Dvě velká vítězství přinesl minulý týden České spořitelně (ČS), která tvrdě bojuje s firmou Pyrghos Lefkos o vliv na konkurzní řízení kdysi největšího zkrachovalého výrobce oděvů OP Prostějov (OP). Nejprve brněnský krajský soud zrušil nad podnikem vyhlášený konkurz, který běží již od počátku května. Případ byl podle rozhodnutí insolvenčnímu soudci Janu Kozákovi přidělen neoprávněně. Den nato pak dal Ústavní soud spořitelně za pravdu podruhé. Odmítl totiž tvrzení soudce Kozáka, že byla s OP propojena v jeden koncern. V důsledku Kozákova tvrzení měla banka omezena hlasovací práva a nebyla pasována do věřitelského výboru, ač vystupovala jako největší věřitel oděvního podniku. Fakticky byla od dalších rozhodnutí o osudu prostějovské společnosti odstavena.
Soudní ortely tak v neúprosné bitce mezi oběma skupinami značně promíchaly karty. Dosud měli díky Kozákově podpoře navrch věřitelé kolem Pyrghos Lefkos. Tato firma si ale změnu jistě nenechá líbit a proti rozhodnutí krajského soudu se odvolá. Koneckonců její strategie je zcela odlišná. Spořitelna se snaží, aby se jí z půjček poskytnutých podniku ve výši bezmála sedmi set milionů korun vrátilo aspoň něco. Zato společnost Pyrghos Lefkos se v insolvenčním řízení na OP ocitla až za jeho běhu, přičemž krátce před první schůzí věřitelů spekulativně koupila bagatelní pohledávku s cílem vydělat.
Konkurz se v každém případě nyní ocitl na mrtvém bodě. „Prodej lukrativní části podniku, takzvaných měřenek, tedy šití obleků na míru, je pozastaven stejně jako prodej dalších částí. V tuto chvíli nikdo neví, kdo má rozhodovací pravomoci,“ vysvětluje Petr Doberský z firmy TPA Horwath, která rozprodej koordinuje.
Podpásovka od Raiffeisenbank
Bankrot prostějovské firmy mění dějiny tuzemského insolvenčního řízení jako o závod. Když soudce Kozák vyloučil z vlivu na konkurzní řízení Českou spořitelnu vystupující v čele syndikátu bank, jenž půjčil textilce celkem 1,2 miliardy korun, začal se bouřit celý bankovní svět. Slyšet byly poznámky o absurdním výroku až po poměrně ostré vyjádření šéfa bankovní asociace a UniCredit Bank Jiřího Kunerta. „Je to špatný signál pro úvěrování. Řekl bych, že horší než celá krize reálné ekonomiky,“ prohlašoval tehdy. Bankéři i ekonomové začali mluvit o potřebě změnit dikci insolvenčního zákona.
Další podpásovku utržila ČS od Raiffeisenbank, jež byla ještě spolu se Citibank členem zmíněného syndikátu. V rozporu se všemi zvyklostmi a džentlmenskými bankovními dohodami v tichosti svou pohledávku prodala právě firmě Pyrghos Lefkos. V nominálu šlo o zajištěných 300 milionů korun, celkový objem dosáhl 420 milionů. Spekulanti se tak rázem posunuli z pozice minoritních věřitelů na druhé místo.
Je nejasné, proč se Raiffeisenbank své pohledávky zbavila, když to jistě nebylo příliš výhodné. Zvěsti o totálním rozkolu s představiteli České spořitelny sice kolovaly již delší dobu, ale hádky mezi bankami jsou na pořadu dne u většiny insolvenčních řízení. Majetek OP Prostějov přitom v té době ještě sliboval zajištěným věřitelům slušnou návratnost peněz. Ve znaleckém posudku z letošního července firma TPA Horwath odhadla výnos z prodeje na 960 milionů korun.
Údiv vzbuzuje i to, jak najednou soudci vyšších dvorů obrátili, když smetli rozhodnutí svého kolegy se stolu. Překvapivý je zejména ortel soudkyně Evy Krčmářové, jež působí na stejném soudu jako Jan Kozák. Dosud totiž vyšší instance vždy jeho rozhodnutí potvrzovaly. Stejně jako bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, která si kauzu prověřovala a pak prohlásila, že neshledala nic nestandardního.
Vznikl precedens
Díky nákupu pohledávky od Raiffeisenbank se společnost Pyrghos Lefkos posunula mezi zajištěné věřitele. Tato firma patří lobbistům Petrosu Michopulosovi a Filipu Rybínovi, kteří vlastní PR agenturu Previa. Spolupracují i s dalším věřitelem v této kauze, firmou Textil Invest. Spolu se točili okolo zajímavých případů, jako byl například zkrachovalý Pyrr, jenž držel podíl v pěti českých textilkách. Svedli také bitvu o nejúspěšnější českou textilku Veba.
Advokát České spořitelny Tomáš Richter na jedné ze schůzek věřitelů poukázal na propojení soudce Jana Kozáka s těmito firmami v dalších případech. Zmínil konkrétně reorganizaci pily Javořice, jež dříve patřila dřevařskému holdingu CE Wood. I v tomto případě získal Pyrghos Lefkos pohledávku od Raiffeisenbank. V zákulisí činnosti Pyrghos Lefkos ale údajně stojí někdo mnohem mocnější – kroměřížský podnikatel Karel Kuropata, majitel pivovarnické skupiny PMS. Ostatně některé z firem z jeho skupiny přímo vystupovaly jako drobní věřitelé podniků v potížích.
Role soudce Kozáka, který nejenom v kauze OP Prostějov vyřkl přinejmenším revoluční rozhodnutí, zůstává nejasná. Když dosud nevídaně vyloučil spořitelnu z vlivu na konkurz OP, opřel se o insolvenční zákon, který opravdu znemožňuje ve většině případů hlasovat osobám, jež ovládaly dlužníka před insolvencí. „Chabým místem je ale tvrzení, že ČS a OP Prostějov tvořily koncern – tuto představu v odborném tisku odmítla řada právních expertů. Další vysvětlování Jana Kozáka, že chtěl zajistit vyrovnanost práv věřitelů, a proto největšího věřitele nepustil do výboru a odmítl akceptovat výkon jeho práv, je již absurdní,“ zdůraznil v jednom ze svých článků Luboš Smrčka, pedagog Vysoké školy ekonomické.
Rozhodnutí Ústavního soudu, že Kozák dostatečně neprokázal propojení podniku s bankou v jeden koncern, je průlomové. Až se budou nájezdníci v jiných případech pokoušet získat vliv nad insolvenčním řízením, mohou se soudci i právníci opřít o existující precedens. Zapeklitá kauza OP Prostějov tak přinejmenším popožene práce na novelizaci insolvenčního zákona.
