Bez velkého zájmu veřejnosti prošla informace serveru Aktuálně.cz o tom, že Česká národní banka chystá zákon, který by umožnil státu navyšovat kapitál bank v případě, že se banka dostane do potíží.
Autor: Martin Siebert
Možná je to tím, že kolem stability našich finančních domů chodí všichni po špičkách, aby tu tolik potřebnou a ve světě vzácnou finanční stabilitu nevyplašili.
Je sice pravda, že český bankovní sektor nebyl zasažen hypoteční krizí a v jeho bilancích nebyla až na malé a nepříliš podstatné výjimky žádná toxická aktiva.
Rychle, účinně, levně
Centrální banka si ale luxus chození po špičkách nemůže dovolit. V tuhle chvíli už nejde o nějaké pochybné americké hypotéky či islandské státní dluhopisy, ale o možné dopady recese do bankovních bilancí. A že to budou dopady nezanedbatelné, ukazuje případ jednoho jediného krachu firmy Moravia Energo, který přijde Komerční banku na více než miliardu korun. A takových krachů bude více. Zvláště když banky dosti neprozíravě drtí podnikatele neakceptovatelnými požadavky na dodatečné zajištění již existujících úvěrů a kladou nepřijatelné podmínky pro provoz-
ní financování.
Přes pečlivé testování odolnosti bank bankovním dohledem v posledních měsících nelze tvrdit, že žádná banka v Česku už nikdy nebude potřebovat státní pomoc. A proto je dobré to zařídit tak, aby v případě nutnosti bylo poskytnutí této pomoci rychlé, účinné a co nejlevnější.
V Česku přitom máme s řešením státní pomoci pro banky nepříliš staré a ne zrovna nejpříjemnější zkušenosti. V letech 1998 až 2000 zachraňovala vláda bankovní sektor s náklady kolem čtvrt bilionu korun. Podstatnou část spolkla kauza Investiční a poštovní banky, ale pomáhalo se i České spořitelně, Komerční bance či ČSOB. Tehdejší vláda Miloše Zemana nepoužila nejlevnější metodu navýšení akciového kapitálu bank státem a tím zvětšení státního podílu. Pokusy o to končily zpravidla u soudu, protože takové usnesení valné hromady bylo obratem napadáno žalobami malých akcionářů, kteří často vymáhali výpalné.
Banky nakonec získaly pomoc tak, že státní Konsolidační banka od nich odkoupila špatná aktiva za silně nadsazené netržní ceny. Tím se banky vyčistily a mohly se privatizovat.
Jenže stát za privatizační výnos získal méně, než do bank vložil, zatímco původní menšinoví akcionáři si mnuli ruce nad mnohamiliardovými zisky. Protože tenhle způsob státní pomoci nenaředil jejich akciový podíl, ale z fakticky bezcenných akcií technicky bankrotující banky udělal špičkovou investici, jejíž výnosnost se počítala ve stovkách procent.
Úspěšný rok, vlastníci si mnou ruce
Přes tuto zkušenost za deset let nikdo nezkusil upravit legislativu tak, aby případný příští zásah mohl být účinnější a hlavně pro daňového poplatníka levnější. Když s tím nyní přichází ČNB, je to sice trochu pozdě, protože v takto rozhádané Sněmovně sotva něco rozumného do voleb projde, ale přece jen to má svůj podstatný význam.
Z dostupných informací sice není zatím jasné, zda ČNB navrhne možnost posilovat kapitál v bance až k jejímu faktickému znárodnění, nebo zda zvolí postup, kdy za kapitálovou injekci získá ministerstvo financí vliv na řízení banky. Každopádně je existence takové právní normy pro současné vlastníky bank varováním, že napodruhé se už stát nebude chovat jako dobrosrdečný hlupák, ale státní pomoc bude bolet a oni při tom mohou přijít i o kontrolu nad svou bankou.
A to je opravdu účinné preventivní očkování opatrností v situaci, kdy valné hromady bank budou rozhodovat o výplatě dividend ze zisků za minulý rok. U naprosté většiny našich finančních domů to byl rok hodně úspěšný a k výplatě je pěkný balík miliard. To se zahraničním vlastníkům českých bank náramně líbí, protože oni na tom jsou o dost hůře a každé euro je jim v jejich situaci dobré. Pokusí se tedy na dividendách vytáhnout všechno, co půjde. Vzhledem k potížím, které v českých bankovních bilancích nadělá zhoršení finančního zdraví velké části českých podniků, by však bylo třeba, aby podstatná část loňského zisku zůstala doma v kapse jako rezerva na horší časy. A nový zákon, chystaný Českou národní bankou, by jim na ty horší časy neměl nechat zapomenout.
