Michalem Mejstříkem
Portfolia bank se budou zhoršovat, protože řada firem přestane splácet své úvěry, tvrdí profesor Michal Mejstřík, šéf Institutu ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, který zároveň působí jako finanční poradce a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV). „Zatím to ale nevypadá nijak špatně, protože banky si vytvářejí dostatečné rezervy,“ dodává Mejstřík, který s týdeníkem EURO hovořil o plánech na záchranu problémových bank a situaci na tuzemském finančním trhu.
EURO: Jak hodnotíte zásahy vlád jednotlivých zemí, které poslaly do bank miliardy eur na jejich záchranu? MEJSTŘÍK: Hodnotím s velkým zklamáním fungování institucí, které se zabývaly bankovní regulací. A také fungování ratingových agentur, které vůbec nevěděly, co hodnotí. Přitom na jejich doporučení se všichni spoléhali. Pokud ale regulátor trhu odsouhlasil metody, podle nichž se banky chovaly, už jenom tím schválil konání bank, jež vedlo ke ztrátě. Vlády pak neměly jinou šanci než peníze do bank poslat. Stát se v tomto případě dostává do velmi nevděčné role. Tím, že chrání i méně konkurenceschopné subjekty, chrání i pracovní místa. Na druhé straně ale může poškodit jiné subjekty ze sektoru, které nepodpoří.
EURO: Je taková podpora špatná? MEJSTŘÍK: Méně výkonní by měli padnout. To je přirozené. Ale vše se řídí zásadou „too big to fail“. Tedy pomoc by neměli dostat ti, jejichž tržní podíl je minimální. Podívejte se třeba na německou Hypo Real Estate. To už je zombie, a stát jí přesto pomůže.
EURO: Nebylo by pro stát efektivnější koupit banku, kterou chce zachránit, poté ji očistit a následně ji ozdravenou prodat? MEJSTŘÍK: Je to složitější, protože vláda by se tím dostala do rizika. Nebezpečí je totiž v tom, že by stát na sebe vzal neomezenou záruku za výplatu produktů, o kterých netuší, jak jsou rizikové. Podívejte se třeba na americkou pojišťovací skupinu AIG, jež vydala obrovské množství produktů, které vůbec nebyly pojišťovací. Je lepší tedy vytáhnout jen část aktiv. Jinak by se záchrana banky mohla několikanásobně prodražit. Převzetí tedy může mnohem více bolet.
EURO: Mohla by být v českých bankách, přestože jsou v dobré kondici oproti zahraničním protějškům, schována nějaká riziková aktiva? MEJSTŘÍK: Náš problém není v minulosti. Část aktiv bank bude postižena především tím, že firmy nebudou splácet úvěry. Portfolia se v tomto směru budou zhoršovat, ale zatím to nevypadá nijak špatně, protože banky si vytvářejí dostatečné rezervy. Základem je to, že mají víc vkladů než úvěrů, a tím se zásadně liší od těch zahraničních.
EURO: Jste spokojený se složením NERVu? MEJSTŘÍK: Je to vyrovnané složení. Řada lidí má sice rozdílný názor, ale nakonec jsme schopni najít kompromis. Mnohá opatření se díky tomu přijala velmi rychle a nemusela jít do Parlamentu. Varoval jsem, že pokud nepřijmeme naše opatření, mohli bychom čelit mnohem horší ekonomické situaci.
EURO: Kdy by měla Česká republika přijmout euro? MEJSTŘÍK: Nelze říct, jaký by byl pro nás ideální termín. Může se ale stát, že termín, ať bude jakýkoli, se pro nás stane velice nešťastným. To by bylo v okamžiku, kdy by kurz koruny při našem vstupu byl příliš silný. To je totiž stejná situace, jako když si koupíte akcii, když je nejdražší.
EURO: Myslíte, že dluhopisy pro domácnosti, které vláda připravuje, mohou pomoci státnímu rozpočtu? Kolik je podle vás reálné, že stát vybere? MEJSTŘÍK: Zabývali jsme se tím, ale lze jen těžko odhadovat, kolik by stát mohl získat. Je to otázka nastavení všech parametrů. Myslím, že reálné je počítat s desítkami miliard korun.
