Společná zemědělská politika brání unii v pohybu dopředu
Rakouský komisař Evropské unie pro zemědělství Franz Fischler nemohl strčit hlavu do písku. Společná zemědělská politika (CAP) čím dál tím více brání unii v jakémkoliv pohybu dopředu. Mohou na to doplatit i Češi a další zájemci o vstup do unie. Žádají pro své rolníky podobné dotace, jako mají ti západoevropští, ale nikdo jim je nechce dát. Rozpory mohou znemožnit úspěch jednání o rozšíření unie. Současnou CAP kritici viní z neefektivnosti, finanční náročnosti a leckdo ji označuje i za příčinu chorob typu nemoci šílených krav či kulhavky a slintavky.
Když Evropská komise schválila Fischlerův návrh reformy CAP, chtěla vyjít vstříc všem zmíněným obavám. Kandidátské země unie dostávají naději, že se podmínky pro jejich zemědělce přece jen srovnají rychleji, než se dosud zdálo. Brusel totiž hodlá omezovat přímé platby také rolníkům členských zemí, přesměrovat tok financí do obnovy venkova, ekologického zemědělství a podpořit malé soukromníky i zemědělce, kteří vyrábějí zdravé a bezpečné potraviny. Kritéria pro pomoc z fondů unie tedy mají být stejná pro všechny země. Reforma má zabránit nezdravé honbě za čím dál tím větší produkcí a zároveň se více přizpůsobit pravidlům trhu.
Přesto je tu řada důvodů, proč mnozí čeští zemědělci vůbec jásat nebudou. Fischlerův návrh reformy do značné míry převádí finanční toky od velkých farem k malým. „Baroni zrna už nebudou prosperovat na úkor daňových poplatníků,“ napsal ekonomický list Financial Times. Některé zdroje z Bruselu uvádějí, že hlavním cílem bylo podpořit polské zemědělce, kteří jsou na rozdíl od těch českých proslulí menšími soukromými hospodářstvími.
Také v Česku se najde dost soukromých zemědělců a advokátů obnovy venkova, kteří každý posun Bruselu uvedeným směrem vítají s nadšením. Ale větší farmy, zemědělská družstva budou mít obavy, jež nelze označit za neoprávněné. „Baroni zrna“ by bezpochyby měli myslet nejen na vlastní kapsu, ale i na to, co je výhodné pro spotřebitele a celou zemi. Problémem ale je, že ani Fischlerův návrh nezabrání nerovným podmínkám. I kdyby členské země unie projekt Evropské komise schválily, bude trvat ještě řadu let, než reforma povede k vyhlášeným účinkům.
Pokud mají čeští zemědělci přestávat myslet na maximalizaci své produkce, měli by tak činit stejně rychle jako ti západoevropští, nikoliv rychleji, jak navrhuje Evropská unie. Jinak jim hrozí neúspěch v souboji s konkurencí. Češi dnes stojí před dilematem – obětují své zemědělce v zájmu nesporných výhod, jež členství v unii přinese? Toto dilema bude muset letos na podzim řešit český vyjednávací tým a pak také všichni občané, kteří mají v příštím roce o vstupu do unie hlasovat v referendu.
Největší slabinou Fischlerova návrhu je ovšem to, že nemusí být průchodný ani v samotné Evropské unii. Od členských států nelze velké nadšení očekávat. Největším odpůrcem zůstane Francie, která ze zemědělských dotací těží nejvíce. Francouzi najdou spojence v některých menších zemích. Avšak ani Britové nejsou nadšeni tím, že Fischler chce omezit příspěvky pro větší farmy. Komisař pro zemědělství dokonce neokouzlí ani Němce, kteří jinak mají na reformě CAP největší zájem. Berlínu se nelíbí, že návrh z Bruselu nepočítá se snížením celkových výdajů Evropské unie na zemědělství (na něž Německo nejvíce přispívá), ale pouze dává finančním tokům jiný směr.
Evropské odpůrce reformy CAP navíc povzbudili vládci světového centra liberální ekonomiky – Američané. Vláda prezidenta George Bushe a americký Kongres rozhodly, že tamní zemědělce budou subvencovat ještě více. Američané dokonce hodlají farmáře podporovat prostřednictvím cen jejich produktů, což je způsob, vůči kterému se Evropská unie otočila zády už před deseti lety. Lze však za současné situace očekávat, že Evropané budou s nadšením pokračovat v reformních krocích? Franz Fischler sice se svým návrhem nestrčil hlavu do písku, ale je možné, že nakonec jen přispěje k ještě kontroverznějším diskusím, jež českým nadějím na rychlý vstup do unie nic dobrého nepřinesou.
Z tohoto pohledu je zcela logické, že v „proevropské“ vládě Vladimíra Špidly zasedne ministr zemědělství Jaroslav Palas, který slibuje razantní hájení zájmů českých rolníků v rozhovorech s unií. I když je celkový eurooptimismus zcela na místě, nelze nevidět, že čeští zemědělci ohroženi jsou. Na druhé straně by bylo dobré, kdyby Palas prokázal, že myslí nejen na ony „barony zrna“, ale i na celkovou obnovu venkova.
