Cenu finančních operací a produktů zdražuje mnohem více přebujelá státní administrativa a regulace než bankovní poplatky.
Slovenské ministerstvo financí se společně s Národní bankou Slovenska loni rozhodlo, že předstihne eurokolegy z Bruselu o několik let. Zásadně novelizuje finanční zprostředkování dříve, než vůbec vznikne příslušná direktiva a uskuteční se harmonizace legislativy v jednotlivých členských zemích Evropské unie. Jaký je výsledek? Podle analytiků poradenské společnosti Fincentrum Slovensko se přímé náklady distribuce zvýšily v průměru o jedenáct eur na klienta a rok. Dodatečné náklady státního rozpočtu na větší úřednický aparát přitom ponecháváme stranou.
Téměř 300 českých korun ročně navíc nezaplatí poradci, natož banky nebo pojišťovny. Jako vždy vše nakonec nějakým způsobem dolehne na konečného zákazníka. Klient, občan nebo člověk z fabriky, chcete-li. Prodraží se mu tak hypotéky, pojištění auta, ale třeba i stavební spoření. Jsem přesvědčen, že za tyto peníze nedostane lepší službu, i když se v nové legislativě mluví o vzdělávání, kontrole, certifikacích. Podstata celé nové regulace je v tom, že stejní lidé dělají v zásadě stejné věci, jen trochu jinak klasifikované, s dohledem více úředníků a se složitějším postupem. Samozřejmě vznikne nová instituce, Národní finanční akademie a k tomu ještě ombudsman.
Nepochybuji o tom, že záměrem slovenských úředníků bylo zlepšení tržního prostředí v oboru, který má na Slovensku zejména po penzijní a zdravotní reformě v letech 2004 až 2006 špatnou pověst. Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly a nejinak je tomu i v tomto případě.
Nechci se zastávat bank a jejich poplatků. Nezapomínejme ale, že další a další regulace s bohulibou visačkou „ochrana spotřebitele“ mu obvykle uškodí více, než ten nejhamižnější bankéř. Za řekou Moravou máme krásný příklad.
Petr Stuchlík
Předseda představenstva Fincentrum, a. s.
Předseda představenstva AFIZ ČR
Příště:
Radek Špicar
ředitel vnějších vztahů Škoda Auto, a. s.
poradce Svazu průmyslu a dopravy
