Barely plné zmatků

Nikdo nedokáže odhadnout, kam se posune cena ropy...

Celý podtitulek: Nikdo nedokáže odhadnout, kam se posune cena ropy, proto se společnosti učí žít v nejistotě a Wall Street uklízí

Dokonce podle měřítek drsného průmyslu se trh s ropou zdá neuvěřitelně chaotický. Po dosažení nejvyšší ceny všech dob - 77 dolarů za barel - loni v létě hodnota ropy klesla téměř na 52 dolarů. (Osmnáctého ledna, poté co se tento článek dostal do tiskárny, spadla cena ropy pod 50 dolarů, a pak se ustálila na 50,5 dolaru za barel - pozn. redakce.) V této nové oblasti nestability jsou výhody na straně společností, které umějí nejlépe riskovat, čímž se rozumí Wall Street. Investiční bankovní domy, například Goldman, Sachs, prodávají své služby ropným obchodníkům, kteří potřebují ochránit před prudkými změnami na trhu s touto surovinou. A s dnešními 530 hedgeovými fondy (pro srovnání, v říjnu 2004 jich bylo 180) nikdy nebyla zainteresovanost finančního sektoru na obchodech s ropou a na schopnostech profitovat z pohybů jejích cen jakýmkoli směrem větší.
Je však Wall Street nějak odpovědný za nestabilitu, které si tolik užívá? Někteří tvrdí, že ano. Peter C. Fusaro, spoluzakladatel Energy Hedge Fund Center, hedgeového fondu zaměřeného na sektor energetiky, podotýká: „Dnes jsme svědky velkých cenových výkyvů - i dva dolary za den. Nikdy dříve tomu tak nebylo.“
Přesto nelze říct, že by finanční investoři dlouhodobé cenové výkyvy zavinili. Prostě jen využívají nestabilitu, která už v reálném světě existuje. Noví investoři ropného trhu svými rychlými nákupy a prodeji ovlivňují její cenu, takže svižněji odpovídá aktuálnímu vývoji. To je správné, od té doby mají producenti a spotřebitelé ropy čerstvější informace pro rozhodování, například o tom, mají-li otevřít nové vrty. „Finanční trhy jsou posly zpráv. Vytvořily mnohem průhlednější prostředí, v němž je nestabilita, která zde vždy byla, zřetelnější,“ říká Peter Hancock, spoluzakladatel společnosti Integrated Finance, působící v New Yorku.
Nezanedbatelným faktem zůstává, že ropy je určitý nadbytek, a proto nenastává žádné znepokojení, pokud jde o nabídku nebo poptávku, které by táhlo cenu nahoru nebo dolů. Přesto mnoho věcí zneklidňuje. Vyšší cenu vyvolává politická nestabilita na Blízkém východě, velký růst poptávky Číny, bouřlivé počasí způsobené globálním oteplováním a skrytá obava, že produkce ropy má možná svůj vrchol za sebou. Naopak tu nižší způsobují nová ropná naleziště, která byla otevřena kvůli aktuálně vyšší ceně, teplejší zima a možnost cenové války v organizaci OPEC.
Futures trh sází na růst ceny o sedm dolarů za barel, na 59 dolarů během příštích dvou let. Této předpovědi však nikdo příliš nevěří. David A. Wyss, hlavní ekonom společnost Standard & Poor’s, si myslí, že z dlouhodobého hlediska se bude průměrná cena ropy pohybovat pod 60 dolary a rád své cenové předpovědi uvádí s určitou dávkou sebeironie: „Plus minus 30 dolarů.“
V současné době světová ekonomika levnější ropu nepochybně vítá. David A. Rosenberg, americký ekonom z Merrill Lynch, odhadoval ve své výzkumné práci z 16. ledna, že vývoj cen ropy by mohl v prvním čtvrtletí způsobit ekonomický růst USA o 0,75 procentního bodu. Rosenberg říká, že levnější ropa je stejně důležitá jako tři snížení úrokových sazeb americkou centrální bankou (Fedem). V širším smyslu je skutečným důsledkem nestability ohledně energetických cen horší možnost rozhodování. Ropné společnosti, výrobci automobilů, letecké společnosti i výrobní podniky však musejí mít nějakou představu o budoucích cenách ropy, aby mohly efektivně vést své podniky. A investice do sektoru alternativních energií jsou citlivé na dlouhodobé předpovědi cen ropy.
Světlejší stránkou je, že existují cesty, které umožňují s určitou nestabilitou žít. Ohromný nárůst objemů spekulativních futures obchodů s ropou zvýší likviditu trhu. Počet neuzavřených ropných smluv nebo „otevřených zájmů“ na newyorské Obchodní burze - měřeno objemy obchodů - dosáhl rekordu 1,28 milionů barelů na počátku ledna, uvádí Komise pro futures obchodování s komoditami. V minulosti „mohli obchodovat pouze ti, kdo byli schopni fyzicky skladovat velká množství ropy,“ prohlásil loni během slyšení v Kongresu Alan Greenspan, bývalý šéf Fedu. Nyní však říká, “noví účastníci, investoři a spekulanti“ dohnali trh k tomu, aby se přizpůsobil menším dodavatelům. Firmy jako Goldman Sachs jsou experty na přebírání rizik od těch, kdo si je přejí skrýt, zamlžit je, a pak po kouscích rozprodat vše, co se dá. V devadesátých letech minulého století pobízel Wall Street energetické společnosti, jako jsou Enron, Mirant a Dynegy, aby vypracovávaly vlastní obchodní expertizy. Poté, co však Enron v roce 2001 zkrachoval, uvádí Stephen Schork, šéfredaktor energetického bulletinu The Schork Report, investiční banka se od odvětví odvrátila a prohlásila: „Proč na sebe berete taková rizika?“ Energetické obchodování se rychle přesunulo z Houstonu do finančních center na Manhattanu a v Greenwich v Connecticutu.
Pro společnosti, které se nezabývají financemi, zatím život s nestabilními cenami ropy znamenal buď nákup různých druhů ochrany, které finanční sektor nabízí, nebo objev vlastní cesty k řšení rizika. Kupříkladu společnost General Motors řeší své problémy bez pomoci Wall Street a hraje na obou stranách. To znamená, že vyrábí sportovní automobily, žrouty benzinu (v naději, že ropa bude levnější) a zároveň i vyvíjí vůz Chevrolet Volt, který palivo jen usrkává (jde o hybridní auto, které na noc zapojíte do elektrické zásuvky). Paul Ballew, šéf obchodní strategie GM, říká: „ Musíme být připraveni, ať se prodává barel ropy za dvacet nebo šedesát dolarů.“

Bolení hlavy.

To se snadno řekne, ale hůře udělá. Opakované změny zraňují producenty ropy i spotřebitele. Například to způsobilo problémy nebohým finančníkům z Northwest Airlines, kteří si mysleli, že bude chytré pojistit náklady na palivo pro trysková letadla pro případ rostoucí ceny. Northwest, která je pod ochranou článku 11 ústavy před věřiteli, plně pojistila polovinu svých palivových potřeb na čtvrté čtvrtletí v rozmezí 65 až 79 dolarů za barel. Bylo to mnohem více, než by bylo nutné zaplatit, pokud by se palivo kupovalo na ropném trhu s okamžitou dodávkou. UAL, AMR a Delta také uzavřely pojistky, které je stály značné peníze. Thomas W. Horton ze společnosti AMR říká, že pojištění na palivo se rozběhlo už v roce 2006. V první polovině roku bylo ziskové, ve druhé pak ztrátové. „Pojištění je jedna z těch věcí, s níž musíte nakládat velmi opatrně,“ tvrdí.
Nestabilita působí samozřejmě velké bolesti hlavy i ropným společnostem. John Felmy, hlavní ekonom American Petroleum Institute říká: „To si jeden užije. Člověk sází na investice, které mají fungovat třicet až čtyřicet let.“ Stefano Cao, generální manažer pro těžbu a produkci v italském ropném gigantu ENI, se směje, že společnost nemá žádného cara pro ropné předpovědi: „Byl by propuštěn každý měsíc. Pravidlo hry v našem odvětví zní, že každý, kdo se snaží založit projekt a rozhodnutí na základě konkrétní ceny ropy, vždycky se zmýlí.“
Strach z toho, že je může náhlý propad ceny zaskočit, činí ropné producenty opatrné vůči všem rizikům. V soutěži o pronájem těžebních polí nebo při koupi menších společností stanoví většina z velkých hráčů jakousi laťku ve výši 25 až 30 dolarů za barel. To znamená, že se jim investice musejí vrátit, i když cena klesne takto hluboko, říká Nariman Behravéš, šéfekonom společnosti Global Insight. Společnosti jako Exxon Mobil mohou dokonce od nákupu odstoupit, pokud se cena ropy zvýší nad 40 dolarů, protože potenciální obchodní partneři by si mohli říct o příliš mnoho.
I pro konzervativní ropné giganty je však aktivní finanční trh výhodou. Kolektivní moudrost světového trhu vyprodukuje takový pohled do budoucna, jakého nejsou zaměstnanci těchto společností schopni.
Nejsou to jen držitelé titulů PhD nebo velmi dobře placení obchodníci, kdo ovlivňuje světový trh s ropou. Jsou to i malí hoši, kteří začali ukládat - řekněme - pět procent svých peněz na důchod do komoditního fondu. Více než 100 miliard dolarů je nyní investováno v komoditních fondech, které sledují indexy Goldman Sachs Commodity Index nebo Dow Jones-AIG Commodity Index.
Finanční společnosti, které nejsou spokojeny s investicemi do futures trhů, špiní své ruce nákupem fyzických majetků, například ropovodů nebo terminálů, jak to kdysi udělal Enron. To jim dává zcela legální možnost nahlédnout do střev energetického byznysu. Americký Fed podpořil tento trend v roce 2003 tím, že umožnil komerčním bankám vlastnit fyzické majetky. Goldman Sachs drží například podíl v kansaských ropných rafineriích a v plynovodu vedoucím přes New York a Connecticut. Houstonská energetická firma Kinder Morgan v srpnu oznámila, že ji převzalo konsorcium firem vedené společnostmi Goldman Sachs, AIG, Carlyle Group a Riverstone Holding. Transakce měla hodnotu 22 miliard dolarů. „Když jsme přímo a intimně napojeni na produkční společnost zvyšuje to náš přístup k informacím,“ které odhalují slabá či silná místa, říká Paul Addis, generální ředitel nového podniku, založeného společnostmi Highbridge Capital Management, Louis Dreyfus Group a jedním newyorským hedgeovým fondem.
Tento druh speciálního přístupu je nyní kritizován. Ve své zprávě z června 2006 stálý senátní podvýbor pro vyšetřování konstatoval, že rostoucí počet spekulací na ropném trhu ze strany zajištěných fondů a investičních společností pokřivil signály trhu. „Do jaké míry se na nejistotě podílí nabídka a poptávka a nakolik obchodní praktiky?“ ptá se Tyson Slocum, ředitel energetického programu ve washingtonské skupině Public Citizen, která se zabývá právy zákazníků, „jsme rádi, že ceny klesají. Problém je, že nestabilita není dobrá pro nikoho.“
Po pravdě řečeno, je dobrá pro obchodníky. Ale neviňte z toho Wall Street. Výkyvy jsou reálné - a i v budoucnu se s nimi budeme potýkat.

Co se skutečně děje s cenami ropy? Cenová nestabilita způsobuje, že je pro producenty i spotřebitele ropy mimořádně těžké plánovat dopředu. Zde jsou některé orientační body, které používají.
5 dolarů.
Náklady na produkci ropy z nejlepších ložisek na Blízkém Východě. Ceny mohou klesnout na tuto úroveň dříve, než by Saúdská Arábie začala ztrácet na každém barelu.
25-30 dolarů
Cena, na které společnosti testují ziskovost svých projektů před jejich schválením.
52 dolarů
Cena dodávané ropy v únoru 2007 na Obchodní burze v New Yorku (údaj ze 17. ledna)
61 dolarů
Cena ropy dodávané v prosinci 2012 na Obchodní burze v New Yorku (údaj ze 17. ledna)
62 dolarů
Předpokládaná průměrná cena ropy pro rok 2007 (podle předpovědí Standard & Poor’s)
77 dolarů
Cena ropy dosažená v srpnu 2006
105 dolarů
Cena ropy v nejdrsnějším scénáři vydaném v roce 2005 u Goldman Sachs.
200 dolarů*
Minimální cena ropy v roce 2010 (podle odhadu investičního bankéře Matthewa Simmonse) * v dolarech 2005

Trhy Nová finanční hra s názvem energie Energetický konzultant Peter C. Fusaro, předseda newyorské společnosti Global Change Associates a spoluzakladatel fondu Energy Hedge Fund Center, byl jedním z prvních, který si před dvěma lety povšiml role hedgeových fondů a ostatních finančních hráčů v energetickém sektoru. O tom, jak tento trend přispívá k pohybům cen a kam trh míří, s ním mluvila washingtonská korespondentka Lorraine Woellertová.

Je vliv finančních hráčů takový, že přispívá k výkyvům trhu nahoru dolů? Komise pro futures obchodování s komoditami a Obchodní burza v New Yorku vydaly studii, v níž se říká, že hedgeové fondy nepřispívají k větší nestabilitě trhu. Je to nesmysl. Obchodníky nestabilita přitahuje. V devadesátých letech jsme měli docela stabilní trhy. Příliš se neobchodovalo. Teď vidíme větší pohyby cen, klidně i o dva dolary v jednom dni. To jsme nikdy předtím neviděli.

Co tento trend zahájilo? Spouštěcím mechanismem byl dostatek schopností. Enron se poroučel v roce 2001. Podnikům se zalíbilo obchodování s energiemi. Zažili jsme rozpuštění obchodů s plynem a elektřinou. Někteří z lidí, které to postihlo, založili vlastní fondy a další najaly již ty existující. Najednou tady bylo mnoho schopností.

Kdy ono zvýšení cen nastalo? Začalo v roce 2004. Lidé chtěli vstoupit do energetiky, protože se dostala do hlavních zpráv.

Banky a pojišťovny jsou také součástí hry. Banky jsou v podstatě největšími hráči na tomhle trhu. Mají kapitálovou základnu, globální pozice a obchodníky. I dobré známosti a umějí financovat projekty.

Takže zájmy v energetickém sektoru se stěhují od majitelů a spotřebitelů? Jde o financování energetických trhů a není to dospělé. Odhadujeme to na tři biliony dolarů, ve srovnání s řekněme 26 biliony ve swapových úrokových sazbách. Energetika je největší světový byznys - a točí se v ní kolem čtyř bilionů dolarů. Měla by obchodovat šestkrát až dvacetkrát více než fyzický trh. Potenciál růstu je obrovský.

Co je její nevýhodou? Riziko, riziko, riziko. Energetika je riskantní byznys. Máte tady riziko titulků a hlavních zpráv, počasí, geopolitika - a ve výčtu bychom mohli dlouho pokračovat.

A co nestabilita trhu? Viděli jsme zaniknout velký hedgeový fond - Amaranth Advisors. Jde však pouze o jedno procento trhu. Pro finanční trhy tu není žádné riziko, ale investice do hedgeových fondů jsou příliš riskantní pro malé investory. Jen ten, kdo má mnoho peněz, může riskovat, že je ztratí. Obchodování s energií je hra, v níž nic nemizí. Když Amaranth ztratil šest miliard dolarů, někdo jiný je získal.

Londýnská interkontinentální burza vstoupila do tohoto prostoru před dvěma lety. Co to způsobilo? Tato burza vydala loni v únoru Západotexaské střednědobé surové futures. Byla to ta největší emise v historii obchodních kontraktů a velkou část táhly právě hedgeové fondy.

A proč to bylo tak velké? Jsou úplně anonymní. To přitahuje obchodníky. Když obchodujete na burze s komoditami, lidé znají vaši pozici. Znají velikost, směr, rozměr a délku obchodu. Nic z toho nevíte v kybernetickém prostoru.

Pokud vím, odhadujete, že příští velkou věcí budou „zelené“ obchody. Globální trh s emisemi oxidu uhličitého představoval v roce 2006 25 miliard dolarů a každým rokem se ta suma zdvojnásobuje. Až Spojené státy přistoupí na režim obchodování s emisemi, vzestup bude neuvěřitelný.

A odkud ty peníze pocházejí? Od jednotlivců a soukromých fondů. Vidíme bezprecedentní zájem o čistou energii… Když se to dá dohromady spolu s největším světovým byznysem - energií -, bude to velké. Je to absolutně nová třída.

Copyrighted 2006 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek