesto, asi se ho nedočká. „Vedoucí manažery banky rozčílil postup ÚOHS a chování jeho zaměstnanců natolik, že se rozhodli, že s poplatky nebudou hýbat do doby, než se dozvíme definitivní rozhodnutí,“ uvedl pro týdeník EURO člen vedení jedné z dotčených bank. Podobně se vyjádřili i další bankéři.
Razie jako z filmu.
Bednářovi úředníci ve čtvrtek 12. května zazvonili u vchodu tří bank a dožadovali se vstupu. V České spořitelně (ČS) prohledali počítače členů představenstva, k elektronickým záznamům generálního ředitele Jacka Stacka nemohli, protože v bance nebyl. Členové představenstva však v práci byli, a tak se prohlížely jejich kanceláře. Šéf ČSOB Pavel Kavánek počítač nevlastní, takže i v ČSOB se důkazy hledaly u členů představenstva. Hůře dopadl šéf Komerční banky (KB) Alexis Juan. Byl v bance. Jeho počítač a záznamy si brněnští úředníci zkontrolovali a některé soubory zkopírovali. Kromě dokumentů členů vedení kontroloři v bankách hledali i například dokumenty související s Českou bankovní asociací (ČBA).
V sídle asociace antimonopolní úředníci také něco hledali, například kopírovali zápisy či soubory počítačů. Že by byli přesvědčeni, že Česká bankovní asociace, v níž se pravidelně scházejí bankéři ze všech bank, je líhní velkého bankovního kartelu? Je to pravděpodobné. Nejrůznější sdružení a asociace jsou totiž častým objektem jejich zájmu. Stavební spořitelny by mohly vyprávět: ÚOHS jim téměř půlmiliardovou pokutu ze srpna loňského roku udělil na základě jejich údajných dohod v asociaci.
„Pevně věřím, že v co nejkratší době se tato záležitost vysvětlí a řízení uzavře. Překvapila mě razance provedení zajištění informací v bankách. A také věřím, že se potvrdí, že bankovní trh je kompetitivní a skončí vlna spekulací, která se okolo poplatků zvedla. Současně doufám, že si příslušné státní orgány uvědomují, jak je důležitá pro celý bankovní sektor důvěryhodnost, která může být otřesena i necitlivým zásahem dozorových orgánů,“ sdělil týdeníku EURO šéf Fondu národního majetku Jan Juchelka, který je členem dozorčí rady Komerční banky.
Týdeník EURO má informace, že antimonopolní úřad krátce před zátahem požádal Českou národní banku, aby se k problematice, kterou se chystal vyšetřovat, předběžně vyjádřila. Centrální banka tomuto požadavku údajně odmítla vyhovět.
Půjdete na oběd?
To, že šéfové tří největších bank Alexis Juan (KB), Pavel Kavánek (ČSOB) a Jack Stack (ČS) spolu občas poobědvají, není žádným tajemstvím. Alexis Juan v rozhovoru pro týdeník EURO uvedl, že působí ve svobodné zemi a na oběd si může chodit, s kým chce. V tom má pravdu. Otázkou však zůstává, co při poledních setkáních šéfové probírají. „Zákon proti tomu, aby se ředitelé bank scházeli, nic nenamítá. Problém by jim nastal až v případě, pokud by ÚOHS prokázal, že se na schůzkách domlouvají na společné strategii,“ uvedla Kateřina Jandová z právní kanceláře Gleiss Lutz. To se antimonopolnímu úřadu, pokud schůzky tajně nenahrával, podaří jen stěží i v případě, že by nějaká strategická rozhodnutí páni ředitelé opravdu činili. „ÚOHS nepotřebuje zápis z takové schůzky, může vycházet pouze z indicií. Pokud by například pravidelně po setkáních všechny banky přistoupily k podobnému kroku, například zvýšily nebo snížily úrokové sazby či poplatky, úřad by to mohl považovat za porušení zákona,“ řekla Jandová.
Ekonom Adam Smith napsal: „Setkání lidí z té samé branže končí dohodou namířenou proti veřejnosti, anebo jiným komplotem směřujícím ke zvýšení cen.“ Bednář před zátahem v bankách zřejmě měl na nočním stolku Smithovu knihu Pojednání o podstatě a původu bohatství národů.
Od špendlíku až k lokomotivě.
Argumenty, kterými ÚOHS podepřel svou invazi do bank, jsou v zásadě dvojího typu. Týdeník EURO má k dispozici zprávu o zahájení šetření. Z ní za prvé vyplývá podezření, že dohodou o cenách svých služeb vytvořily banky kartel. Jednání ve shodě spatřuje například v koordinovaném upravování nabídky produktů. Banky dále podezírá z „…nabídky služeb zahrnovaných do bankovních produktů, vedoucí u spotřebitelů ke snížení porovnatelnosti konkurenčních bankovních produktů…“. Jako by se banky vzájemně domlouvaly na tom, že jedna do svého produktového balíčku zařadí platební kartu typu X, druhá typu Y, třetí ji tam nedá vůbec. Při rozdílné nabídce totiž není možné, aby si zákazník porovnal stejné balíčky od tří bank a například na základě ceny se rozhodl pro jeden z nich. Velké banky však na rozdíl od některých menších nabízejí jednotlivé produkty i separovaně, nikoli pouze v balíčcích.
Škála bankovních produktů je však tak široká, že se možné provinění může týkat všeho „od špendlíku až po lokomotivu“. Ve zprávě totiž není přesně popsaný delikt, což by mohli právníci napadnout. „Jsem přesvědčen, že ÚOHS zahájil toto správní řízení pouze proto, že nemá dostatek relevantních informací o struktuře a konstrukci jednotlivých bankovních poplatků. O tom svědčí mimo jiné fakt, že oznámení je velmi obecné a neobsahuje žádnou specifikaci typu poplatků, jejichž výše měla být údajně ovlivněna protisoutěžním chováním,“ řekl týdeníku EURO Radek Pokorný, z Advokátní kanceláře Pokorný, Wagner & spol., která pracuje pro jednu z dotčených bank. „Jsem proto překvapen, že si úřad tyto informace neopatřuje méně agresivní formou, než je zahájení správního řízení, které v každém případě bankovní sektor reputačně poškozuje. Nepochybuji o tom, že banky velmi snadno prokážou svoji nevinu,“ dodává Pokorný, který je také prezidentem České asociace pro soutěžní právo.
Druhou oblastí, která se, jak tvrdí úřad, neslučuje se zákonem, je zneužití dominantního postavení na trhu. Proti logice názoru, že banky upravují poplatky podle konkurence, nebo se na tom dokonce domlouvají, není možné nic namítat. Rozhodnout o tom v konečné fázi musí soud. Antimonopolní úřad však banky podezírá i z toho, že svého dominantní postavení zneužily „ve stanovování a trendu zvyšování poplatků… bez objektivně ospravedlnitelných důvodů“. Banky jistě uvedou řadu svých důvodů. Jedním z nich, možná nejsilnějším, budou velmi nízké úrokové sazby centrální banky. Na letošním dvojím snížení sazeb prodělá banka velikosti těchto tří finančních domů údajně přibližně miliardu korun. Proti tomuto argumentu však hovoří mimořádně vysoká ziskovost bank.
Dozorce a trh.
Komerční banka i Česká spořitelna jsou kótované na burze v Praze, jedna přímo, druhá přes Erste Bank. Na veřejném trhu se obchoduje také s akciemi vlastníka ČSOB skupiny KBC. Základem podnikání je tvorba přiměřeného zisku a základem podnikání na kapitálovém trhu je neustálé zvyšování hodnoty cenného papíru, která je navázaná především na výkonnost firmy. Banky musejí dosahovat, nebo lépe překonávat výsledky slíbené při prezentacích investorům. Argumenty bankéřů, se kterými týdeník EURO hovořil, proto mimo jiné znějí: Výpadek v úrokových příjmech musíme nahradit jinde. V podstatě je totiž jedno, zda si banky svůj zisk vezmou na straně poplatků či úroků. Uvádějí, že plány jsou nastavené na mnoho let a plnit se musejí.
Jan Juchelka říká, že správa účtů představuje pro banky pochopitelně také náklady. „Řada bank navíc úročí i běžné účty, což není v některých zemích Evropské unie obvyklé. Srovnání s jinými zeměmi velmi často pokulhávají, protože porovnávají velmi odlišné systémy a neberou v úvahu například rozdílnou míru využívání depozitních a jiných, sofistikovaných produktů v Česku a v zemích Evropské unie. „Ocenil bych vyšší míru pochopení příslušných státních orgánů pro podstatu podnikání v oboru, jenž dozorují,“ míní šéf FNM a člen dozorčí rady KB Juchelka.
Bankomat. Bankokrad?
Kontroloři zkopírovali řadu dokumentů a z informací týdeníku EURO vyplývá, že jeden z nich je možná důležitější než všechny ostatní, protože se vztahoval k dohodě z roku 2001 na takzvaném „interchange fee“. Tedy na poplatku, který si banky navzájem hradí, pokud jejich zákazník využije bankomat cizí banky. Na konci května 2001 totiž Česká spořitelna zaslala konkurenčním ústavům dopis a smlouvu o mezibankovním poplatku za výběr z bankomatu jim vypověděla. Jack Stack po svém nástupu totiž prohlásil, že odmítá dál dotovat konkurenci tím, že Česká spořitelna bude do své sítě investovat hodně peněz a levně ji nechá využívat klientům cizích bank. Diskuse o stanovení poplatku byla místy bouřlivá, nakonec se finanční domy dohodly na v zahraničí obvyklém jednom dolaru, respektive jeho tehdejším ekvivalentu 26 korun. Právě v této oblasti má prý ÚOHS nejsilnější pozici.
V Česku má nejvíce bankomatů Česká spořitelna (1066), rozsáhlé sítě v posledních letech vybudovaly také KB (569) a ČSOB (540). Dohromady mají na 2175 bankomatů, což znamená jednoznačně dominantní postavení na trhu. Zatímco ČSOB účtuje svým klientům za výběr z cizích bankomatů 25 korun, tedy korunu z každého výběru dotuje, Komerční banka si z každého výběru bere 35 korun. Česká spořitelna sice jen dvacet, k tomu však připočítává půl procenta z vybírané částky.
„Je nutné zmínit, že banky v Česku vybudovaly rozsáhlou síť bankomatů, a to během několika málo let. Je zřejmé, že jde o poměrně rozsáhlé investice. Zvýšil se tím komfort pro klienty, pokud vím, v oblasti zavádění inovací v oblasti platebních karet jsou české banky docela progresivní, například při zavádění čipových technologií,“ dodává Juchelka.
Mystery shopping.
Zástupci antimonopolního úřadu si pravděpodobně příliš neuvědomují, že na trhu podnikají i jiné banky, než jsou ty, kterých se týká jejich vyšetřování. Menší banky také nabízejí obdobné služby, mnohdy za výhodnějších podmínek. Smířily se s historicky danou dominancí největších hráčů a snaží se na trhu najít prostor, ve kterém mohou úspěšně působit. „Velké banky v posledních dvou letech enormně zvýšily svůj tlak na prodej úvěrových produktů, ať už jsou to spotřebitelské úvěry, hypotéky nebo úvěry pro small business a podnikovou klientelu, což vedlo ke snížení marží v celém sektoru. Pokud jako střední banka chceme v tomto prostředí uspět, musíme se v cenách přizpůsobit a být lepší v kvalitě služeb, klienti ale z této situace jedině získávají,“ řekl týdeníku EURO generální ředitel Živnostenské banky Jiří Kunert. „Obvinění z kartelu mně přijde v této souvislosti jako nesmysl. Pouhým průzkumem trhu „mystery shopping“ by ÚOHS musel dojít k závěru o nesmyslnosti kartelu. Jeho postup je mnohem teatrálnější a dražší, ale má na to právo,“ dodal. Ale samotný fakt, že na českém trhu podniká několik desítek bank, ještě automaticky neznamená, že také probíhá efektivní hospodářská soutěž. Koláč zákazníků se nezvětšuje a náklady na přetahování klientů jsou velice vysoké a mnohdy se nevyplatí. Proto se v posledních letech banky spokojily se svým podílem na trhu a snaží se ho zabetonovat.
Volání do pouště.
Jestliže v posledních letech něco banky podcenily, tak právní připravenost na stále rostoucí moc Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. „Již více než rok upozorňujeme banky, že něco podobného nastane,“ tvrdí týdeníku EURO nejmenovaný advokát. Je přesvědčen, že indicií bylo více než dost: Atmosféra v Evropské komisi, obecný tlak na snížení poplatků, řada kritických článků v novinách a v neposlední řadě po vyšetřování ve stavebních spořitelnách prý bylo jasné, že ÚOHS půjde po velkých bankách. „Na základě podobných indicií lze předpokládat, že podobný osud potká i velké hráče na trhu mobilních operátorů,“ sdělil týž zdroj.
Týdeník EURO má informace, že v době domovních prohlídek dvě ze tří bank neměly najaté právní kanceláře, které podobné případy již řešily. Zatím pracují s takzvanými in-house právníky. U kauzy stavebních spořitelen údajně ani jedna ze šesti společností neměla externího právního zástupce a dle toho vypadal i verdikt a výše pokuty od antimonopolního úřadu. „Nyní jsou banky v situaci, kdy tvrdí, že nic neprovedly. Kdyby se teď rozhodly najmout si nějakou právní kancelář, vypadalo by to, že jsou vinny. Mám pocit, že banky doposud nebraly ÚOHS příliš vážně,“ dodal advokát, který si nepřál být jmenován.
Patnáct přikázání klientů ÚOHS Každá společnost se může dostat do situace, že se v ní bez ohlášení objeví zástupci Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Říká se tomu nenadálá kontrola zaměřená na hledání důkazů o chování porušujícím hospodářskou soutěž. Tato kontrola se může konat v objektu firmy, vozidlech či jiném majetku ve vlastnictví společnosti , někdy i v domovech zaměstnanců. Každý podnik by měl mít strategii pro takový případ. České sdružení pro značkové výrobky ve spolupráci s Advokátní kanceláří Pokorný, Wagner & spol. připravilo patnáct přikázání, které by zaměstnanci firem měli v rámci osvědčených postupů dodržet.
* Získat upřesňující informace od osob provádějících šetření.
* Snažit se zjistit, o co mají zájem. Pečlivě si přečtěte oznámení nebo úřední příkaz.
* Okamžitě se spojte telefonicky s (1) vaším přímým nadřízeným, (2) podnikovým právníkem nebo (3) externím právníkem.
* Pokud nelze právní podporu získat tímto způsobem, nezpanikařte.
* Snažte se, aby s osobami provádějícími šetření jednalo pouze vedení.
* Buďte zdvořilí a vstřícní.
* Veďte si písemné záznamy o všem, co je řečeno či požadováno.
* Nabídněte, že zapečetíte nebo uzamknete příslušné kartotéky nebo kanceláře.
* Neposkytujte dokumenty nebo informace, které neobsahují relevantní materiál.
* Pokud určitá složka nebo dokument obsahuje obchodní tajemství, označte dokument „Obchodní tajemství“.
* Korespondence s právníky je většinou „privilegovaná“. Pokud vznikne nějaký spor, odložte ji stranou a nabídněte k projednání až za přítomnosti právníků.
* Spolupracujte při pořizování požadovaných kopií. Pořiďte dvě zvláštní sady. Na každém dokumentu poznamenejte, odkud pochází a proč byl vyžádán.
* Informace obsažené v osobních složkách, interních memorandech, e-mailech, diářích, aktovkách s dokumenty a v přihrádkách s přijatou poštou a poštou k odeslání nejsou soukromého rázu.
* Pokud se vyskytnou nějaké dotazy, snažte se, aby byly adresovány příslušným vedoucím pracovníkům.
* Nic neničte!
