Řecko dostalo dluhový odpustek v podobě částečného bankrotu. Při životě ho udrží banky a pojišťovny spolu s evropskými daňovými poplatníky. Pro eurozónu však řecká krize znamená významný mezník. Cesta k mnohem hlubší ekonomické spolupráci, než si kdo ještě před pár lety byl ochoten představit, se zdá být nezvratná.
Foto: Profimedia
Po týdnech nejistoty a hádek se evropští politici smířili s tím, co si finanční trhy myslí už dávno. Řecko nebude schopné nikdy svůj nynější dluh splatit. Na čtvrtečním mimořádném summitu eurozóny se proto státníci dohodli na částečné restrukturalizaci řeckého dluhu. Ta zahrnuje výměnu části stávajících řeckých dluhopisů za cenné papíry s třicetiletou splatností a nízkou úrokovou sazbou či výkup řeckých dluhopisů z peněz evropských daňových poplatníků. Řecký dluh se tím má snížit o čtvrtinu. Zároveň eurozóna slíbila Řecku nové půjčky ve výši 109 miliard eur, delší dobu na jejich splacení a nižší úroky. Na této štědrosti vydělají i Portugalsko a Irsko, které evropské státy také už dříve vytáhly z dluhové pasti.
Závěry summitu podle expertů přeloží ratingové agentury do mnohem drsnějšího jazyka. Prohlásí, že Řecko částečně zbankrotovalo. Dluhopisy, kterých se bude týkat výměna či výkup za snížené ceny, budou pro trh bezcenné. Banky, které je budou mít ve svých aktivech, je budou muset odepsat a ztrátu zaplatit ze svého. Zatímco evropské banky tyto ztráty bez problémů ustojí, banky v Řecku, které vlastní řecký dluh za zhruba 67 miliard eur, se ocitnou na pokraji krachu. Bez možnosti půjčovat si proti řeckým dluhopisům od Evropské centrální banky peníze na každodenní provoz, nepřežijí. Politici proto slíbili, že je padnout nenechají.
Finanční trhy přijaly řešení s úlevou. Euro posílilo a ceny státních dluhopisů Itálie a španělska, kterých se před summitem investoři v obavách zbavovali, zase začaly růst. Jenže řada otázek stále zůstává nezodpovězena. Třeba zda umazání čtvrtiny dluhu Řecka bude stačit. Řada ekonomů tvrdí, že dluh se musí dostat k 80 procentům hrubého domácího produktu, aby ho země byla schopna unést. Jestliže na konci letošního roku měl řecký dluh dosáhnout až 175 procent HDP, k osmdesátiprocentní hranici se ani po restrukturalizaci nedostane. Druhou klíčovou otázkou bude, jak se podaří zachovat likviditu řeckých bank a uklidnit Řeky, aby z nich hromadně nevybrali veškeré úspory. Konečně třetí otázka je, jestli si za oněch 109 miliard eur eurozóna koupila dost času na to, aby dokázala finančním trhům, že Řecko bylo skutečně jen výjimkou a že dokáže vymoci od ostatních členů striktní dodržování přísných rozpočtových a dluhových pravidel. A že nejohroženější země Portugalsko, Itálie či španělsko provedou nezbytné reformy, které posílí konkurenceschopnost jejich ekonomik.
Jak ulevit Řecku
Eurozóna prozatím zažehnala hrozbu, že nejistota ohledně způsobu řešení řeckého dluhu stáhne do propasti mnohem důležitější ekonomiky, Itálii a španělsko. „Paniku na finančních trzích před summitem živilo to, že nikdo nevěděl, jaký model eurozóna pro řecký bankrot zvolí. Pořád se hrál nejhorší možný scénář, tedy živelného bankrotu státu a následného krachu řeckého bankovního systému,“ myslí si Jan Bureš, hlavní ekonom Poštovní spořitelny.
Řecko dostane na pokrytí rozpočtových deficitů v příštích třech letech půjčku 109 miliard eur (2 663 mld. korun), o kterou se podělí státy eurozóny s Mezinárodním měnovým fondem (MMF). Půjčka bude mít až třicetiletou splatnost. Zároveň se protáhne doba splácení na stejnou dobu i u prvního balíku pomoci z roku 2010. Klesne i úroková sazba těchto úvěrů z 5,5 na 3,5 procenta. Na tuto sazbu se dostanou i dosavadní půjčky eurozóny Portugalsku a Irsku. Tím eurozóna rezignovala na původní myšlenku, že vysoké úrokové sazby u záchranných půjček bude v budoucnu odrazovat další země od toho, aby se o pomoc také přihlásily.
Kromě státních půjček se Řecku uleví se splácením stávajícího dluhu. Držitelé jeho státních dluhopisů si budou moci zvolit ze tří variant, jak Řecku pomoci. V příštích osmi letech vymění dluhopisy, kterým skončí splatnost, za nové cenné papíry, které budou splatné až za dalších 30 let a které budou mít úrokovou sazbu 4,5 procenta. To je více než dvakrát nižší úrok, než kdyby si mělo Řecko půjčovat na 30 let za nynějších podmínek na trhu. Investorům, kteří na tuto variantu přistoupí, bude návratnost jejich investice garantovat Evropský fond finanční stability (EFSF), z jehož prostředků už dříve dostalo pomoc Portugalsko a Irsko. Do roku 2020 by se tím zajistilo refinancování zhruba třetiny řeckého dluhu. Navíc výměnou klesne jeho hodnota o 13,5 miliardy eur.
Další možnosti, jak se mohou soukromí investoři zapojit do záchrany Řecka, zahrnují výměnu stávajících dluhopisů za cenné papíry s delší splatností a úrokem od 5,9 do 6,4 procenta. Ovšem s podmínkou, že tím přijdou o 20 procent své původní investice. I v tomto případě jim návratnost zbylých až 80 procent bude garantovat eurozóna z fondu EFSF. Celkem se počítá, že při účasti 90 procent soukromých investorů klesne řecký dluh takto zhruba o 50 miliard eur z nynějších 350 miliard. Další snížení dluhu může přinést zpětný výkup dluhopisů financovaný z půjček eurozóny, a jejich následná likvidace. Kupovalo by se za tržní ceny, které se nyní pohybují kolem 60 procent nominální hodnoty. Řecko by se tak dohromady mohlo zbavit až čtvrtiny dluhu a splácení jeho zbytku by mělo být snazší. Jenže to je málo, argumentuje řada ekonomů. Dluh Řecka by musel klesnout až na polovinu, aby ho země s hlubokými strukturálními problémy byla schopná splácet.
Skrytá příprava na bankrot
Pikantní na rozhodnutí o částečném bankrotu Řecka je, že o týden dříve, kdy Evropská unie zveřejnila zátěžové testy 90 největších evropských bank, se s ničím takovým nepočítalo. Přestože finanční trhy očekávaly s devadesátiprocentní pravděpodobností, že se Řecko bankrotu nevyhne, evropské instituce banky na tuto eventualitu neprověřily. Chytře však nechaly banky, aby o sobě investorům jasně řekly, jaké státní dluhopisy a s jakou splatností vlastní. Dopad potenciálního bankrotu si pak mohli spočítat v tichosti sami. „Dopad řeckého bankrotu na evropské banky nebude velký. Navíc jejich expozice vůči řeckému dluhu postupně klesá, jak končí splatnost části dluhopisů a banky nové nekupují. Problém by byl, kdyby se nervozita na trzích přenesla na další státy, pak by případné ztráty bank byly mnohem vyšší,“ vyvozuje ze zveřejněných čísel Milan Lávička, analytik banky J&T, který se na banky specializuje.
Přijít po takové skryté přípravě s řešením ve formě částečného bankrotu bylo pro politiky jednodušší. Jenže zároveň museli dát odpověď na otázku, kterou testy rovněž vyvolaly. Co bude s řeckými bankami, které by ztráty kvůli bankrotu nepřežily? Jednak by přišly kvůli přecenění 67 miliard eur řeckých státních dluhopisů o veškerý svůj kapitál. Navíc by tyto dluhopisy už nemohly dávat jako zástavu Evropské centrální bance, která jim jako jediná je schopna dodávat potřebné peníze na každodenní fungování. Jejich rychlý skon by mohli ještě umocnit sami Řekové, kteří by ve velkém chtěli vybrat své úspory. Od začátku krize už takto z bank stáhli na pětinu svých peněz. Krach řeckých bank by dopadl i na evropské peněžní ústavy, které jim v minulosti půjčily peníze na mezibankovním trhu.
Bez záchrany řeckých bank plán eurozóny nemůže fungovat. Proto zhruba 20 miliard eur z přislíbeného balíku bude moci řecká vláda použít na pokrytí ztrát kvůli bankrotu. Dalších 35 miliard eur má sloužit jako garance, která tamním bankám umožní si dál půjčovat od ECB. Guvernér ECB Jean-Claude Trichet, který se řeckému bankrotu bránil do poslední chvíle, po summitu potvrdil, že ECB financování řeckých bank nezastaví.
Kdo to zaplatí
Sama ECB už utopila v řeckých dluhopisech mezi 50 a 70 miliardami eur (až 1 710 mld. korun). Kdo její ztráty uhradí, politici neřekli, ale z principu by to měly být členské státy eurozóny. Ty budou navíc držet jen díky dvěma balíkům pomoci spolu s MMF přes 200 miliard eur řeckého dluhu. Politici předpokládají, že tyto peníze jednou dostanou zpátky neboli že Řecko bude schopno si na splátky vydělat. K tomu mu hodlají pomoci tím, že umožní Evropské komisi, aby přesměrovala část peněz z unijních strukturálních fondů do investic do řecké ekonomiky. Připojit by se měla i Evropská investiční banka. Základní problém řecké ekonomiky to však nevyřeší. „Řecko je totálně nekonkurenceschopná země. Nemá žádný pořádný export, takže si na splácení úvěrů nemůže vydělat. V Řecku chybí vzdělaná a kvalitní pracovní síla. Ti, co zde vyrostou, odcházejí do zahraničí,“ shrnuje problémy tamní ekonomiky Michal Mejstřík, profesor ekonomie na Univerzitě Karlově (celý rozhovor si přečtěte ZDE).
Změnit strukturu ekonomiky, která spoléhá na cestovní ruch a další služby, bude trvat mnoho let. Dlouho potrvá i to, aby řecká vláda byla schopna svůj chod financovat pouze z vybraných daní a nemusela si dál půjčovat. I když k reformám ji může eurozóna částečně tlačit. Třeba výměnou za to, že po provedení klíčových reforem část dluhu promine, navrhují někteří ekonomové. Na druhou stranu to může zavánět určitým protektorátem, který může být pro Řecko dlouhodobě politicky neúnosný.
Co dál s eurozónou
I když to evropští politici otevřeně neříkají, řecká krize postupně výrazně mění samotný charakter Evropské unie. Až dosud se všichni distancovali od jakékoli myšlenky hlubší integrace, jejímž symbolem by byly společné dluhopisy eurozóny, které by jednou provždy mohly vyřešit dluhové problémy některých členských zemí, ale na něž by doplatili obyvatelé disciplinovaných a spořivých zemí, jako je Německo.
Jenže minulý čtvrtek se právě tento scénář zase o kousek přiblížil realitě. Politici rozšířili okruh pravomocí fondu finanční stability ESFS. V budoucnu už nebude moci pomáhat jen zemím, které se dostaly do dluhových problémů, ale bude jim moci preventivně půjčovat, aby je investoři ze svých portfolií úplně nevyškrtli. V případě, že ECB uzná, že situace na trzích je vážná, bude moci evropský fond skupovat dluhopisy problémových zemí, a tím snižovat úrokové sazby, za které si tyto sazby půjčují. Navíc bude možné z peněz fondu pomáhat bankám, které se dostanou do potíží s kapitálovou přiměřeností. Tyto nové pravomoci mají ujistit finanční trhy, že eurozóna se v případě potřeby včas postaví za Itálii a španělsko, které se kvůli nejistotě ohledně Řecka rovněž dostaly do ohrožení. Někteří ekonomové ovšem podotýkají, že ve stávající podobě na takovou intervenci nemá evropský fond dost peněz.
Kvůli změnám ve fungování evropského záchranného mechanismu francouzský prezident Nicolas Sarkozy nepřímo uvedl, že se tím položily základy k jakémusi Evropskému měnovému fondu. A lucemburský premiér a politický šéf eurozóny Jean-Claude Juncker připustil, že je to začátek cesty k tolik diskutovaným eurodluhopisům, za jejichž splacení by ručily všechny státy eurozóny. Možností, jak by jejich zavedení mohlo vypadat v praxi a jak zajistit, aby se tím neoslabila vůle států dodržovat pravidla fungování eurozóny, je několik. Tak daleko ovšem zatím přemýšlí jen akademici. Politici sem ještě nedospěli. Cesta, na kterou se kvůli řecké krizi vydali, se už ovšem zastavit nedá, pokud má eurozóna přežít.
