(EURO 35/2005)
Zajímalo by mě, proč se žádní jiní novináři tématu ropy, které je pro fungování našich ekonomik naprosto zásadní, téměř nevěnují. Dnes už se barel ropy prodává za více než 70 dolarů! Měli byste se ropě stále a systematicky věnovat, protože pro televize a MF DNES je důležitější soutěž BigBrother. V úvodním komentáři autor zmiňoval jako možnou (a zřejmě jedinou alternativu) k ropě vodík, napište více o vizích vodíkové ekonomiky. Představte si svět, ve kterém Blízký východ bude zase jen nezajímavá poušť (a nebude třeba dále okupovat Irák, například) nebo kde si budou lidé vyměňovat elektřinu stejně jako informace přes web.
Ondřej Petružálek,
Ondrej.Petruzalek@seznam.cz
Redaktor Matocha správně definuje oba zákony termodynamiky a na základě toho závěr, že kvalitní energie neobnovitelných zdrojů (nafty, uhlí) se přeměňuje na nekvalitní infračervené záření, které se ztrácí ve vesmíru, pokud ještě mezi tím nenadělá škody na zemském povrchu ohříváním biosféry. Tím se energie jaksi přeměňuje na nevyužitelnou formu. Řešením je prý přechod na vodíkovou energii. To je ovšem omyl.
Ten podpořil prezident Bush, který v proslovu O stavu Unie v roce 2003 pronesl uklidňující slova o tom, že ztráty naftových zdrojů se nemusíme bát, protože se již pracuje na vodíkovém pohonu. Jak to přesně myslel, nevysvětlil.
Vodík se z vody získává za vydatného přívodu elektrické energie procesem zvaným elektrolýza vody. Vodík je potom pouze médium pro přenos energie. Takto energeticky náročně získaný vodík může opět hořet a vydat teplo v některém ze spalovacích motorů. Zatímco nafta teče ze země téměř bez energetických nákladů a potom prostě hoří a vydává energii, do vodíku se musí energie těžce investovat. George Bush měl ovšem na mysli proces syntézy vodíku na helium, tedy jaderný proces, který probíhá na slunci. Při tomto procesu se uvolňuje obrovské množství energie a člověk tento proces zatím zvládl pouze jako výbuch takzvané vodíkové pumy. Využití tohoto procesu pro kontinuální proces v nějakých elektrárnách, podobně jako jsou stávající jaderné reaktory na základě izotopů uranu, je zatím v nedohlednu. V Oxfordu již řadu let jede zkušební provoz takové elektrárny zvaný Tocomac. Problémy jsou obrovské. Vodíková plazma hoří udržována v prostoru silným magnetickým polem, které spotřebovává více energie, než celý proces vyprodukuje. Nebezpečí výbuchu je mnohonásobně vyšší než u klasických jaderných elektráren. Ekologové o tom naštěstí ještě nevědí. Proto také prezident Bush mluvil mlhavě, a tím způsobil rozpaky, o jaký druh použití vodíku vlastně jde. Bohužel zažehl požár nekompetentních představ.
Vlastimil Podracký,
vpodracky@volny.cz
