Bankovnictví po italsku

10. 5. 2005

Nizozemská nabídka na koupi Banca Antonveneta se může dostat na pokraj zájmu

Italská Banca Popolare di Lodi se svou skromnou tržní kapitalizací v hodnotě tří miliard dolarů představuje mezi evropskými finančními institucemi jen malého hráče. Až donedávna stála banka z lombardského města Lodi za povšimnutí pouze díky akvizicím společností mnohem menších než ona sama. Překvapivým manévrem z 29. dubna, kterým se pokouší převzít třikrát větší banku Antonveneta, svou dosavadní pověst naprosto změnila a pronikla do novinových titulků. Troufalým krokem může zmařit nabídku ve výši 8,1 miliardy dolarů předloženou nizozemským gigantem ABN-Amro Holding. Ta znepokojila vlivné italské osobnosti usilující o to, aby italské bankovnictví zůstalo v domácích rukou. Bitva o Antonvenetu se proto rychle mění ve zkoušku houževnatosti pro kapitalismus po italsku a pro budoucnost evropského systému regulace financí.
Mnozí finančníci se na taktický krok, který banka Lodi na poslední chvíli podnikla, dívají jako na trik, jímž se Itálie s r. o. snaží zabránit, aby Antonveneta podlehla holandské nabídce, a otevřela tím dveře k italskému fragmentovanému bankovnímu průmyslu pro cizince dychtící vemluvit se do přízně movitých italských zákazníků. Guvernér italské centrální banky Antonio Fazio je všeobecně považován za člověka, který podporuje snahy udržet zahraniční zájemce stranou, i když jeho úředníci odmítají komentovat tvrzení, že Fazio upřednostňuje Lodi. Pokud ABN-Amro se svou nabídkou neuspěje, nebude to poprvé, co zahraniční banka odejde z Itálie s prázdnou. V roce 1999 španělská Banco Bilbao Vizcaya upustila od plánů na sloučení s Unicredito poté, co obdržela negativní signály od italské centrální banky.
Tentokrát kritici centrální banky poukazují na měsíční období, o něž se zpozdilo schválení žádosti ABN-Amro, aby její podíl v bance Antonveneta mohl být zvýšen na 30 procent. Než dal Fazio 28. dubna holandskému zájemci zelenou, dokázala konkurenční Lodi, která předložila stejnou žádost, urychleně odkoupit 29,5 procenta akcií Antonvenety, čímž se svými spojenci získala kontrolu nad 51procentním balíkem akcií. Při dramatickém převratu z 30. dubna pak Lodi a její přívrženci dokázali vypudit představenstvo Antonvenety, které podporovalo nabídku ABN-Amro, a nahradit je přátelštějšími tvářemi. „Tento způsob převzetí kontroly by neměl být přípustný,“ prohlašuje Umberto Mosetti, partner ve firmě Deminor, která se specializuje na otázky corporate governance a zastupuje některé drobné akcionáře Antonvenety.
Taktizování přimělo Consob, italského regulátora akciového trhu, aby zahájil vyšetřování s cílem určit, zda Lodi na základě tajné dohody s dalšími investory nevytvořila podíl přesahující 30 procent, aniž by předložila plnou peněžní nabídku, jak vyžaduje zákon. Jestliže vyšetřování domněnku potvrdí, Lodi a její spojenci budu muset místo cenných papírů vytáhnout z měšče peníze za akcie Antovenety, které zatím nevlastní. Tiskový mluvčí banky Lodi se odmítl vyjádřit k vyšetřování, k údajnému protežování i k jakýmkoli dalším konkrétním informacím o nabídce nebo jejím financování.

Je to absurdní.

Nizozemský nápadník Antovenety nicméně přes všechny překážky, které jsou mu kladeny do cesty, zatím neprojevuje ochotu svou nabídku stáhnout. ABN-Amro právně zpochybnila kroky Lodi i centrální banky. Úředníci Evropské unie pro otázky vnitřního trhu obeslali Antonia Fazia dopisy, v nichž požadují, aby objasnil své stanovisko k otevřenosti italského finančního trhu vůči zahraničním investicím. „Způsob, jakým se bankovní regulační orgány v Itálii chovají, je absurdní,“ uvádí Stilpon Nestor, člen expertní skupiny Evropské komise pro řízení a správu společností a obchodní právo, „v tom spočívá jejich největší selhání.“
Někteří finanční analytici prohlašují, že je stejně absurdní představa, jak malá, dluhy obtížená Lodi ovládne větší banku. Už dnes ohýbá záda pod vahou dluhu ve výši dvanácti miliard dolarů, který je důsledkem dřívější šňůry fúzí a akvizicí. Poměr mezi úvěry a spotřebitelskými vklady v Lodi tvoří 1,09 – téměř trojnásobek italského průměru (viz tabulka). V loňském roce banka vykázala zisk, který činil 218 milionů dolarů. Podle vlastního vyjádření však k financování akvizice Antonvenety bude nucena získat další kapitál – částečně emisí dluhopisů v hodnotě 1,9 miliardy dolarů, přičemž tato emise bude vydána navíc k předchozí, při níž Lodi v březnu uvedla do oběhu 388 milionů dolarů.
Vysoké zadlužení tlačí dolů kdysi prvotřídní ukazatel kapitálové přiměřenosti banky Lodi, který klesl z loňských 6,4 procenta na úroveň tvořící podle odhadů v polovině dubna 3,2 procenta. Údaj vychází ze zprávy vypracované 19. dubna odborníky z Unicredit Banca Mobiliare, makléřského oddělení UniCredito. Je-li informace pravdivá, snížil se ukazatel pod zákonnou hranici čtyř procent. Pokles neunikl pozornosti institucí, jež hodnotí finanční situaci firem. Agentura Fitch Ratings, která dluh Lodi ohodnotila známkou BBB+, 29. dubna zařadila banku na seznam firem s negativním výhledem. „Hodnocení odráží naše znepokojení ohledně možného přílišného zatížení z hlediska kapitalizace Lodi a ohledně způsobu, jakým chtějí realizovat svůj plán,“ objasňuje Christian Scarafia, analytik firmy Fitch.
Není divu, že se najdou lidé, kteří zpochybňují důvody, které Lodi vedly k předložení nabídky na koupi Antonvenety. Vždyť jen před šesti měsíci výkonný ředitel Gianpiero Fiorani analytiky ujistil, že Lodi v dohledné době o další akvizice usilovat nebude. V jedné věci má přesto Lodi výhodu. Jak tvrdí italští odborníci na finance, zhroucení Lodi není možné. Centrální banka totiž v případech krajní nouze zůstává pro italské banky vytrvalým věřitelem.
ABN-Amro přesto neodejde bez boje. Mnozí pozorovatelé říkají, že výsledek boje o Antonvenetu určí, zda svět italských financí přeskočí do dvacátého prvního století, anebo zůstane jednou nohou vězet ve století předchozím.