Češi stahují své peníze ze zahraničních bank. Vyplývá to z dat, které má k dispozici ministerstvo financí (MF). Podle jeho odhadů měli Češi ke konci roku 2009 uloženo na zahraničních kontech 84,7 miliardy korun. O rok dříve to přitom bylo více než sto miliard korun a do té doby rostly české peníze v zahraničí svižným tempem.
Zhruba třetinu ze zmiňovaných téměř pětaosmdesáti miliard korun tvoří vklady v zemích, které si drží bankovní tajemství. MF tudíž nezná majitele ani původ peněz. Ze statistiky resortu financí přitom vyplývá, že i tyto „anonymní“ vklady se tenčí. Data za rok 2010 budou až na podzim. Od letošního července si ovšem nejen čeští občané musejí za bankovní tajemství připlatit.
Nezdaněné miliardy
Přesnou sumu, kolik mají Češi „ulito“ na tajných kontech v zahraničí, ministerstvo nezná. Částku lze nicméně odhadnout ze srážkové daně, kterou úřady inkasují namísto povinné výměny daňových informací. Jde o peníze z celkem jedenácti zemí, mezi které patří například Švýcarsko, Andorra či San Marino. Loni přišlo ze srážkové daně do českého rozpočtu 79,9 milionu korun, o rok dříve získala tuzemská daňová správa 129,6 milionu korun.
Jde v podstatě o daň za anonymitu. Jinými slovy, namísto konkrétních údajů o klientech banky pošlou ze zmiňovaných zemí daň z úroku, které jim vyplatí na vkladech. Daň zavedla Evropská unie na základě směrnice o zdanění příjmů z úspor v podobě úrokových plateb, která vznikla v roce 2003 a platí od roku 2005. Do července 2008 činilo zdanění patnáct procent, později se zvýšilo na dvacet procent a nyní se od prvního července tato daň vyhoupla až na pětatřicet procent. Smyslem směrnice je především snaha zamezit daňovým únikům, které by mohly vzniknout tím, že lidé schovají své peníze do bank v zahraničí.
„Vzhledem k tomu, že se jedná o opatření vycházející ze směrnice Evropské unie a je používáno jen v zemích, které neaplikují automatickou výměnu informací, nemůže Česká republika v rámci své vnitrostátní právní úpravy tuto sazbu nijak ovlivnit,“ říká mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob.
Pro český státní rozpočet přitom příjem ze srážkové daně znamená jen drobné ve srovnání s tím, pokud by tyto prostředky byly řádně zdaněny. Lze totiž předpokládat, že se z velké části může jednat o peníze, u kterých není jasný původ a ze kterých nebyla odvedena daň. Daně se dotyčný majitel konta může zbavit pouze tak, že nahlásí své zahraniční konto domácím úřadům.
Švýcarské prvenství
Největší suma z Česka „ulitých“ peněz končí ve Švýcarsku. Naposledy přišlo do Česka na srážkové dani ze země helvétského kříže 44,5 milionu korun, což je meziročně o polovinu méně. Budeme-li počítat, že úročení na vkladech se pohybuje okolo jednoho procenta, mohli mít Češi na tamních anonymních kontech ke konci roku 2009 dvaadvacet miliard korun. Jediné dvě země, které dle dat ministerstva financí poslali do Česka na srážkové dani meziročně víc peněz, jsou Belgie a San Marino.
