Kvalitu novely zákona o konkursu a vyrovnání prokáže až praxe
Drobná pětatřicetiletá tmavovláska v politice nepůsobí dlouho, v Poslanecké sněmovně zasedá Eva Dundáčková (ODS) teprve druhým rokem. Přesto se jí podařilo předčit i mnohé veterány, kteří ve sněmovně tráví už několik funkčních období. V souboji s ostřílenými vládními legislativci (například s Františkem Zoulíkem) dokázala prosadit vlastní verzi novely zákona o konkursu a vyrovnání. A to i navzdory posměchu premiéra Miloše Zemana, který tvrdil, že vládní předloha musí být kvalitnější, protože kabinet disponuje zkušenějšími odborníky. „Já jsem se spojila s lidmi legislativně zdatnými, kontruje Dundáčková. I když zákon úspěšně prošel třetím čtením, netroufá si zatím vyjádřit uspokojení. Ze Senátu se totiž ozývají hlasy, že ještě padnou pozměňovací návrhy.
Eva Dundáčková žije v Příbrami spolu s manželem a dvěma syny, šestnáctiletým Janem a pětiletým Jakubem. Studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy ukončila rigorózní zkouškou v roce 1986 a poté nastoupila do právního oddělení Uranových dolů Příbram. Na počátku devadesátých let krátce působila ve stejné funkci v pražském koncernu ČKD. V právních odděleních získala zkušenosti od práva hospodářského přes rodinné, pracovní až k trestnímu. Od roku 1993 je členkou České advokátní komory. Šest let před vstupem do vysoké politiky se podílela na řízení rodinné firmy Ravak.
Ke vstupu do Občanské demokratické strany ji v roce 1996 přiměl pocit zklamání nad výsledky tehdejších voleb. „Chtěla jsem ovlivňovat dění, přidat své zkušenosti, a přispět tak k trendu, který ODS od roku 1990 představuje, zdůrazňuje Dundáčková. V podstatě neznámá osůbka byla o dva roky později zvolena do Poslanecké sněmovny Parlamentu, a vzápětí nato ji výkonná rada strany kooptovala do role stínové ministryně spravedlnosti.
V Poslanecké sněmovně se účastní práce v ústavně-právním výboru, podvýborech pro vězeňství a pro zdravotně postižené a je místopředsedkyní podvýboru pro mládež. „To, co poslankyně Dundáčková dělá, má racionální jádro. Měsíc od měsíce je profesionálně dokonalejší. Je to člověk nesmírně pracovitý, se silnou vůlí a notnou dávkou osobní odvahy, konstatuje kolegyně z ústavně-právního výboru Marie Machatá (nezařazená).
To dokládá i pracnost předložené novely. Někteří kolegové Dundáčkovou nařkli, že norma je dílem soudcovské lobby či správců konkursní podstaty, to však ona odmítá. „Novela je průsečíkem všech názorů - věřitelů, správců, poslanců i soudců. Je to trochu všehochuť a jsou tam věci, s nimiž nesouhlasím. Proto si nemyslím, že by za ní stála soudcovská lobby, potvrzuje její slova pražský soudce Jaroslav Zelenka. Dundáčková říká, že k sepsání poslanecké předlohy ji vedla hlavně snaha odstranit problémy, které souvisejí s chodem firem a nefunkčností bankrotových norem. „Zda je zákon dobrý, ukáže až praxe. Cílem je zrychlit, zefektivnit a zlevnit bankrot, posílit postavení věřitelů a jejich možnosti ovlivňovat průběh, konstatuje.
Práce v Parlamentu ji zcela pohlcuje, z čehož její choť není zrovna u vytržení. „Manžel nepřebírá domácí práce ani starost o domácnost. Takže k nám chodí s úklidem vypomáhat hospodyně, konstatuje poslankyně. Mladší synek chodí ještě do školky a tam ho většinou vyzvedává manžel. I když je také hodně vytížený, má přece jenom díky tomu, že pracuje v rodinné firmě, větší šanci včas se uvolnit. A když je nejhůř, jsou tady i rodiče Dundáčkové. „Jsou mi velkou oporou, přestože maminka také nejásá nad mojí dráhou, dodává poslankyně. Veškerý volný čas se proto snaží věnovat rodině, preferují zimní sporty.
Zatím odmítá spekulovat o tom, co bude dělat po skončení funkčního období, a doufá, že vydrží až do roku 2002. Zato má řadu ambiciózních plánů, co ještě chce v roli zákonodárce stihnout. Dundáčková vidí hlavní problém v nedostatečné vymahatelnosti tuzemského práva, chce prosadit nový model ustanovování soudců, jejich přípravy na budoucí povolání, jejich odpovědnosti a postavení ve společnosti. „V této oblasti vláda sice připravuje řadu změn, zatím je to ale pouze spekulativní diskuse, prohlašuje.
Snaží se také o změnu pohledu na trestní politiku státu. Míní, že je nutné vybalancovat výši trestních sazeb, omezit rozsah pro uvalení vazby, rozšířit ukládání alternativních trestů. „To řeší nejen přeplněnost věznic, ale také ekonomickou stránku. Ve vězení by měli být pachatelé jenom za závažnou kriminální činnost hlavně násilného charakteru, tvrdí Eva Dundáčková. V případě majetkových trestných činů by měla podle ní v souladu s evropským trendem spíše zvítězit snaha o nápravu vzniklých škod. Ve středu zájmu by měla stát oběť. Řešení, které bude vyhovovat společnosti, by měli hledat kvalifikovaní smírčí pracovníci, takzvaní mediátoři.
„Je to velmi aktivní a dobrá právnička a své znalosti využívá k předkládání nových norem. I když s ní vždy nesouhlasím, tak si jí vážím, přiznal její poslanecký kolega Stanislav Křeček (ČSSD). Podobně ji hodnotí i jiní. Eva Dundáčková si v Poslanecké sněmovně za poměrně krátkou dobu stačila vydobýt uznání stranických kolegů a respekt oponentů.
