EU varovala vládu Francie, aby se nevměšovala do dění uvnitř Société Générale
Když v červenci 2001 přebírala francouzská Société Générale (SG) tuzemskou Komerční banku, chlubila se, že pro ni bude silným a stabilním partnerem. „Uděláme vše pro to, abychom poskytovali co nejkvalitnější služby, co nejkvalitnější produkty a co nejkvalitnější krytí rizik. Transfer našich zkušeností proto bude dokončen co nejrychleji,“ prohlásil tehdy při podpisu smlouvy šéf Société Générale Daniel Bouton. Nejen on, ale zřejmě nikdo tehdy netušil, jak snadno se může druhá největší francouzská banka kótovaná na burze dostat do vážných problémů. Teď vyšlo najevo, že SG přišla podvodnými transakcemi o 4,9 miliardy eur. Ačkoli se zdálo, že finanční obr skandál ustojí, nyní vše vypadá jinak a do celé kauzy se vložili i politici. Ministryně financí Christine Lagardeová dokonce prohlásila, že banka má vážné potíže. „Société Générale je v krizi,“ řekla doslova pro televizi LCI.
Politická hra.
Tvrdý výrok ministryně financí o bankovní krizi si analytici jen velmi těžko vysvětlují. „Připadá mi to jako výstřel do tmy. Pravdou je, že banka na tom není dobře, ale že by šlo přímo o krizi, to si nemyslím,“ reagoval analytik společnosti Atlantik FT Milan Lávička. Analytik společnosti Cyrrus Marek Hatlapatka se domnívá, že Lagardeová chtěla svým výrokem získat politický kapitál. „Z politické sféry by takový komentář neměl přijít. Banka sice má problém, ale rozhodně to není něco, co by jí mělo položit. Nedokážu posoudit, zda tam nejsou nějaké politické tlaky, aby se spojily dvě velké francouzské banky. Šance na vznik obří finanční instituce se některým politikům asi líbí,“ tvrdí Hatlapatka. Jasné je, že Lagardeová svým komentářem zvýšila zranitelnost už tak otřesené banky. Spekulace o tom, že na banku si brousí zuby fronta zájemců, na sebe nenechaly dlouho čekat.
Bouton v ohrožení?
Ministryně rovněž nepřímo naznačila, že šéf banky Daniel Bouton by měl odstoupit. „Vedení banky by mělo zvážit, zda ta osoba je ta nejlepší na řízení kymácející se lodi, nebo zda by kapitán neměl být vyměněn,“ uvedla. Podobný komentář uštědřil na adresu vedení banky i prezident Nicolas Sarkozy. Podle něj je nepřípustné, aby nikdo z vedení nenesl za skandál odpovědnost. „Když je někdo štědře placen, a to i zaslouženě, nemůže se vyhýbat odpovědnosti, když nastanou problémy,“ řekl Sarkozy. Boutona nešetřil ani předseda senátního výboru pro finance Jean Arthuis. Řekl: „Bouton nemůže udělat nic jiného, než odejít.“
Šéf banky, jehož roční plat se i s odměnami počítá v milionech eur, už přitom jednou rezignaci nabídl, a to hned poté, co skandál s riskantními obchody vyšel najevo. Představenstvo ale jeho nabídku odmítlo s tím, že chce, aby v bance zůstal a pomohl celou situaci vyřešit. Minulý týden vedení firmy Boutona opět podpořilo. Za šéfem stojí i stovky zaměstnanců, kteří ho dokonce přišli podpořit před centrálu společnosti.
Banka jen pro Francouze.
Spekulaci o tom, kdo by mohl SG koupit, nabraly minulý týden na síle. Nejčastěji byla zmiňována francouzská BNP Paribas. Ta už o banku usilovala na konci devadesátých let. Akcie SG, které kvůli skandálu ztratily od začátku roku téměř třetinu hodnoty, na úvahy o novém majiteli okamžitě zareagovaly desetiprocentním růstem.
Francouzi ovšem nejsou jediní zájemci. List The Wall Street Journal dokonce sestavil žebříček možných kupců i s komentářem výhod a nevýhod takového převzetí. Kromě Francouzů zmiňuje italskou společnost UniCredit, britské banky Barclays nebo HSBC, španělskou Banco Santander, německou Deutsche Bank či švýcarskou UBS.
Některé firmy dokonce zájem potvrdily. „Uvažujeme o tom. Jednoduše proto, že o tom přemýšlí celá Evropa,“ citovala agentura Reuters reakci mluvčího BNP Paribas na otázku, zda zvažují nabídku převzetí.
Spekulace okomentoval i francouzský premiér Francois Fillon. Ten totiž zahraniční banky důrazně varoval před pokusy využít situace a získat nad SG kontrolu. Zdůraznil, že banka by měla zůstat v rukou Francouzů. „Vláda nedopustí, aby se Société Générale stala obětí nepřátelských nájezdů,“ řekl Fillon. „Société Générale musí zůstat velkou francouzskou bankou,“ dodal. Sarkozyho poradce Henri Guaino dokonce prohlásil, že „stát nebude jen přihlížet a nenechá Société Générale na milost nějakého predátora“. Takové výroky už ale nemohla nechat bez odezvy Evropská unie. Agentura Reuters uvedla, že Evropská komise varovala francouzskou vládu, aby se nesnažila ovlivňovat vývoj v bankovní skupině Société Générale a nediskriminovala zahraniční banky při možném převzetí SG. „Když někdo přijde s nabídkou silného ekonomického projektu, proč ho odmítat. Jen proto, že není Francouz?“ cituje Reuters šéfa euroskupiny ministrů financí Jean-Clauda Junckera.
Když investovat, tak ve velkém.
Podle agentur se francouzská banka postarala o vůbec největší ztrátu, jakou kdy zaměstnanec způsobil špatným obchodováním. Do problémů totiž dostal banku jediný muž. Jednatřicetiletý, dnes již bývalý makléř Jérome Kerviel je obviněn z toho, že nedovolenými obchody připravil banku o pět miliard eur. Za to mu hrozí až sedmileté vězení a pokuta tři čtvrtě milionu eur. Mezi analytiky a komentátory francouzského tisku se ale objevily i názory, že Kerviel může být pouze obětním beránkem, na kterého chce banka svést všechny finanční potíže způsobené investicemi do amerických akcií. To ale Société Générale popírá. Kerviel se podle francouzské policie zřejmě nesnažil banku o peníze připravit. Naopak chtěl ústavu vydělat hodně peněz, a tím pádem i výrazně zvýšit své prémie, které mu banka poskytovala na základě zisku. Za loňský rok měl údajně dostat až tři sta tisíc eur. Na tučné výdělky ovšem nestačily obchody, k nimž měl povolení. Rozhodl se proto investovat ve velkém. Náplní jeho práce bylo vytvářet investiční portfolia složená z rizikových finančních instrumentů. Banka skládala celou řadu těchto portfolií, které obsahovaly stejné investice, pouze s mírným rozdílem v hodnotě. Tím byly všechny investice bezpečně zajištěny a hrozilo pouze malé riziko problémů. Malý byl ovšem také zisk, a proto banka tyto transakce prováděla ve velkých množstvích a při extrémně velkých investovaných částkách. Právě to se jí ale vymstilo.
Muž s obřím kapitálem.
Kerviel totiž nechtěl vytvářet zisk po malých částkách a rozhodl se bez adekvátního zajištění investovat všechny peníze, které měl k dispozici. Prosázel tak neuvěřitelných 50 miliard eur. To přesahuje celou tržní hodnotu banky včetně jejich dceřiných firem, mimo jiné Komerční banky. Aby na to banka nepřišla, začal v kontrolních dokumentech vedle skutečně existujících portfolií vykazovat i taková, která si celá vymyslel. V tom mu pomáhaly zkušenosti z oddělení controllingu, kde pracoval několik let, než se stal makléřem. Podle bankovních kontrolorů tak vypadalo vše v pořádku. Riziková portfolia byla zajištěna jinými investicemi a účetní knihy ukazovaly pouze malé riziko.
Kerviel si vytvořil specifický styl práce. Jedině to umožňovalo, že si v bance jeho obchodů nikdo nevšiml. Zkušený makléř si vybíral především investiční operace, které nevyžadovaly potvrzení nadřízených, falšoval potvrzení o investicích a v několika případech údajně i zneužil přístupová hesla počítačových administrátorů, aby zamaskoval stopy po investicích v bankovním operačním systému.
Jak je možné, že jediný muž mohl úspěšně disponovat s desítkami miliard eur a nikdo v bance na to dlouhou dobu nepřišel, zatím nikdo neví. Jisté je, že úplně sám Kerviel nebyl. Spolu s ním byli propuštěni i čtyři jeho nadřízení. Obviněný makléř navíc francouzské policii řekl, že jeho šéfové o těchto obchodech celou dobu věděli a zavírali před nimi oči.
Kerviel začal s obchody v únoru loňského roku. První podezření se objevilo až v listopadu, kdy se o transakce začala zajímat derivátová burza Eurex. Na celou věc se ale nepřišlo do té doby, než se Kerviel začal pouštět do už zmiňovaných „obchodů ve velkém“. Vedení banky tak odhalilo rozsah podvodů až 18. ledna, kdy začalo Kerviela důkladně prověřovat. Poslední indicií, jež vedla k odhalení, bylo falešné potvrzení od Deutsche Bank, které si Kerviel údajně sám vystavil. Management banky se proto rozhodl jeho transakce prověřit dotazem na Deutsche Bank. Ta o žádném obchodě nevěděla, a Kervielovo „řádění“ tak bylo u konce.
O dva dny později informoval šéf SG Daniel Bouton francouzskou národní banku o problémech, kterým jeho ústav čelí. Poté na schůzi představenstva odmítl uvést předpokládané hospodářské výsledky za rok 2007 s tím, že nikdo neví, o kolik banka ve skutečnosti přišla. Později už ale SG oznámila skutečnou výši škod.
(Ne)poučení z minulosti.
Fakt, že banku může ohrozit jediný člověk a jeho nekontrolované spekulace mohou nakonec firmu i položit, dokazují zkušenosti z minulosti. V roce 1995 takto zkrachovala nejstarší britská investiční banka Barings. Její renomovaný makléř Nick Leeson, který šéfoval singapurské pobočce, vykázal na trhu derivátových obchodů ztrátu 1,4 miliardy dolarů. Banku to položilo. Kromě kapitálu přišla i o důvěru klientů. Leeson obchodoval s rizikovými opcemi především na japonské a singapurské akcie. Ze začátku velmi úspěšně a banka ho nesmírně oceňovala. Koncem roku 1994 už ale činila ztráta na jeho účtu dvě stě milionů liber. Leeson se snažil situaci zachránit obří spekulací s japonskými akciemi. Zemětřesení v Kóbe ale porazilo trhy, a tím zvýšilo Leesonovu ztrátu na 1,4 miliardy dolarů. Leeson dostal šest a půl roku za podvod, falšování účetnictví a utajování ztrát před vedením banky. Vedení francouzské SG neustále ujišťuje, že jí nic podobného nehrozí a že kapitál má zajištěný. Société Générale v tiskové zprávě uvedla, že rozhodla o zvýšení kapitálu prostřednictvím vydání preferenčních akcií ve výši 5,5 miliardy eur. Opční práva na tyto akcie byly upsány v plné výši americkými investičními bankami JP Morgan a Morgan Stanley. Navíc banka pozvala do firmy auditory a správní rada jmenovala tříčlenný výbor, který bude skandál důkladně prošetřovat.
Česká dcera nedotčena.
Celý skandál paradoxně pomáhá Komerční bance, kterou SG ovládá od roku 2001. Dokazuje to mimo jiné vývoj akcií. Zatímco cenné papíry SG padají, Komerční banka roste. „Příčiny tohoto chování bych viděl jednak v tom, že Komerční banka je lokální banka působící pouze na českém trhu a v malé míře také na Slovensku, a tudíž není tolik ovlivněna globálními událostmi. Další její odlišnost proti SG je její zaměření na retailové bankovnictví a jen malá angažovanost v investičních nástrojích typu collateral debt obligation (zajištěná dluhová obligace),“ nabízí vysvětlení analytik Lávička. Podle něj to jasně potvrzuje nezávislost KB na francouzské matce. Ostatně v tomto smyslu se vyjádřila i KB, když komentovala francouzský skandál. „Hospodaření Komerční banky to nijak neovlivní,“ uvedla ihned po oznámení ztráty mluvčí KB Romana Ondrůšková. Objevily se i úvahy o zvýšené dividendě, jejímž prostřednictvím by si SG vytáhla z Komerční banky chybějící peníze.
Podivná soutěž.
Do francouzských rukou svěřila Komerční banku sociálnědemokratická vláda ještě pod vedením Miloše Zemana. „Touto operací končí úspěšná privatizace bankovního sektoru,“ prohlásil v červnu 2001 někdejší premiér. To, že druhou největší českou banku nakonec získají Francouzi, nebylo zpočátku vůbec jasné. O šedesátiprocentní státní podíl mělo totiž zájem pět významných zahraničních bank – italský UniCredit, německá HypoVereinsbank, rakouská Bank Austria Creditanstalt a konečně francouzské firmy Société Générale a Crédit Agricole. Za favority tendru byly přitom považovány především německá a italská banka.
Soutěž se navíc odehrála za podivných okolností. Obavu, že všichni zájemci nebudou mít v soutěži stejné šance, rozvířil tehdejší náměstek ministra financí Jan Mládek, který údajně Italům otevřeně řekl, že jejich firma nemá při privatizaci banky žádnou šanci. Ačkoli na šokující Mládkův výrok se později zapomnělo, nejasnosti ohledně kritérií, podle nichž vláda bude nového vlastníka Komerční banky vybírat, zůstaly. Jak Zeman, tak další členové jeho kabinetu se totiž opakovaně nechali slyšet, že cena nebude jediným kritériem pro úspěch ve výběrovém řízení. Vláda ovšem nikdy zcela neosvětlila, jaká další hlediska hodlá vzít v úvahu.
Výhodná cena.
Zásadní výhodou, díky které Société Générale vyhrála, se tak nakonec přeci jen stala nabídnutá cena. Francouzský bankovní obr nutně potřeboval banku koupit. Kdyby totiž v dohledné době nezískal ve střední Evropě silného zástupce, hrozilo, že zůstane v expanzi do tohoto regionu pozadu za německými a rakouskými bankami.
„V průběhu vyjednávání došlo k výraznému navýšení původně nabízených cen,“ pochvaloval si Zeman. Francouzi totiž za podíl v Komerční bance nakonec nabídli 40 miliard korun, což bylo o devět miliard více, než kolik činil jejich první návrh. Všechny ostatní uchazeče tak vysoce přeplatili. Od poradce české vlády, investiční banky Goldman Sachs, proto kabinet obdržel doporučení prodat Komerční banku do Francie. „Je to absolutně nejlepší prodej banky ve střední a východní Evropě,“ uvedl po zveřejnění výsledků tendru tehdejší ministr financí Jiří Rusnok. Pozitivně hodnotil především to, že zaplacených čtyřicet miliard korun bylo více než trojnásobkem vlastního jmění české banky. Francouzský obr ovšem na transakci rozhodně neprodělal. „Byl to velmi dobrý obchod,“ uvedl mluvčí SG Jerome Fourre.
Kritikou ovšem nešetřila tehdejší opozice. Občanští demokraté vládě vytýkali především to, že banku prodala za „zápornou“ cenu. Stínový ministr financí Vlastimil Tlustý řekl, že stát sice vydělal čtyřicet miliard korun, ale když se k tomu přičte, kolik vyložil na očištění Komerční banky od špatných úvěrů, tak je to nakonec pro něj finanční ztráta. Stejné výhrady vyslovil i budoucí šéf lidovců Miroslav Kalousek. Ten ale nakonec prohlásil, že banka konečně získá zodpovědného strategického partnera. Zda Société Générale zůstane silným strategickým partnerem i v dnešní situaci, ukáže čas.
