BANKOVNÍ MONOGAMISTA

Zatím jediného kandidáta na šéfa MMF navrhlo Německo

Jediným dosud oficiálně zmiňovaným kandidátem na post ředitele Mezinárodního měnového fondu je Caio Koch-Weser (55), za kterého lobbuje zatím osamoceně Německo. Pokud by získal souhlas ostatních význačných členů MMF, stal by se prvním německým ředitelem fondu a přerušil by dvacetiletou francouzskou linii. V letech 1978-1987 stál v čele fondu Jacques de Larosiere, poté Michel Camdessus.

„Možná to bude nakonec Němec. Třeba Caio Koch-Weser, který se těší plné důvěře. Mohl by to být taky Francouz, proč ne? Anebo Španěl či Ital. Evropa je ostatně dost velká, přemítal o svém nástupci dosavadní výkonný ředitel Mezinárodního měnového fondu Camdessus loni v prosinci v rozhovoru pro zpravodajskou stanici France Inter. Rozhodl se totiž, že letos v únoru, dva roky před koncem pětiletého mandátu dobrovolně uvolní šéfovské křeslo. Jelikož jmenovat Evropana do čela fondu je nepsaným pravidlem, jeho úvahy se ani jiným směrem ubírat nemohly.

Osmý v řadě.

Jenže jak vybrat osobnost pro vedení instituce, která by podle všech světových expertů měla nově definovat smysl své existence? Americký ministr financí Lawrence Summers má jasno: Musí to být člověk, který má kromě schopnosti vést zkuše nosti z praktické makroekonomie, bude schopný zmodernizovat MMF a získá všeobecný konsenzus, včetně souhlasu rozvíjejících se zemí.

Kandidáti na post, který obnáší roční nezdanitelný příjem ve výši 241 700 dolarů, bývali až dosud vybíráni převážně z diplomatických kruhů, mezi centrálními bankéři a úředníky ministerstev zahraničí sponzorských zemí Mezinárodního měnového fondu. V třiapadesátileté historii měl fond sedm výkonných ředitelů, tři z nich byli Francouzi, dva Švédové a po jednom z Belgie a Nizozemska.

Přímočará kariéra.

Koch-Weser vloni na jaře po šestadvacetiletém angažmá odešel ze Světové banky. Post výkonného ředitele vyměnil za funkci náměstka německého ministra financí v socialistické vládě Gerharda Schrödera. Na starosti má mezinárodní finance a měnové záležitosti ministerstva. Podle různých komentářů se na ředitele Měnového fondu hodí především pro bohaté zkušenosti z finančních trhů.

Dá se říct, že Koch-Weser ve Světové bance vyrostl. Nastoupil do ní v roce 1973, po praxi u koncernu Siemens v Mnichově, brazilském Sao Paulu a New Yorku. Nejprve se rok angažoval jako ekonom v oddělení lidských zdrojů a da lší dva roky působil jako referent v oddělení projektů ve zdravotnictví.

Tam si ho všiml tehdejší prezident banky Robert McNamara a vybral si ho na tři roky jako osobního asistenta. Od roku 1980 pak Koch-Weser šest let pracoval jako sekční šéf pro Čínu a potom až do roku 1990 jako ředitel západoafrického oddělení. Čistě finančním záležitostem se věnoval ve funkci náměstka hlavního pokladníka banky a později jako ředitel platebních operací ve finančním oddělení banky.

Po čtvrt století práce u jedné instituce se nakonec dopracoval až na místo výkonného ředitele s širokou zodpovědností za četné regionální a sektorové programy banky. Po tři roky tak nesl odpovědnost za operace a politiku Světové banky, za vztahy se Světovým fondem životního prostředí a dohlížel na některé operace Světové banky v Evropě, střední Asii, v Latinské Americe a Karibiku, na Středním východě, v severní Africe a jižní Asii. Stručně, byl odpovědný za regionální rozvo jovou pomoc.

Věrný jedné bance.

Světová banka vstoupila i do jeho soukromého života. Manželku si Koch -Weser vybral mezi svými kolegyněmi. Maritta Koch-Weserová ale už stejně jako její muž nepracuje v bance, je nyní ředitelkou Mezinárodního svazu pro ochranu přírody, vzniklého na popud Světové banky a Světového svazu ochránců přírody.

Koch-Weser má dvojí národnost - brazilskou a německou. Narodil se a vyrůstal v Brazílii, kam po nástupu fašismu v Německu emigrovali v roce 1933 jeho rodiče. Navštěvoval nejprve soukromé školy v brazils ké Rolandii-Paraně, následovně v německém Freiburgu. Od roku 1964 do 1972 studoval na univerzitě v Münsteru, Berlíně a Bonnu ekonomii, sociologii a historii. Magisterský diplom získal za ekonomii, které se věnoval i v dalším stud iu.

Znalost šesti jazyků a vyjednávací schopnosti uplatní Koch-Weser možná lépe na mezinárodním poli než na německém ministerstvu financí. Tak soudí mnozí komentátoři.

K tomu, aby národní nominace Caia Koch-Wesera opravdu něco znamenala, však chybí to nejdůležitější - souhlas ostatních zemí. Francie až dosud výmluvně mlčela, ráda by možná na tomto horkém křesle viděla svého guvernéra národní banky Jean-Clauda Tricheta. Podle Francie se pak orientuje Amerika, která rovněž rozhoduje o novém řediteli.